Článek
Stále platí, že bez peněz, do hospody nelez. Stejně platí to, že návštěva restauračního zařízení není povinná. Stejně tak vím, že srovnávat jídlo v restauraci s domácími náklady, prostě nejde. Doma spotřebuji trochu elektřiny ke sporáku, zatímco restaurace má desítky dalších nákladů, které samozřejmě musí promítnout do ceny jídla, aby personál dostal výplatu a majitel měl nějaký zisk.
Je to drahé
Ano, vím, že není vysoká cena, ale nízká výplata. A nikdy nikdo nebude mít na vše, co by si chtěl dopřát. To mu ale neubírá právo si občas postesknout, že jsou věci, které si prostě dopřát nemůže. Třeba návštěva trochu lepší restaurace, kde dostanete kvalitnější jídlo než hotovku ohřátou od oběda.
Ale, dát za předkrm částku kolem 200 korun, za polévku stokorunu, za hlavní chod jídlo atakující 400 Kč a za dezert skoro 150 korun českých, to už je moc. Ne, to nejsou ceny pro dva, to jsou ceny pro jednoho. Vynásobit je dvěma, k tomu přičíst nějaké to pití, jsme na dvou tisících. Za dva lidi, za dvě hodiny v restauraci. Ano, je to drahé. Pro mě ano.
Radši doma
Nemám nic proti dobrému jídlu z kvalitních surovin. Ale bohužel, v restauraci si ho nedám. Když si chci na něčem pochutnat, nezbývá mi, než si daný pokrm uvařit doma. Náklady na jídlo plus energie, to mě vyjde na zlomek ceny než jídlo v hospodě. Ano, musím sice trávit čas u sporáku a riskovat, že se mi něco nepovede, ale je to pro mě přijatelnější.
Kdo za to může?
Ne, nemohou za to ani restauratéři, ani obchody, ani vláda. Můžu za to v podstatě jenom já, moje výplata a moje nastavení v hlavě. Neříkám, že bych neměla dvojku na stylovou kvalitní večeři pro dva, ale drahé mi to prostě přijde. Hlava mi nedovolí jít danou sumu utratit do restaurace, když to stejné můžu doma uvařit za méně než polovinu.
