Článek
Možná lidé automaticky předpokládají, že rodiče postižených dětí jsou pro inkluzi. Není tomu zdaleka tak. Je hodně rodičů, kteří jsou vyloženě proti inkluzi, vyhovuje jim speciální vzdělávání pro jejich dítě. A já? Já také nejsem pro inkluzi, ale zároveň věřím, že v konkrétních individuálních případech může být prospěšná.
Asi je nejdůležitější, aby rodiče, pokud možno objektivně, zvážili, zda je jejich dítě schopné docházky v běžné MŠ nebo ZŠ. Protože, ač se jim to možná některým nelíbí, není to už jen o jejich dítěti, ale i o těch ostatních - od spolužáků po pedagogy.
Není zkrátka možné, aby rodiče vědomi si problémového chování svého potomka, dali dítě do běžné MŠ, kde je 30 dětí a 2 učitelky. Není možné házet takovouto zodpovědnost na učitele. Protože pak se logicky nedostává na ty ostatní děti, které mají možná větší právo navštěvovat běžnou MŠ. Větší právo? Já jsem zastáncem toho, že pro naše děti je zde speciální MŠ/ZŠ. Ano, pokud je dítě například vysokofunkční autista nebo asperger, který mluví, má základy nějakého sociálního chování, neruší ostatní při výuce a není potřeba mu nějak výrazně při vyučování ustupovat, pokud takovému dítěti docházka v běžné škole nedělá problémy, je mu tam dobře, pak nevidím důvod, proč by měl být umístěn ve specce. A proto mluvím o tom individuálním přístupu. Vše by ale mělo být ve spolupráci rodičů - SPC a školky/školy. Další věcí také je, že učitel v běžné MŠ/ZŠ nemá adekvátní vzdělání pro práci s dětmi s vývojovými poruchami a mnohdy i problémovým chováním. Nepočítají s tím, že se jich to bude týkat, chtějí pracovat s „normálními“ dětmi. A pak dostanou do třídy dítě, které vyžaduje velmi specifický přístup a rozsype systém celé třídy, na což doplatí i ostatní děti. To bychom jako rodiče chtít neměli. Ano, primárně jde každému o jeho vlastní dítě, ale mohli bychom také občas myslet i na druhé a na to, že nejsme na světě sami, a to, že máme postižené dítě, které vyžaduje speciální péči, nám nedává automaticky nějaká výhradní práva jak ve společnosti, tak ve školství.
Velkým problémem však je i zoufalá nedostupnost speciálních školek a tříd. Dnes sice mívá hodně školek logopedické třídy, ale tam se mnohdy naše děti nehodí, protože to je úplně pro jiné děti. Například my máme nejbližší speciální třídu zhruba 50 km daleko. Do běžné MŠ 2 km od nás nám synka nevzali. A také bych mohla bojovat a mávat papírem od SPC, kde stálo, že může být umístěn do běžné MŠ s asistentkou. Je to sice časově a finančně náročnější dojíždět denně do školky a domů, ale v závěru jsem za to velmi ráda. Syn je tam celkem s dětmi, má tam dvě učitelky a jednu, nebo dvě asistentky. Sice nám neřekne, jestli se mu tam líbí, ale to, že se do školky těší a nadšeně poskakuje, když vyleze z auta, je asi dostatečně výmluvné. Nyní nás čeká zápis do ZŠ, kde dostane odklad a ještě příští rok budeme dojíždět do školky. Ani ve snu nás nenapadlo, že by šel do běžné MŠ, jsem ale velmi ráda, že nastoupí do specky. Podle mě tyto školky a školy jsou pro tyto naše děti mnohem více uzpůsobené a pedagogové mají zkušenosti s prací s našimi dětmi.
Je smutné, že někteří rodiče vyloženě cpou své dítě do běžné školy, které se v ní ale viditelně trápí, protože cítí, že nezapadá, že nestíhá, ale i kvůli svému egu (Moje dítě přece nebude chodit někam mezi id**ty - ano, i takto někdo naše děti nazývá) jej nechávají vědomě trpět. Následky pak na sebe nemusí nechat dlouho čekat.
Každopádně obecně vzato bych doporučila mít více speciálních školek a škol, nebo tříd, aby byly dostupnější pro všechny. Oni autisté a jiné děti nejsou jen ve velkých městech. Inkluze by měla být opravdu brána velmi individuálně a měla by být vhodná jen tehdy, pokud nebude přítomnost dítěte narušovat chod třídy a výuky. Měla by být pro ty, kteří nepatří do praktických škol nebo do speciálních, pokud mají objektivně schopnosti například s asistentkou a trochu individuálnějším plánem výuku v běžné MŠ zvládnout.
Můj syn by možná zvládl pobyt v běžné MŠ, ale určitě ne v běžné ZŠ. Nátlak na děti má být jen takový, který jsou schopny ustát a splnit požadavky, které po nich chceme - ať už my jako rodiče nebo učitelé.
Pedagog v běžné ZŠ nemá povinnost za každou cenu se přizpůsobovat dítěti, které vyžaduje speciální péči. Jen do té míry, aby to negativně neovlivnilo ostatní děti. Tohle je smutné. Chápu, že někdy se škola zbytečně chová arogantně jen proto, že jim jde o jejich pohodlí, ale dítě je schopné výuku a učební plán plnit bez větších obtíží. Pak je ale také dobré zvážit, jestli necháte dítě někde, kde víte, že ho nechtějí. A že to to dítě pozná. Myslíte si, že mu to prospěje? Nebylo by lepší v takovém případě změnit školu?
