Článek
Každý z nás byl malé dítě. Mnohdy na tu dobu vzpomínáme a vybavujeme si, jaké to bylo. Pokud se teď zamyslíte a zavzpomínáte na své dětství, zcela určitě se vám vybaví především ty pozitivní vzpomínky. Začnete z toho usuzovat, že jste měli dokonalé, skvělé, radostné, bezproblémové dětství? Nenechte se svým mozkem zmást. Právě jste se stali obětí něčeho, čemu se říká vzpomínkový optimismus.
Mozek prostě vytěsňuje negativní věci a ty dobré ještě víc idealizuje. A nemusíme mluvit jenom o vašem dětství. Mnozí dříve narození jsou schopni dokola mluvit o tom, jak dříve byly potraviny kvalitnější, lidé milejší… No však to známe, a tráva zelenější a nebe modřejší. Za tyhle „vzpomínky“ vděčí jen svému mozku.
Od kdy si pamatujete?
Zkuste si vybavit svoje nejútlejší dětství. Že to nejde? Že vaše první vzpomínky se vážou jenom k určitému věku a před ním, jako by nic nebylo? To je v pořádku, tomuto stavu se říká infantilní amnézie. Zjednodušeně řečeno, náš mozek si nedokáže vybavit vzpomínky z našeho opravu útlého dětství. Za zlomové roky je považován věk 2–4 roky dítěte, ale ve výjimečných případech se může jednat i o dobu před dosažením 10 let věku. Obecně řečeno, člověk si začíná vybavovat vzpomínky až od chvíle, kdy začal mluvit, komunikovat.
Jsem dobrá matka?
A teď přemýšlejte, jste dobrá matka, když jste vašemu dvouletému dítěti něco nedovolila? Kdy jste na něj byla ošklivá? Když jste ho nechala takzvaně vyřvat, nebo vyvztekat, nebo vybrečet? Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Ve výchově dětí se prostě někdy objeví vypjaté situace, kdy to člověk nezvládne. A reaguje přehnaně, iracionálně.
Naštěstí je lidské tělo unikátní. Zatímco v opravdu útlém věku zapůsobí infantilní amnézie, v tom pozdějším se můžete svému dítěti omluvit, vše vysvětlit a ono to přijde. Ať se tedy občas zachováte jakkoliv, jinak než dle svých norem a vzorců, je to v pořádku. Stále budete dobrou matkou.
Traumata?
Psychické trauma je psychické zranění, duševní stav člověka, ke kterému dochází v důsledku traumatické (traumatizující) události, jakou může být těžký úraz, úmrtí v rodině, znásilnění, šikana apod. Aby k traumatu došlo, musíme si danou událost nejenom prožít, ale hlavně, musíme si ji také pamatovat. Pokud má vaše dítě nějaké trauma z dětství, zcela určitě to bude spojeno právě s věkem, který začíná až po zmíněné infantilní amnézii.
Netvrdím, že fyzické trestání či vybrečení, nebo dlouhodobé odříznutí od rodičů, je v pořádku. Naštěstí, pro ty méně zodpovědné, nebo ty kterým ujedou nervy, máme infantilní amnézii. Takže máme několik let na to, začít se chovat správně.
