Článek
Lesní školky poslední roky nabírají na popularitě. Na papíře zní jejich koncept velmi lákavě. Kladou důraz na vzdělávání dětí nikoliv ve třídách, ale v přírodě. Tahle alternativa státního předškolního vzdělávání má pochopitelně řadu příznivců, kteří jsou schopni donekonečna opakovat, že nic lepšího neexistuje.
Ale tito lidé by se měli zamyslet nad tím, zda opravdu dochází ke správnému vývoji dítěte. Nebo je jenom tlačeno do něčeho, co bychom my, dospělí, dělali také jenom pod nátlakem. Dobrovolně bychom podobný způsob trávení volného času odmítli.
Pobyt venku
Není pochyb o tom, že pobyt venku dítěti prospívá. Čerstvý vzduch bude vždy lepší než ten vydýchaný, suchý v uzavřených třídách. Kromě toho benefitu děti také poznají venkovní svět, především potom přírodu. Nutno ale říct, že i v klasických státních školkách děti chodí ven. Standardem je dopolední procházka a v teplých měsících i odpolední pobyt například na školní zahradě, nebo hřišti. Myslet si, že pouze v lesní školce zažijí děti venkovní prostředí, je mylná od samotného počátku.
Kdy jdeme ven? Vždycky.
A zatímco ve klasických státních školkách se chodí ven v odpovídajícím počasí, v lesních školkách se tráví čas venku v podstatě pořád. Trochu s nadsázkou – i kdyby padaly trakaře, jde se ven. Děti z lesních školek tráví čas venku, i když prší, sněží, fouká vítr. Prostě i když je počasí, že by člověk ven ani psa nevyhnal. Ale dítě se ven vyhání. A právě tenhle přístup je na celém konceptu lesních školek ten největší nesmysl.
My bychom ven šli?
Dítě nemá jinou možnost než poslechnout paní učitelku, která jasně nakáže, že se půjde ven. Zde je jasně uplatněna její autorita, i přes případný odpor dítěte. Je to pochopitelné, v tom množství dětí je nutnost uplatnit autoritu zcela nezbytná. Problém je ale v tom, že ten venkovní výlet má už podobu povinnosti, nutnosti. Protože na tom je celý koncept lesní školky postaven.
Ruku na srdce – my bychom ven v ošklivém počasí šli? Vyrazili bychom na výlet, když prší? Šli bychom na procházku v silném větru? Pořádali bychom zahradní party při mrholení a chladném počasí? Samozřejmě, že ne. Mnohdy si to vůbec nepřipouštíme, ale je to právě počasí, které každodenně ovlivňuje náš program. A podle předpovědi nebo pohledu z okna, ho plánujeme, nebo měníme.
Nenuťme děti do něčeho, co sami nechceme
Až vám v práci řekne šéf, že musíte v dešti zajít na venkovní pochůzku, půjdete s radostí? Posadíte se v sychravém počasí v kavárně k venkovnímu stolečku? Půjdete si v aprílovém počasí na zahradu ugrilovat kousek masa? Nebo ráno místo komfortního auta pojedete na kole či půjdete pěšky? Jasně, že ne. Budete upřednostňovat svůj komfort. A tím je sucho, teplo, celková pohoda.
A vaše děti? Ty jsou v lesní školce, ty ven jít musí. Takže zatímco vy jste v teple svých kanceláří, vaše děti v tomto počasí trajdají po venku, protože takový je koncept předškolního zařízení. Takže co uděláte? Ano, oblečte se, vezměte notebook do ruky, židli přesuňte ven, sedněte si a pracujte. Ať si užijete stejný komfort, jako si užívá vaše dítě. Vždyť je to pro něj nejlepší, ne?
