Článek
Genetika, výživa a fyzická aktivita. To jsou věci, které ovlivňují výšku dítěte. A protože vím, že se stravujeme dobře, kvalitně a zdravě a že žijeme aktivním životním stylem, zbývá holt to poslední – genetika. Ano, ani já, ani můj muž nejsme žádní dlouháni, a tak je pochopitelné, že tuhle vlastnost po nás zdědil náš syn. Nemyslím si, že by to pro něj měl být v budoucnu problém. Tak holt nebude hrát basket, ale teď ve školce to „dostává sežrat“. Ne od dětí, ale od učitelek.
Jeden z nejmenších ve třídě
Že je menší než předškoláci, to je vcelku pochopitelné. Už méně příjemné je, že je menší i než jeho vrstevníci. Jenže on je menší dokonce i než některé mladší děti, a to už vážně není moc příjemné. Pochopitelně je ve věku, kdy si toho začíná všímat, ptá se a chce vysvětlení. Snažíme se s ním o tom mluvit, vysvětlovat mu to, a i když to chápe, nechce se s tím smířit. Chování učitelek tomu bohužel moc nenahrává.
Dva Lukášové ve třídě
Když jsou ve třídě dvě děti stejného jména, je to vždycky trochu organizační problém. Musí se pro ně vytvořit jasné identifikátory – jeden se oslovuje tak, druhý jinak. Člověk by čekal, že jeden zůstane Lukášem, druhý bude třeba Lukyn. Ale kdepak – u nás ve třídě obě jména zůstala stejná, jen před jedno se přidalo slovo „malý“. Asi nemusím vysvětlovat, před čí jméno.
Neříkejte mému synovi „malý Lukáš“
Denně, od rána až do odpoledne, je našemu synovi ve školce připomínáno, že je malý. Když v zápalu hry, zábavy, učení nebo tvoření na tenhle fakt na chvilku zapomene, ozve se jedna z učitelek, která ho osloví právě „malý Lukáš“. Doma je kvůli tomu smutný, pravidelně kvůli tomu brečí a přeje si být velký jako ostatní.
Tohle mi rvalo srdce, a tak jsem se rozhodla promluvit s jeho učitelkou. A docela rázně. „Neříkejte mému synovi ‚malý Lukáš‘, doma kvůli tomu brečí,“ apelovala jsem na pedagožku. Vyvedlo mě z míry, že se jí nezdálo, že by takové „nevinné“ oslovení mohlo dítěti způsobit šrám na duši. Cože? Tahle osoba má pedagogické vzdělání? Tahle osoba se má umět vcítit do dětí, mít empatii a ohleduplnost? Těmito pochybnostmi u mě hodně klesla.
Z „malého Lukáše“ je Lukyn
Sice pochybovala a moc se netvářila, ale nakonec mi vyhověla. Z mého syna je ve školce najednou Lukyn. A víte co? Chodí domů s nadšením, že už prý není malý. Tedy vzrůstem samozřejmě je, ale smířil se s tím, že to je v životě normální a každý je nějaký. Nadšený je hlavně z toho, že už ho nikdo neoslovuje „malý Lukáš“, a proto se tak ani necítí.
Jsem ráda, že to pomohlo. Trochu mě ovšem mrzí, že jsem to musela učitelce říct sama a že ji to nenapadlo. A raději se ani neptám, jak jsou oslovovány ostatní děti – kdo ví, zda to u některých není ještě horší než u nás.
Anketa
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-vyska-ditete-neni-dana-pouze-geneticky-lze-ji-ovlivnit-i-v-tehotenstvi-40224853
