Víte, kdo s vámi spí? Seznamte se s nechtěnými spolunocležníky

Zní to neuvěřitelně, ale postel může obsahovat více bakterií než záchodové prkénko nebo miska domácího mazlíčka. Takže i když se osprchujeme a vyčistíme si zuby, následně se ponoříme do moře mikrobů, z nichž někteří nepříznivě ovlivňují naše zdraví. Pokud se totiž ložní prádlo pravidelně nepere, může se v něm v průběhu času nahromadit značné množství bakterií a dalších nevítaných spolunocležníků.

Laboratorní testy Národní vědecké nadace (National Science Foundation) ukázaly, že na prostěradlech se během jednoho týdne používání nahromadí až 5 milionů bakterií, tzv. „jednotek tvořících kolonie“ (CFU), což udává počet životaschopných zárodků v jednotce vzorku. Po čtyřech týdnech toto číslo vzroste na více než 11,3 milionu, což je 39krát více než v misce na krmivo pro domácí mazlíčky.

Povlaky na polštáře jsou na tom ještě hůř – za jediný týden se na nich objeví 3 miliony bakterií, což je 17 000krát více než na záchodovém prkénku. Po čtyřech týdnech toto množství stoupne na téměř 12 milionů, což je 39krát více než v misce pro domácí mazlíčky. V povlečení je také 5,4krát více bakterií než na držáku na zubní kartáček.

Matrace za první rok používání nahromadí kolem 3 milionů bakterií, ale po sedmi letech činí toto číslo již 16 milionů.

S jistou nadsázky lze konstatovat, že si je sami zvete do postele a leckdy i hýčkáte. Vaše tělo totiž vytváří ideální podmínky pro jejich růst – kombinace potu, slin, mazu, lupů a odumřelých kožních buněk slouží jako živná půda pro množení mikrobů. Na povrchu lidské kůže se nachází dva až čtyři miliony potních žláz, které jsou neustále aktivní, i během noci. Za normálních podmínek během jedné hodiny spánku vypotíte přibližně 25 ml potu. Pokud spíte průměrně osm hodin, znamená to až 200 ml potu za noc.

Kolísání tělesné teploty a srdeční frekvence může během spánku ještě více podpořit pocení. Kromě vody obsahuje pot i látky jako močovinu, bílkoviny a tuky, které poskytují živiny bakteriím. Na lidské kůži žije více než tisíc druhů těchto bakterií. Mnohé z nich jsou neškodné, ale mohou způsobit infekce, pokud se do těla dostanou řeznými ranami, otevřenými ranami nebo jinými trhlinami v kůži.

Pokožka se také neustále zbavuje odumřelých buněk, přibližně 30 000 až 40 000 buněk každou minutu! Během 24 hodin tak ztrácíme až na 50 milionů kožních buněk, které z nás odpadávají a stávají se součástí domácího prachu.

Za týden vyprodukujete asi 10 gramů odumřelých kožních buněk. Vzhledem k tomu, že trávíte jednu třetinu svého času v posteli, lze usoudit, že asi jedna třetina těchto kožních buněk se během spánku uvolní. Navíc během noci se pokožka regeneruje aktivněji a produkce nových kožních buněk se tak zvyšuje. To znamená, že každou noc se ve vaší posteli nasbírá několik milionů odumřelých kožních buněk.

Ty se stále hromadí, dokud si nevyperete povlečení. Britská asociace Bed Advice UK odhaduje, že až desetinu hmotnosti nikdy nepraného polštáře tvoří šupinky lidské kůže, plísně, roztoči a jejich trus.

