Článek
Představte si, že jako parta přátel vybíráte restauraci, kam půjdete na večeři a trošku popít. Je jasné, že menšina se musí přizpůsobit většině. Pokud ona většina má chutě na klasickou českou kuchyni, na talíř plný masa, je celkem jasné, kam se půjde. Když je v partě vegan, musí se tomuto výběru přizpůsobit. A doufat, že v menu bude něco i pro něj.
Vegetariáni to mají snadnější
O něco jednodušší to v našich restauracích mají vegetariáni. Pro ně se i v těch nejhorších špeluňkách najde alespoň ten smažený sýr, hranolky a tatarská omáčka. Není to sice vrchol gastronomie, ale teplé jídlo, které zasytí, to je.
Vegani, ti to mají ještě komplikovanější. Ti nemohou ani ten smažák, jelikož v sýru je mléko a v tatarské omáčce vejce. Živočišné produkty, které jsou pro vegany zapovězenými potravinami. A tak musí doufat, že jim průměrná obyčejná restaurace přichystá alespoň ten salát.
Doufání v salát
Vegan při návštěvě průměrné restaurace se zaměřením na tuzemská jídla zkrátka musí doufat, že se pro něj v menu najde alespoň salát bez živočišných složek. Nebo že kuchař bude mít náladu v menu skoro všude uvedený salát Caesar modifikovat tak, aby neobsahoval parmezán, vejce, ančovičky a v některých kreacích taky slaninu a kuřecí maso. Když to nevyjde, je tu problém. Může nastat i situace, že vegan bude o hladu.
Ano, je to v pořádku
Zpět na můj začátek, kde jsem psala, že menšina by se měla přizpůsobit většině. Tak by to mělo fungovat nejenom v rámci party při výběru restaurace, ale i při provozu restauračního podniku. Je čistě na majiteli, jakou chce restauraci mít, na koho ji chce mít zaměřenou a jaká jídla chce nabízet. Pokud chce mít v každém chodu maso, tak klidně. Jeho podnik, jeho byznys, jeho volba.
Vegan má na výběr. Najíst se doma, poprosit o nějakou individuální skladbu jídla, nebo nikam nechodit. Není povinné přizpůsobit se nabídkou jídel každému. Ani to nejde. Jeden by chtěl steak, druhý pastu, další sushi, třetí svíčkovou, čtvrtý burger a pátý pelmeně. Neříkám, že neexistují restaurace, které jsou schopny mít na menu toto všechno, ale kvalita obvykle nestojí za nic.
Je to životní styl
Veganství není obvykle důsledek nějaké choroby nebo zdravotního stavu. Je to životní styl. Každého volba. Není ničí povinnost se mu přizpůsobovat. Věřím, že v případě nesnášenlivosti na určitou složku jídla, či alergie, by restaurace neměla problém vyjít vstříc při modifikaci jídla, nebo by udělala nějakou variantu.
Ale proč se přizpůsobovat někomu, kdo si svůj jídelníček vybral jako životní styl? Je pravdou, že přístup k veganům je v českých restauracích sto let za opicemi. Ale myslím si, že je to tak správné. Alespoň do doby, než veganské restaurace nám masožravcům začnou nabízet steaky. Protože odmítání zeleniny a preference masa je také jenom naše životní volba. Ať na ní hledíte jakkoliv. Pravda, mohla bych si dát zeleninu, nic se mi po ní nestane. Ale stejně tak si může dát vegan to maso, také se po něm neotráví, tím jsem si jistá.
