Článek
Dřela jsem, držela režim a měla pocit, že dělám všechno správně. O to větší šok přišel ve chvíli, kdy mi váha ukázala víc než na úplném začátku hubnutí. V tu chvíli jsem měla sto chutí se na všechno vykašlat. Říkala jsem si, že se omezuji zbytečně a celé to nemá žádný smysl. Nakonec se ale ukázalo, že problém nebyl v dietě, ale v jedné zdánlivé maličkosti, která mi úplně převrátila pohled na celé hubnutí.
Přesně to zažila paní Martina, která se rozhodla shodit pár kilo. A málem to vzdala jen kvůli chybě, kterou dělá překvapivě hodně lidí.
Začala jsem poctivě a podle plánu
Když jsem se rozhodla hubnout, vzala jsem to opravdu vážně. Měla jsem vybraný konkrétní den, kdy začnu, a hned ráno po probuzení jsem si stoupla na váhu a poctivě si zapsala výchozí hmotnost. Chtěla jsem mít všechno pod kontrolou a vědět přesně, odkud vyrážím.
Pak už jsem jen najela na stanovený režim. Měla jsem jídelníček s přesně danými kaloriemi, takže nebylo moc prostoru pro výmluvy ani improvizaci. Ze začátku to pro mě bylo dost nepříjemné. Měla jsem hlad, byla jsem podrážděná a chvílemi jsem si připadala spíš jako na trestu než na cestě za lepší postavou. Časem jsem si na to ale nějak zvykla. I když přiznávám, že občas jsem nevydržela a zhřešila.
Váha mě nejdřív namotivovala a pak úplně zdeptala
Protože jsem chtěla vidět výsledky a mít nějakou motivaci pokračovat, začala jsem se vážit každý druhý den. A zpočátku mě to doslova nakoplo. Jednou mi váha ukázala o dvě kila méně a já měla pocit, že to konečně funguje. Byla jsem nadšená a říkala si, že když vydržím, půjde to dál.
Jenže pak přišel studený šok. Další dny váha najednou ukazovala víc. A někdy dokonce víc, než kolik jsem měla úplně na začátku. To mě úplně rozsekalo. Byla jsem vzteklá, zklamaná a upřímně jsem začala pochybovat, jestli to celé není k ničemu. V první chvíli jsem samozřejmě začala podezřívat samotnou váhu.
Koupila jsem novou váhu, ale problém nezmizel
Byla jsem přesvědčená, že ta stará váha musí ukazovat špatně. Tak jsem si pořídila novou, s tím, že teď už konečně budu mít jasno. Jenže místo úlevy přišlo další rozčarování. Dělo se pořád to samé.
Jeden den skvělý výsledek, druhý den propad, pak zase číslo, které mě srazilo na úplné dno. Už jsem byla tak frustrovaná, že jsem vážně uvažovala, že s hubnutím skončím. Připadalo mi absurdní se omezovat, mít hlad a nevidět žádný smysluplný posun. Jenže pak mi najednou došlo něco naprosto zásadního.
Chyba nebyla v dietě, ale ve mně
Začala jsem přemýšlet, čím to vlastně může být. A rozhodla jsem se to vyzkoušet. Ráno jsem se zvážila a číslo si zapsala. Pak jsem se postavila na váhu ještě večer toho samého dne. A nestačila jsem zírat, jak velký rozdíl se na displeji objevil.
V tu chvíli mi to konečně docvaklo.
Jednou jsem se vážila brzy ráno nalačno, podruhé až večer po jídle, po pití a někdy třeba i po dietním koktejlu. Samozřejmě že se to na váze muselo projevit. Já si ale ty rozdíly vykládala jako selhání, i když šlo jen o úplně špatně nastavené měření.
Málem jsem to vzdala kvůli naprosté hlouposti
Od té doby už se nevážím pořád dokola. Váhu kontroluji méně často, vždy ve stejný den a hlavně ve stejnou dobu, ráno. A najednou konečně vidím skutečný vývoj. Bez zbytečné paniky, bez zmatku a bez falešného pocitu, že moje snaha nefunguje.
Nejvíc mě na tom zpětně děsí, že jsem celé hubnutí málem zahodila kvůli takové banalitě. Kvůli jedné obyčejné chybě, která mi zbytečně lezla do hlavy a ničila motivaci.