Je třeba si uvědomit, že viry, bakterie a plísně se do vaší postele nedostávají pouze z pokožky. Mohou tam proniknout také přes oblečení, ze srsti či tlapek domácího mazlíčka nebo prostřednictvím běžných domácích předmětů, jako jsou ručníky, toalety či kuchyňské povrchy. Ačkoli se bakterie nejčastěji šíří přímým kontaktem, choroboplodné zárodky můžete snadno přenést dotykem infikovaného povrchu. Viry a bakterie totiž dokážou přežít na površích i bez lidské přítomnosti a čekají, dokud nepřijdou do styku s dalším hostitelem. Tímto způsobem se mohou zárodky nenápadně vracet do vaší domácnosti, ložnice a na povlečení. Nedostatečně časté praní ložního prádla pak umožňuje jejich nekontrolované šíření.

Před několika lety proběhl výzkum ve spolupráci s biologickou katedrou univerzity v Seville, který zkoumal, jaké bakterie se hromadí na ložním prádle, jestliže se měsíc nepere. Dobrovolnice strávila 28 nocí ve stejné posteli, zatímco vědci každý týden odebírali vzorky z různých částí jejího lůžka. Mikroskopická analýza odhalila přítomnost nebezpečných bakterií, jako jsou Bacteroides, fusobakterie a neisseriales, které mohou způsobit závažné infekce, včetně zápalu plic nebo kapavky. Tyto bakterie pocházely z lidské kůže, úst, a dokonce i ze stolice. Výsledky studie tak potvrdily závěry Státní univerzity v Severní Karolíně, že lidské postele hostí větší škálu bakterií než šimpanzí hnízda.

Četné další výzkumy pak odhalily, že v ložním prádle se nejčastěji vyskytují gramnegativní bakterie, které tvoří více než 41 % všech zjištěných bakterií na povlacích a polštářích. Tyto mikroorganismy mohou vyvolat vážné infekce, jako je zápal plic, sepse nebo infekce chirurgických ran, což hrozí zvláště v nemocničním prostředí. Podle údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) jsou tyto bakterie často odolné vůči běžně používaným antibiotikům, a to značně komplikuje jejich léčbu.

Dalšími dvěma nejčastěji nalezenými bakteriemi byly grampozitivní tyčinky a bacily. Zatímco mnoho tyčinkovitých bakterií je neškodných, nebo dokonce prospěšných pro lidské zdraví, existují i patogenní druhy, které mohou způsobovat různé nemoci.

Pojďme se na ně nyní podívat trochu podrobněji.

Výzkum nemocničního ložního prádla odhalil, že bakterie rodu Staphylococcus jsou v tomto prostředí velmi běžné. Byť se nemocniční pokoje se od našich ložnic liší, stafylokoky se mohou snadno přenést i do domácího prostředí. Asi třetina lidí jsou bezpříznakovými přenašeči zlatého stafylokoka, což znamená, že tyto bakterie mohou skončit na různých površích, včetně našich postelí, a tím zvýšit riziko, že se nakazí též ostatní.

Bakterie Staphylococcus jsou většinou neškodné, ale mohou přivodit vážné problémy, pokud se dostanou do těla skrze otevřenou ránu. Některé druhy stafylokoků mohou být nebezpečnější než jiné. Například zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus) je známý svou nakažlivostí a může vyvolat kožní infekce, jako jsou abscesy. Tyto bakterie však mohou také pronikat krevním oběhem a infikovat téměř jakoukoli část těla, včetně srdečních chlopní (což může vést k endokarditidě) a kostí (což může způsobit osteomyelitidu). Tato bakterie se často nachází na povlacích polštářů, a co je ještě závažnější, některé její kmeny dokáží vzdorovat antibiotikům.

Tato gramnegativní bakterie je nebezpečný patogen, schopný zapříčinit infekce téměř jakéhokoli orgánu či systému v těle, zejména u lidí s oslabeným imunitním systémem. Často se vyskytuje v nemocničním prostředí, kde má na svědomí vážné infekce, jako jsou záněty močových cest, středního ucha či hnisání popálenin. Zamořuje infekční ložiska, například vlhké postele s nečistým ložním prádlem, a může se přenášet i prostřednictvím kontaminovaných textilií.

