Článek
Šla jsem s dcerou k zápisu do školky a mezi řádky jsem si vyslechla, že jsem ji porodila „špatně“. Pozdě. Kdyby přišla na svět o pár dní dřív, měla by prý mnohem větší šanci na přijetí. Ano, chápu, že to ředitelka nemyslela zle a jen popsala realitu nastaveného systému. Jenže právě to je na tom nejabsurdnější. O budoucnosti dítěte tu nerozhoduje připravenost, rodinná situace ani potřeba rodičů. Stačí pár dnů a máte buď štěstí, nebo smůlu.
Rozhoduje věk a adresa. A někdy jen o vlásek
V naší školce se přijetí řídí především kombinací věku dítěte a spádovosti. Spádovost splňujeme bez problémů. Bydlíme tam, kde máme. Jenže to nestačí. Druhým klíčem je věk, který se posuzuje ke dni nástupu do školky, tedy k začátku nového školního roku. A právě tady se z celého systému stává skoro absurdní loterie.
Dítě narozené 31. srpna má výrazně větší šanci, protože už do rozhodného data spadá do výhodnější kategorie. Moje dcera se ale narodila až v prvním zářijovém týdnu. Jen o pár dní později. A tím pádem je najednou v jiné skupině, s horší pozicí a menší nadějí.
Když mi ředitelka v podstatě mezi řečí řekla, že je škoda, že jsem ji neporodila o pár dní dřív, jen tím nahlas pojmenovala to, co je na tom všem nejvíc frustrující. Týden sem, týden tam — a celý život se vám na chvíli překlopí jinam.
O týden mladší? Pak máte prostě smůlu
Je až neuvěřitelné, jak brutálně tady rozhodují dny. Kdyby se dcera narodila jen o trochu dřív, byla by ke startu školního roku už tříletá a spadala by do první výběrové skupiny, kde by měla výrazně větší šanci na přijetí. Jenže nestalo se. Narodila se později, a tím pádem automaticky padá do druhého klíče. A tam už je situace ještě tvrdší.
Ve druhé kategorii vás přeskočí skoro kdokoliv starší
Druhá výběrová skupina už v podstatě nemaže jen problém s věkem, ale i výhodu spádovosti. Najednou se do hry dostávají všechny děti z města i přidružených obcí a rozhoduje hlavně to, kdo je starší.
Jinými slovy: mou dceru mohou bez problémů přeskočit děti z jiných částí města nebo okolních obcí jen proto, že se narodily o něco dřív. A to všechno kvůli několika dnům rozdílu. Kdyby přišla na svět o týden dřív, byla by v úplně jiné kategorii a celé přijímací řízení by pro nás vypadalo mnohem nadějněji. Takhle ale stačilo pár dní a z relativně slušné šance je najednou téměř boj o zázrak.
Místo návratu do práce další rok čekání
Teď čekám na výsledky přijímacího řízení, ale upřímně už teď tuším, jak to nejspíš dopadne. Kapacity školek jsou plné a naše šance nejsou velké. Jinak řečeno, moje dcera zřejmě nepůjde do školky ve třech letech, ale až o rok později, pokud vůbec.
A pro mě to znamená jediné: místo návratu do práce si budu muset prodloužit rodičovskou a celý náš rodinný režim znovu překopat.
Na tom všem mě nejvíc štve, jak nespravedlivě ten systém působí. Ne proto, že by neexistovala pravidla, ale proto, že jsou nastavená tak tvrdě a mechanicky, až působí skoro cynicky. Když o tak zásadní věci rozhodují dny a týdny, těžko se člověk ubrání pocitu, že nejde o spravedlnost, ale o úřednickou loterii.
