Článek
Chápu, že když člověk není oceněn, ztrácí motivaci. V případě kuchařek to není ocenění jenom finanční. Každý samozřejmě ví, že jejich platy nejsou nijak extrémně vysoké. Vliv na to má i fakt, že školám celkově docházejí peníze a musí šetřit, kde se dá. Ale nemusíme hned za vším hledat peníze. V případě kuchařky ve školní jídelně je určitým oceněním i to, když se vrátí prázdné talíře. A nemusíme zůstávat jen v jídelnách. Když se v restauraci vrátí do kuchyně prázdný, doslova vylízaný talíř, je to pro kuchaře skvělá pochvala i vizitka. A motivace do budoucna.
Stejně to nesnědí
Ale děti, to nejsou dospělí hosté v restauraci. Zatímco do restauračního podniku si zajedeme cíleně, na kuchyni, kterou máme rádi, s možností výběru konkrétního pokrmu, ve školních jídelnách tato možnost není. Standardem je někde výběr pouze ze dvou jídel, a to s dostatečným předstihem několika dní. Nelze si tak dát to, na co máme zrovna chuť. Dostaneme to, co jsme si minulý týden objednali – když jsme na to chuť měli. Když ji teď nemáme, s nějakou extra láskou to jídlo nesníme.
A není to jenom o chuti. Je to také o osobních preferencích, návycích z domova. Třeba svíčková na smetaně. Někdo radši sladkou, jiný slanou. Jeden mixuje, druhý pasíruje. Další ji jí s houskovým, druhý s karlovarským knedlíkem. Je jasné, že když se školní kuchařka úplně netrefí do chuti, dětský strávník jídlo prostě nesní. A to nemluvím o situaci, kdy konkrétní pokrm nebo suroviny nejí vůbec, prostě k nim má odpor.
Je tu ještě třetí situace – kolektiv. I když bych milovala čočku na kyselo nebo hrachovou kaši, nikdy bych ji před ostatními spolužáky nijak extra nejedla. Proč? Protože ji nejedí oni, nesnáší ji, hanlivě ji komentují. Sníst celou svou porci by znamenalo společenský rozsudek smrti. Ano, i takto to bohužel mezi dětmi funguje. Nenamlouvejme si, že to tak není. Ano, jsou děti, které jsou sví a nehledí na kolektiv, ale také uznejme, že mají označení podivínů a mimoňů, outsiderů.
Začarovaný kruh
A v tuhle chvíli začíná ten začarovaný kruh. Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, jídlo se od žactva vrací, nedojídají. Kuchařka ztrácí motivaci vařit dobře a lépe. Začíná to flákat, protože to děcka stejně jíst nebudou. Její přístup se negativně podepíše na kvalitě jídla, a to začnou vyhazovat i ti, kteří předtím se školním stravováním neměli problém. Jídla je vyhazováno ještě víc, motivace dělat to dobře je ještě míň.
Ale tohle je špatně. Je úplně jedno, jaký má kuchařka plat nebo kolik je nesnědeného jídla. Jednou je to její práce, má ji dělat naplno. Tak jak nejlépe umí, jako by vařila doma pro rodinu. Pokud s tím má problém, je jedno snadné řešení. Říká se tomu výpověď, zaměstnanec ji může podat bez udání důvodu…