Jde o nejčastější stafylokokový druh přebývající na lidské kůži, především na obličeji, v podpaží, tříslech a na končetinách. Jako součást běžné kožní mikroflóry většinou neškodí, ale může být zodpovědný za akné a jiné kožní problémy. Jeho schopnost tvořit biofilmy komplikuje léčbu infekcí. Tento mikroorganismus může také způsobit endokarditidu, zejména u pacientů s vadnými srdečními chlopněmi, a v některých případech může u hospitalizovaných pacientů vést i k sepsi.

Escherichia coli je běžnou součástí lidské mikroflóry a člověku jakožto svému hostiteli prospívá například tím, že produkuje látky zvané koliciny, které zabraňují šíření patogenních bakterií. Také se podílí na syntéze některých vitamínů, jako je vitamín K. Existují však i patogenní kmeny této gramnegativní bakterie, jež mohou způsobit infekce močových cest, cestovatelský průjem nebo u starších a oslabených jedinců dokonce zápal plic. Právě proto je důležité si po použití toalety důkladně mýt ruce, aby se zabránilo přenosu těchto bakterií do dalších částí domácnosti. Escherichia coli se vylučuje do prostředí prostřednictvím stolice, ale mimo tělo hostitele nedokáže dlouho přežít.

Mikrokoky jsou bakterie, které normálně žijí na lidské kůži, sliznicích a v ústní části hltanu a povětšinou člověka na zdraví neohrožují. Mohou mu ale uškodit, když je imunitní systém oslabený, například při nemoci HIV. V takových případech je někdy těžké je v laboratorních testech odhalit. Mikrokoky mohou také způsobit různé infekce, jako jsou infekce krve, sepse (závažná infekce, která ovlivňuje celé tělo), zánět kloubů, zánět srdečního výstelky, zánět mozkových blan nebo plicní abscesy, zejména u lidí s oslabenou imunitou.

Bakterie z rodu Bacillus jsou součástí přirozené mikroflóry prostředí a mohou se dostat na textilie z různých zdrojů, jako jsou prach, kůže nebo vlasy. Některé druhy jsou vysoce odolné vůči nepříznivým podmínkám. V některých případech mohou Bacillus vyvolat zánětlivé reakce, pokud se dostanou do otevřených ran nebo do těla.

V roce 2005 se vědci pustili do zkoumání deseti polštářů – pěti syntetických a pěti péřových, jejichž stáří se pohybovalo mezi 1,5 až 20 lety. Výsledky byly znepokojivé: všechny polštáře ukrývaly velké množství různých druhů hub. Nejčastěji se objevovala houba Aspergillus fumigatus, ale nechyběly ani další druhy, jako Aspergillus pullulans či Penicillium. Některé z těchto mikroorganismů mohou vyvolávat alergie a způsobovat vážné dýchací obtíže.

Pro lidi s oslabenou imunitou představuje Aspergillus fumigatus obzvlášť nebezpečnou hrozbu. Může totiž vyvolat řadu závažných onemocnění, která souhrnně označujeme jako aspergilózu. U invazivní formy tohoto onemocnění je úmrtnost do šesti měsíců až dvacetiprocentní. Chronické, invazivní a alergické formy aspergilózy každoročně připraví o život přibližně 600 000 lidí po celém světě.

Candida je druh kvasinek, které se přirozeně vyskytují na sliznicích v ústech, nosu a krku, v intimních partiích žen i mužů, na kůži a ve střevech. Daří se jim hlavně ve vlhkém a teplém prostředí. Za normálních podmínek žijí kvasinky v rovnováze s bakteriemi a tvoří přirozenou mikroflóru. Pokud však dojde k narušení této rovnováhy, kvasinky se mohou přemnožit a vyvolat kvasinkovou infekci (kandidózu). Mezi běžné příznaky této infekce patří svědění, pálení, zarudnutí a otok.

