Článek
Jan Macháček
Většinou zde zveřejňuji výpisky z četby, takže dnes především z vlastní dílny.
Nejprve k tomu, proč jsem skeptik, či dokonce pesimista v tom, co může Donald Trump ohledně Ukrajiny s Ruskem dojednat.
1. Je stále zjevné, že Trump spěchá a tlačí na pilu. Voličům slíbil, že konflikt rychle vyřeší, a chce to prostě splnit. Kdo v jednání spěchá, kdo tlačí na pilu, ten tahá logicky za kratší konec provazu a v jednání ho to oslabuje. Výsledkem pochopitelně může být, že to oslabí nejenom Trumpa, ale především Ukrajinu, která je na americké pomoci závislá – a ještě dlouho velmi závislá bude.
2. Trump má respekt před velkými a silnými hráči. K těm se chová zdvořile a slušně. Má bohužel tendenci ponižovat a být tvrdý na slabší, obnažené, napadané a hlavně na ty, kdo jsou na něm závislí.
3. Jako skoro každý vlivný, bohatý a mocný má Trump tendenci opakovat názory toho, kdo u něj byl naposledy. Nelze vyloučit, že s ním ohledně Ruska, Ukrajiny a Evropy čas od času promluví někdo odvážný a rozumný, ale potíž je v tom, že pokud mu každé ráno dává bezpečnostní brífink Tulsi Gabbardová, která má ruskou propagandu doslova pod kůží, je to velká potíž. Pak jsou v Trumpově blízkosti lidé jako Elbridge Colby nebo Tucker Carlson, kteří to mají podobně jako Gabbardová. A proruský konspirační narativ sdílí jak známo i Elon Musk nebo velká část hnutí MAGA. Obecně si myslím, že každý člověk – nejen člověk bohatý a mocný – potřebuje k tomu, aby byl úspěšný, nějaký korektiv. Potřebuje ve svém okolí také disidenty, kritiky, pochybovače a rýpaly, kteří sice občas zdržují, ale mají jeho respekt. Kdo má ve svém okolí jen patolízaly, žádnou agendu nakonec neprosadí a nemůže být ve finále v ničem úspěšný.
4. To, že Trump nějak sofistikovaně usiluje o odtahování Ruska od Číny, je podle mne nesmysl. Obávám se, že Trump bude směřovat k tomu, aby uzavřel velké dohody se všemi velkými hráči: s Ruskem a Čínou, možná ještě se Saúdskou Arábií. Výjimku a zvláštní zacházení bude mít Izrael. Všechno se nedá stihnout najednou. Trump uvažuje tak (o úspěchu pochybuji), že až uzavře dohodu s Ruskem, bude podobně směřovat k nějaké grandiózní dohodě s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Tchaj-wan ho nijak zvlášť nezajímá, pro něj je Číňan jako Číňan. Maximálně s Tchaj-wanem proběhne podobný rituál jako s Ukrajinou a minerální dohodou: vyjádřete vděčnost za to, že vás chráníme, a prodejte firmy na čipy nám, Američanům. S Čínou Trump dohodne vstup velkých amerických technologických firem a platforem (Meta, X, Amazon) na tamní trh, cenzura najednou nebude vadit – všichni se nechají zcenzurovat, hlavně že bude kšeft.
...
Tolik úvodní výčet. Samozřejmě se rád budu mýlit, třeba Trump dříve nebo později pochopí, že Putin je gauner, který si ho zkouší mazat na chleba. Možná se urazí a na Putina se rozzlobí. Možná se pochlapí a začne být na Rusko opravdu tvrdý. Nápad s převedením ukrajinských elektráren do amerického vlastnictví nezní špatně. Třeba to může být první balonek na cestě k obratu.
Ohledně Blízkého východu Trump zatím vcelku chápe, „kde je sever“, třeba bombardování Hútíů je správný postup. Co není správné, je, že tu máme indicie, že Trump chce postup na Blízkém východě koordinovat s Ruskem, které zde tradičně hraje destabilizační roli a mimochodem dodává Íránu rakety – výměnou za drony.
Trump měl v Evropě (stále dosud má) mnoho fanoušků či lidí, kteří mu alespoň přáli, aby v určitých agendách uspěl. Leckdo věřil v obrat ohledně různých utopistických a fundamentalistických pokrokových agend od nové cenzury po zkrocení přehnané zelené agendy. Počítalo se i s klasickou republikánskou politikou snižování daní a deregulací. To vše se ale dalo dělat bez sbližování Ameriky s Ruskem, na němž nemůže mít v Evropě zájem vůbec nikdo rozumný, bez ohledu na to, zda je levičák nebo pravičák, konzervativec nebo socialista.
Lze se obávat, že tenze mezi Evropou a Amerikou se budou prohlubovat. Lze čekat neshody ohledně sankcí, využití zabavených ruských rezerv, vzrůstající negativní emoce ohledně celních a obchodních válek a stupňování sporů stran evropské regulace amerických technologických platforem.
I doma může Trump rozumnou část své agendy prohrát a prošustrovat. Měl šanci snižovat daně a deregulovat tak, aby nevyvolal válku s justicí. Obavy z recese a nárůstu inflace stoupají. Trump se chlubí tím, že je nepředvídatelný, a nechápe, že trhu jako celku nepředvídatelnost vůbec nesvědčí. Pokud svou politikou způsobí doma recesi, většina jeho agendy – včetně toho, co smysl mělo a dávalo – de facto končí.
Ale abychom to uzavřeli na nadějnější notě: to, co se v Německu v úterý povedlo ohledně dluhové brzdy, je opravdová epochální změna a skutečný bod obratu. Německo bude investovat nejen do zbrojení, ale významně i do infrastruktury, což je mimochodem dobrá zpráva i pro českou ekonomiku. Samozřejmě do toho lze do nekonečna rýpat a hned skepticky zpochybňovat to či ono. Tohle je ale opravdu velká věc a je prostě správné nazývat věci pravými jmény.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
