Článek
Jan Macháček
Editorial deníku The Wall Street Journal konstatuje, že druhé termíny amerických prezidentů většinou nejsou úspěšné – a s Trumpem tomu nebude jinak. Aby mohl své zbylé roky zachránit, musel by zcela obrátit a zastavit ekonomické a zahraničněpolitické šoky, které sám svévolně rozpoutal. Ne že by neměl energii a ambice. Tlačí na mnoha frontách a má nejen ambice, ale i jakýsi úspěch. Například pomáhá expandovat americkou energetickou produkci. A krizi na americké jižní hranici vyřešil velmi rychle. Trump byl zvolen proto, aby korigoval excesy progresivní levice ohledně klimatu, kultury a cenzury – a v tomto ohledu se činí.
Ohledně dalších priorit se provedení neshoduje se sliby. Postup oddělení DOGE byl tak zběsilý, že není jasné, čeho se vůbec dosáhlo. Snadné cíle jako USAID jsou symbolické, ale nepřinesou fundamentální změny v růstu byrokracie. Trump potřebuje prorůstový daňový balíček, ale nemá ho vůbec připravený.
I v populárních a symbolických tématech si počíná zbytečně excesivně. Univerzity potřebují změnu, ale vláda jim zkrátka nemůže diktovat – a nakonec prohraje u soudu. Deportace kriminálníků je žádoucí, ale nikoli bez řádného procesu.
…
Obchodní válka může Trumpovo prezidentství úplně potopit. Trump byl zvolen, aby zastavil inflaci a zvýšil reálné příjmy, ale tarify činí pravý opak toho. Kromě zvýšení cen přinesou nedostatek zboží a komponentů. Cla znamenají největší šok způsobený ekonomickou politikou od roku 1971, kdy Richard Nixon opustil měnový systém Bretton Woods. Zažehla se inflace, a Nixon dokonce zavedl cenové regulace. Ekonomické dopady ovlivnily jeho druhý termín stejně jako aféra Watergate.
Cla přitom nedopadnou jen na Američany. Útoky na přátele i nepřátele najednou a bez rozmyslu podkopaly důvěru v americkou spolehlivost. Amerika si sama a dobrovolně poničila vlastní značku a zbytečně opustila globální ekonomický leadership.
Čína toho už využívá a hýčká si americké spojence. Nyní bude pro USA těžší budovat aliance proti často velmi predátorské Číně. Trumpova cla vůči spojencům jsou pro čínského prezidenta učiněný dar z nebes.
Trump si prý už uvědomuje některá rizika spojená se cly a údajně se chystá uzavřít 200 obchodních dohod. Také říká, že bude snižovat 145% tarif na čínské zboží. To by bylo správné, ale ještě není jasné jak, kdy a hlavně zda opravdu otočí. Uzavřít tolik obchodních dohod je těžká a dlouhá práce.
K zahraniční politice: na Blízkém východě se Trump snaží zprovoznit námořní trasy pomocí útoků na Hútíe. A tlačí na Írán, aby se vzdal jaderného programu.
To je nadějné, problémem je jednostranný tlak na mír na Ukrajině. Až do minulého víkendu Trump neřekl nic kritického vůči Putinovi, ale Ukrajinu vymačkával jako citron. Leccos poznáme podle detailů příměří, bude-li vůbec nějaké. A netýká se to jen budoucnosti Evropy.
Bidenův odchod z Afghánistánu poničil americkou schopnost odstrašovat. Debakl na Ukrajině udělá totéž Trumpovi – a využije toho Írán, Severní Korea i Čína ohledně svých ambicí v Pacifiku. Nebuďme překvapeni, pokud Čína zavede blokádu Tchaj-wanu. Trump v říjnu uvedl, že by na to odpověděl cly, ale to už si právě neúspěšně vyzkoušel.