Kvasinky se do postele dostanou různými způsoby – například pot, sliny nebo jiné tělesné tekutiny je mohou přenést na ložní prádlo. Nedostatečná osobní hygiena a nedostatečná výměna prádla podporuje jejich množení. Kvasinky se mohou také usazovat na oblečení, které pak přenáší infekci dál.

Jednou z nejběžnějších kvasinek je Candida albicans, která je celosvětově nejčastější příčinou plísňových nemocí u lidí, ať už jde o afty v ústech nebo infekce močových cest. U lidí s oslabeným imunitním systémem se infekce může šířit do vnitřních orgánů a stát se vážnou houbovou infekcí. Na textilu mohou kvasinky přežívat minimálně 14 dní, což zvyšuje riziko přenosu infekce.

Viry se mohou šířit nejen kýcháním, ale i kontaktem z ruky do úst, takže je důležité udržovat hygienu i v posteli. Nezapomínejte mít vedle postele koš na odpadky a vyvarujte se používání špinavých kapesníků v posteli. Snažte se, aby viry zůstaly jen na vaší části postele.

Jak dlouho viry přežívají na lůžkovinách závisí na údržbě povlečení. Studie ukázaly, že koronavirové viry SARS a MERS mohou na neporézních površích, jako je sklo, kov nebo plast, přetrvávat přibližně 4-5 dní. Na porézních površích, kam patří všechny typy tkanin, se doba přežití zkracuje.

Chřipkové viry na neporézních površích zůstávají infekční asi 9 hodin, zatímco na porézních površích pouze 4 hodiny. Viry nachlazení nebo chřipky mohou na površích, včetně prostěradel, přežívat zejména tehdy, když jsou kontaminovány. Nedostatečné mytí rukou po kontaktu s domácími mazlíčky nebo před spaním může přenést viry na prostěradla a zvýšit tak riziko nákazy. Domácí zvířata navíc mohou šířit i plísňové infekce, například pásový opar na pokožce hlavy.

Roztoči jsou drobní členovci, kteří se vyskytují téměř v každé domácnosti. V jednom gramu prachu se mohou nacházet stovky jedinců. Díky své velikosti, pohybující se kolem 0,2–0,3 mm, jsou pouhým okem téměř neviditelní, což jim umožňuje nerušeně vegetovat v našich postelích, nábytku a kobercích. Jejich přítomnost může však mít významný vliv na zdraví, především u lidí s alergiemi nebo astmatem.

Roztoči nejsou paraziti v pravém slova smyslu, protože nekoušou ani neštípou. Přesto se živí hlavně odumřelými kožními buňkami, které zanecháváme v postelích, polštářích a lůžkovinách. Každou noc lidé tráví v posteli přibližně šest až osm hodin, během nichž ztrácejí odhadem 10 gramů kůže, což poskytuje roztočům bohatý zdroj potravy.

Dospělí roztoči, zejména druhy jako Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae, přežívají několik týdnů a během této doby se mohou pářit až čtyřikrát, přičemž samičky nakladou za svůj život 40 až 80 vajíček. Zvláště v lůžkovinách se mohou během krátké doby vytvořit kolonie čítající až desetitisíce jedinců.

Jeden roztoč produkuje denně až 20 drobných exkrementů, což znamená, že se v ložním prádle může během několika měsíců nahromadit několik gramů trusu. Tyto výkaly obsahují různé enzymy a bílkoviny, které jsou hlavními alergeny. Vědci identifikovali více než sedm aktivních enzymů, které mohou dráždit dýchací cesty a vyvolávat alergické reakce. Tyto reakce se projevují řadou příznaků, jako jsou kašel, kýchání, svědění očí, rýma nebo kožní vyrážky. U některých lidí mohou tyto alergeny dokonce vyvolat astmatické záchvaty. Velikost částic výkalů je přitom klíčová – menší částice (pod 10 mikronů) mají schopnost proniknout hluboko do plicních sklípků, kde se se mohou usazovat a způsobovat dlouhodobé zdravotní problémy.

