Článek
Občas je zábavné číst články, které říkají A, ale B už uniká. Nejde jen o uklízečky, ale i o další profese, které lze odbýt nízkou mzdou, která nestačí na základní přežití. To ostatně uznává i autorka sama.
Člověk pracuje, tedy neválí se doma na gauči s lahváčem piva, měl by za to tedy být odměněn tak, aby mu práce bez zásahu státu zajistila základní životní potřeby, to jest přiměřené bydlení, odpovídající hygienickým standardům 21. století, potraviny, případně doplatkové léky, ošacení.
Adorovat nízkou mzdu je mimo jiné i střela do vlastní nohy. Proč by zaměstnavatelé měli platit vyšší mzdy komukoliv (autorky obou článků nevyjímaje), když se lidé mají spokojit s nutným minimem. Platy v naší zemi se totiž stále ani nepřihlíží těm „západním“, civilizovaným.
Podle logiky autorky Báry Divé by tedy měli odtáhnout na západ za lepším. Oni už táhnou a my to pociťujeme. Citelně ve zdravotnictví, nejsou lékaři, nejsou sestry.
Co kdyby zítra všechny uklízečky také odešly za lepším? To by byla legrace. Už vidím Báru Divou, jak veselé pobíhá po skončení práce po pracovišti s mopem a s kolegy se dělí o likvidaci všeho svinčíku, který přes den na pracovišti nadělali. Ředitel by asi záchodové štětku do ruky nevzal. Krásná představa. Úklid by se stal součástí všech profesí.
Což o to, úředníkům by to neuškodilo, získali by ten tolik potřebný pohyb a rozhled po všem tom sezení a zírání do monitorů.
Vida, asi jsem vynalezla superúsporný program pro spoustu firem.
V nemocnicích a jiných službách pro klienty by to už problém byl. Nebo v těžkých provozech. Od pana doktora chci, aby mi rychle zašil ten rozříznutý palec, ne aby utíral noční stolky a zdravotní sestra má píchnout injekci a podat léky včas, ne vytírat nemocniční chodby.
Stát tyhle nízké mzdy také nepřijdou lacino, když sociálními dávkami dotují soukromé zaměstnavatele. Pak státní úředníci a politici žasnou, kam až mu vyskakují příspěvky na bydlení. Nu, když někomu dovolí zaměstnávat za mzdu, která nepokrývá základní životní potřeby, není se čemu divit.
Já vím, šlo o typický produkt rychlého získání vysoké čtenosti, ale tak když už, tak nad tím trochu zapřemýšlím ze všech stran. Tyhle „výkřiky do tmy“ mě totiž občas „vytočí“ a nedokážu si pomoci. Navíc je toho obvykle tolik, že by se mi to nevešlo do diskuse.
Příště to snad budou pekaři, stěžující si na mrzký peníz a brzké vstávání a podle rad autorky skončíme všichni pečením rohlíků k rannímu kafi. To by mě, sovu, obzvláště potěšilo. Pekaři půjdou fachat do montoven a my si můžeme k snídani zakousnout gumové těsnění. Tak dík.