Voliči dali Trumpovi důvěru podruhé, protože si pamatovali, že jeho ekonomická politika byla v prvním období úspěšná. Ten úspěch byl ale dán klasickou republikánskou agendou, jako jsou daňové reformy a deregulace. Tentokrát dává Trump přednost svým obchodním a zahraničněpolitickým obsesím – a výsledky jsou negativní. Pokud nebude brát vážně varování, výsledkem bude neúspěch.
…
Historik Niall Ferguson se ve své analýze Trumpových 100 dní nejprve zastavuje u otázky, jak může být někdo Trumpovou politikou překvapen. Od roku 2022 do roku 2024 Trump publikoval 37 krátkých videí, kde je velmi přesně popsáno, co bude prvních sto dní mandátu dělat. A také to dělá: od slíbené státní ochrany studentů před marxismem či ochranu dětí před genderovým šílenstvím přes ukončení občanství pro děti migrantů až po reciproční tarify.
Trumpa lze kritizovat za leccos, ale rozhodně mu nelze vyčítat, že příliš sliboval, a teď své sliby neplní. Podepsal už 211 exekutivních příkazů a čtvrtina z nich se týká federální vlády (například odstraňování programů diverzity, rovnosti a inkluze – DEI), zbytek se týká energetiky, migrace, vzdělání, zdravotnictví apod. Všechno, až na výjimky, lze najít na webových stránkách jeho kampaně.
Trump už schroustal celý seznam svých slibů. Podle Fergusona je ale otázka, jestli cestou požere i celou americkou ekonomiku. Kdo doufal, že šéfka úřadu Bílého domu Susie Wilesová bude mít nějaký rozumný vliv na to, kdo má přístup k prezidentovi, ten se šeredně mýlil. Největší škodu způsobil poradce Peter Navarro tím, že Trumpa povzbuzoval v jeho fantazijní agendě „tarifáka“. Hasit se to teď snaží ministr financí Scott Bessent a ředitel Národní ekonomické rady Kevin Hassett. Ministr zahraničí Marco Rubio je odsunut stranou, i když přeci jen ne tolik jako William P. Rogers za prezidenta Nixona. Velký problém je, že velkou roli nehraje ani národněbezpečnostní poradce Mike Waltz, přednost dostává vyjednavač všeho na volné noze Steve Witkoff. Jeho jednání s Putinem připomíná první malé prasátko ze známé pohádky, jemuž domeček ze slámy rozfoukal zlý vlk.
Podobně jako WSJ tleská Ferguson Trumpově migrační politice. Za správný považuje i pokus vytlačit progresivní diktát z univerzit, ale nikoliv způsob, jak se to dělá. Tím, že Trumpova administrativa překračuje ústavní mandát, dává možnost těm nejhorším elementům z Harvardu tvářit se jako hrdinští bojovníci za svobodu.
O víkendu jsme viděli první náznaky Trumpovy netrpělivosti s Putinem. Ferguson je ale přesvědčen, že udržitelného příměří lze dosáhnout jen setrvalým a ekonomickým tlakem na Rusko. Trump měl chtít, aby se Ukrajina stala v rámci příměří něčím jako Jižní Koreou, místo toho riskuje, že ji potká osud Jižního Vietnamu.
Ferguson je skeptický i ohledně Trumpových pokusů resuscitovat jadernou dohodu s Íránem. Pravděpodobný scénář zní: izraelský útok (s tichou americkou podporou) na íránská jaderná zařízení. Jenže čím déle se věc bude odkládat, tím méně úspěšná bude.
Co se cel týče, Ferguson odhaduje, že řetězová reakce se bude už těžko zastavovat. Výhled indexu výrobců (Philadelphia Fed) je na nejnižší úrovni za dva roky. Podobný index newyorského Fed se propadl o 20 procent, na nejnižší úroveň od roku 2001. Hroutí se i důvěra spotřebitelů a návštěvnost Ameriky – turistická i byznysová – prudce klesá.
Především kvůli ekonomice se důvěra v Trumpa celkově propadla už o 14 procent. Teď si představme, jak budou ta čísla vypadat, pokud se Amerika opravdu propadne do recese.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