Nebezpečí mohou představovat i štěnice. Tento bezkřídlý ​​hmyz se živí krví zvířat a lidí. Ačkoli se u těchto malých broučků (asi 5 mm dlouhé) neprokázalo, že přenášejí nemoci, mohou způsobit svědivé červené štípance – spolu s řadou účinků na duševní zdraví, včetně úzkosti, nespavosti a alergií. Opakované napadení štěnicemi může z dlouhodobého hlediska vést dokonce k anémii.

Štěnice se mohou dostat do domácnosti na měkkých površích, jako jsou oblečení, batohy nebo prostřednictvím ostatních členů rodiny. Většina druhů štěnic má tendenci žít tam, kde lidé spí nebo odpočívají. Ukrývají se ve škvírách a štěrbinách postelí, pružin, čel, rámů postelí a dalších předmětů v okolí postelí a v noci vylézají ven, aby se nakrmili na svém oblíbeném hostiteli, člověku.

Riziko, že se setkáte se štěnicemi, výrazně stoupá, pokud trávíte čas na místech s vysokou frekvencí nočních návštěvníků – typicky v hotelech, nemocnicích nebo útulcích pro bezdomovce. Přítomnost těchto nevítaných broučků může naznačovat několik varovných signálů: svědivé, vystouplé skvrny na kůži, drobné krvavé skvrny na povlečení či malé hnědé skvrnky (výkaly štěnic).

Jakmile se štěnice přemnoží, mohou snadno proniknout i do dalších prostor a způsobit rozsáhlé zamoření. Zatímco praní a sušení ložního prádla při vysoké teplotě (minimálně 55 °C) spolehlivě zabije roztoče, důkladné vyhubení štěnic si vyžádá odborný zásah.

Pokud dovolíte domácím mazlíčkům spát ve vaší posteli, mohou v srsti a na tlapkách přinášet choroboplodné zárodky a parazity, jako třeba blechy. Blechy v posteli mohou klást vajíčka a rozšířit se po celém bytě. I když domácí blechy obvykle dávají přednost zvířecím hostitelům, mohou kousnout i člověka a způsobit mu nepříjemnosti.

Blechy jsou schopné přenášet různé zárodky a nemoci, jako například tyfus nebo bartonelózu, tedy nemoc z kočičího škrábnutí, a také tasemnicové infekce. Přímý přenos na člověka je však poměrně vzácný, protože většina nemocí, které přenášejí, vyžaduje specifické podmínky a mezihostitele. V případě bartonelózy se nejprve infikují drápky kočky, a ta když jimi poškrábe člověka, mohou bakterie proniknout do organismu. Pravidelná péče o domácí mazlíčky a prevence výskytu blech však výrazně snižují riziko nákaz.

Abychom předešli zamoření postele roztoči a bakteriemi, je zásadní dbát na její pravidelnou údržbu. Začněte každodenním větráním ložnice, aby se prostor řádně provzdušnil a snížila se vlhkost. Roztoči totiž milují vlhko a teplo, takže tato opatření znesnadní jejich přežití. Pokud navíc na postel dopadá přímé sluneční světlo, pomůže to roztoče zahubit.

Zbavte se letitého zvyku ustlat úhledně postel záhy po probuzení, překrývat ji přehozem nebo lůžkoviny hned nacpat do peřináče. Tímto způsobem zůstane vlhkost v povlečení a roztoči i bakterie budou mít pré. Nejprve peřiny a polštáře protřepte a shrňte přikrývku až k patě postele, aby se vlhkost mohla odpařit. Až po pár hodinách větrání postel ustelte.

Podle průzkumů mění většina českých domácností ložní povlečení zhruba jednou do měsíce. Ovšem existují i odstrašující výjimky. V jednom průzkumu uvedlo 45 % svobodných mužů, že prostěradlo mění jen čtyřikrát ročně, a 12 procent dokonce, jak kdy je napadne, tedy i za delší dobu. Ženy obecně více dbají na čistotu.

