Článek
Úvod do situace
Slunce už zašlo, všechny blízké obchodu už zavřely, zbývala jen večerka. Šel jsem tam přes malé náměstí, když jsem si všiml opilého bezdomovce. Šel takovou vláčnou chůzí a všiml si mě. Začal se usmívat a zamířil si to mým směrem. Neměl jsem na něj náladu, tak jsem se mračil, ale bylo mi to k ničemu. Už byl ode mě tak dva metry, chtěl začít mluvit, ale jazyk se mu zamotal. Nechtěl jsem, aby přišel ještě blíž, tak jsem zvedl paži s otevřenou dlaní jako signál, že se nemá víc přibližovat. Myslíte, že zacouval? Chyba.
Konflikt
Bezdomovci se zkřivil opilý úsměv v rozladěný škleb. Rozkročil se a hrubým hlasem spustil: „Co je?!!“
„Nepřibližuj se,“ řekl jsem jasně, důsledně, ale klidně.
Bezdomovec pokračoval: „Co je?!“ Na to jsem ho obešel s tím, že mě to individuum nemusí víc zajímat. Čekal jsem, že si půjde po svém, chyba.
„Kam jdeš, (sprosté slovo na čtyři písmena, při oslovení na pět, a začíná na Z),“ pokračoval v konfrontaci a vyrazil za mnou. Otočil jsem se a zvedl jsem výhružně zaťatou pěst, na to udělal krok zpět a já pokračoval v cestě do večerky.
Dohra
Pokud byste si mysleli, že to bylo vše, omyl. Po dvou minutách jsem měl už všechny věci v košíku a šel ke kase, když jsem si všiml bezdomovce. Zrovna vešel dovnitř. Měl ruku v kapse a rozhlížel se. Jak mě uviděl, šel ke mně. Natáhl ke mně ruku, ale než se mě dotkl, instinktivně jsem ho strčil. Jak byl opilý, spadl na zem a s sebou vzal několik tyčinek z regálu. Prodavač, který si zrovna stoupl za kasu, aby mi namarkoval nákup, se rozčílil a začal na bezdomovce křičet v cizím jazyce. To už se opilý agresivní žebrák radši zvedl a opatrně se vypotácel z večerky na ulici.
Závěr
Možná mi to jen přijde, ale před deseti lety nebylo tolik zpráv o těchto živlech. Teď? Každou chvíli na někoho sprostě křičí, hází flašky nebo dokonce slušné lidi i pokoušou jako nějaká zvířata.
Mělo by se s tím něco dělat, ale dá se vůbec něco dělat?
