Článek
Jan Macháček
Podle Autherse o Trumpovi s jistotou víme, že má opravdu rád cla, že na mezinárodní obchod nahlíží jako na hru s nulovým součtem. Amerika by podle něj měla používat cla, aby prezident mohl mít dojem, že je obchod pro Ameriku férovější.
Další věcí, kterou víme jistě, je, že Trump miluje „dealy“, tedy uzavírání obchodů. Sám se v tomto ohledu považuje za mistra. Napsal o tom dokonce knihu – The Art of the Deal. Jestli to opravdu umí, nebo ne, je jiná věc, ale rozhodně se považuje za skvělého vyjednavače. Je to tzv. transakční člověk, což je rozhodně lepší výbava pro developera než pro státníka, který něco dojednává na mezinárodní úrovni.
A konečně třetí věc: v současnosti se Trumpova moc v USA blíží moci totální a demokraté, kteří přišli o vliv, jsou velmi slabí a běhají zmateně kolem jako kuřata bez hlav.
Dlouho to trvat nemusí, ale nyní má Trump obrovský prostor k manévrování. Pokud chce udělat „deal“, tak z jeho pohledu platí, lépe dříve než později. Nejlepší šance jsou teď, a proto chce jednat rychle.
Podrženo, sečteno, můžeme tak nahlížet na pozvání čínského prezidenta na inauguraci (jestli Si Ťin-pching nakonec přijede, nevíme; z řady důvodů spíše ne). Na jedné straně může pozvánka vypadat jen jako jakási diplomatická okrasa, ale lze ji vnímat i jako velké gesto, které se počítá, a možná i jako nabídku grandiózní dohody, která má zabránit budoucímu konfliktu. Možná by mohla být uzavřena nějaká „dohoda z Mar-a-Laga“ nebo „smlouva z Trump Tower“.
Mohl by tomu nasvědčovat i výběr manažera hedgeového fondu Scotta Bessenta na post amerického ministra financí. Ten dostal přednost před různými obchodními válečníky. Na nedávné přednášce v Manhattan Institute řekl, že budeme svědky světového ekonomického pořádku a něčeho ve smyslu nových brettonwoodských dohod, evropských dohod o uhlí a oceli, nebo dokonce nové Versailleské smlouvy.
V čem by to něco mělo spočívat? Trump se nedávno nechal slyšet, že žádná cla nakonec být nemusejí, pokud Číňané přesunou výrobu do USA. Když k tomu ještě nějak posílí svou měnu, může to stačit. Trump sice má cla rád, ale investice do americké ekonomiky má snad ještě raději. Nová dohoda může být v lecčem podobná americkým dohodám s Japonskem z 80. let, které asi nakonec docela pomohly Americe, ovšem Japonsku moc ne.
Pozvánka na inauguraci může být chápána jako snaha položit základy nějaké obchodně-investiční dohodě s Čínou. Dohoda je v čínskému zájmu. Tamější ekonomika trpí propadem důvěry, která je způsobena americkou obchodní politikou, důsledky pandemie, realitní krizí a tím, že čínská vláda plácá přes prsty privátní sektor. A v čínských bankách a na čínských účtech od Hongkongu po Singapur leží spousty nevyužitých peněz.
Trump nemá zase tolik manévrovacího prostoru. Pokud byla inflace jedním z hlavních důvodů jeho vítězství, nemůže si dovolit, aby ceny začaly růst. Cla by ovšem takové riziko mohla zvýšit. Dohody s Japonskem (Plaza Accord) z 80. let nebyly dohody s komunistickou zemí. To tentokrát to bude složitější. Trump má ale cíl a i určitou šanci jej trefit.
...
Tolik Authers. Dodejme, že jakákoliv dohoda s Čínou bude muset obsahovat i jiné aspekty nebo bude muset jít o celý balík dohod. Je potřeba zklidnit situaci ohledně Tchaj-wanu, je nutné zatlačit na Čínu, aby zastavila jakoukoli vojenskou spolupráci s Ruskem. Čína by si měla vzít na starost pacifikaci KLDR a zaručit bezpečné a zcela průchodné námořní trasy především v Jihočínském moři.
Navíc, Si Ťin-pching, jak už bylo naznačeno, možná ani nikam nepojede. A je dost možné, že si impulzivního Trumpa, který prostě tu a tam jen něco vystřelí od boku, pořád moc intelektualizujeme.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