American Cleaning Institute doporučuje vyprat povlečení každých 14 dní. Jiní odborníci radí dokonce jednou týdně. Maximální počet dní, kdy může zůstat povlečení nevyprané, je podle společnosti 35 dní. Za 35 dní se v povlečení nahromadí více než 30 gramů odumřelých kožních buněk, dva litry tělesných tekutin, jako jsou pot a sliny, a více než milion roztočů.

Povlečení byste měli prát na vysokou teplotu (minimálně 60 °C), aby se odstranily roztoči, jejich vajíčka i bakterie. Vyjměte ložní prádlo z pračky co nejrychleji, abyste zabránili tvorbě plísní. Sušte je pokud možno na přímém slunci. Ultrafialové světlo má schopnost zabíjet viry a bakterie, uvádí studie z roku 2018 publikovaná v časopise Microbiome. Usušené prádlo pro jistotu vyžehlete, abyste zabili všechny zbývající bakterie a roztoče.

Nestačí ale jen pravidelně měnit povlečení: jednou či dvakrát do roka je potřeba vyprat i samotný polštář s přikrývkou. Způsob praní pak záleží na druhu jejich výplně, například přikrývky a polštáře z dutého vlákna lze prát na 60 °C, zatímco péřové jen na 30 stupňů. V každém případě se musí nechat řádně vysušit.

Matrace, která se nedá prát, by měla být chráněna pratelným potahem, který pravidelně měňte (alespoň jednou za dva týdny). Jednou za měsíc matraci a rošt vysajte, abyste se zbavili prachu a alergenů, a pokud je vaše matrace starší než deset let, zvažte její výměnu.

V některých případech je nutné ložní prádlo prát častěji než obvykle. Pokud trpíte astmatem nebo alergiemi, ložní prádlo byste měli měnit každé dva až tři dny – to vám pomůže snížit množství prachu a alergenů, které mohou dráždit dýchací cesty. Stejný režim platí, pokud s vámi v posteli spí domácí mazlíčci, kteří mohou do ložního prádla zanášet nečistoty a bakterie ze své srsti i tlapek. U nemocných osob je dokonce vhodné povlečení měnit denně, aby se snížilo riziko šíření bakterií.

Častější praní se rovněž doporučuje osobám, které jsou náchylné k vyrážkám nebo akné, protože špína na povlacích polštářů může ucpávat póry a zhoršovat stav pokožky. A pokud spíte nazí, hodně se potíte, nebo si před spaním nedopřáváte sprchu, měli byste také přikročit k častější výměně prádla – zvláště v letních měsících, kdy je pocení intenzivnější.

Správná hygiena začíná ještě před tím, než vůbec ulehnete do postele. Rychlá sprcha před spaním vám pomůže smýt pot, bakterie a nečistoty, které by se jinak snadno dostaly na ložní prádlo. Stejně důležité je odstranit make-up a vyhnout se nanášení těžkých krémů nebo olejů těsně před spaním – ty mohou znečistit povlečení a zbytečně zkracují dobu, po kterou zůstane čisté. Pokud si krém na obličej přece jen nanášíte, zkuste polštář překrýt ručníkem, který každé ráno vyměníte. Také své pyžamo udržujte čisté a měňte ho každé tři až čtyři dny.

Aby postel zůstala co nejvíce hygienická, doporučuje se nepouštět domácí mazlíčky přímo na povlečení. Pokud ale touze po blízkosti zvířete nedokážete odolat, položte aspoň na lůžko deku, kterou snadno každý den vysajete a jednou za pár dní vyperete. Vyhněte se také konzumaci jídla a pití v posteli – drobky a rozlité tekutiny vytvářejí prostředí, které bakterie milují.

Pravidelné větrání, vysávaní a utírání prachu v ložnici pomáhá výrazně redukovat množství alergenů v ložnici. Díky tomu se pak v noci lépe spí, snáze dýchá a ráno se pak člověk cítí odpočatější. To vše přispívá k celkovému zdraví a duševní pohodě.