Článek
...Muži jako manažeři chápou úspěch týmu jako svůj úspěch. To bych řekla, že je ten největší rozdíl ve stylech řízení žen manažerek a mužů manažerů.“
Toto zaznělo od Danuše Nerudová, kandidátky na českou prezidentku, v rozhovoru Realtalk z 29. 9. 2022.
Co vy na to?
To, co Danuše Nerudová popisuje jako vedení mužů manažerů a žen manažerek, je zobecnění, se kterým můžete a nemusíte souhlasit. Já osobně se snažím zobecněním vyhýbat, protože na každých deset případů kde platí, je jeden, kde je to naopak.
Co ale vím, je to, že do organizačního světa se pomalu, ale jistě derou principy, které by se daly nazvat jako „ženské“:
👉 Týmoví hráči jsou důležitější než osamělí hrdinové.
👉 Kultura organizace je stejně tak důležitá jako její výkon.
👉 Zaměstnavatel má tvořit prostředí, do nějž mohou přicházet celí lidé. Ne pouze rozum a ruce.
👉 Role lídra v organizacích se mění z neohroženého kapitána na pečlivého zahradníka.
👉 Práce dnes zahrnuje celou rodinu, nejen izolovaného zaměstnance.
To jsou principy, díky nimž se práce a pracovní svět mohou stávat lidštější pro všechny.
Indra Nooyi ve své knize My Life in Full ✍ , že když nastoupila do managementu PepsiCo, 1️⃣5️⃣ z 1️⃣5️⃣ pozic v managementu bylo obsazeno bílými muži. Američany. Všichni nosili modré nebo šedé obleky, bílé ponožky a měli krátké nebo žádné vlasy. Všichni pili Pepsi a míchané drinky. Všichni hráli golf, tenis, rybařili, pěstovali turistiku a běhali. Většina z nich byli ženatí s dětmi. Manželky většiny z nich nepracovaly.
😀😀😀
Možná nám to dnes zní divně a vtipně, ale něco podobné bylo ještě donedávna realitou mnoha organizací.
I proto jsem rád, že Danuše Nerudová, Zuzana Čaputová, Sanna Marin a další ženy mají reálné šance přinášet jiný než až donedávna velice homogenní pohled na vedení.
Těší mě, že mohu být součástí této změny.
Jak ji vnímáte vy?
