Článek
Znalosti musí být a tomu přizpůsobíme všechno. Problém je, že dnes znalosti skoro všichni nosíme v kapse. Škola se tomu stále odmítá přizpůsobit, mobil je v očích učitelů něco jako nebezpečná výbušnina na palubě.
Všechny znalosti, které člověk potřebuje, se naučí na prvním stupni základní školy. Poté by se měl další znalosti naučit získávat a především zpracovávat. S výjimkou některých předmětů, které vyžadují výklad, ta protivná matematika, například. Co se týče matematiky, už po staletí je tento předmět neoblíbený. Je většina žáků netalentovaných, nebo tu někdo neumí učit? Toť otázka.
Argument, co když přijde apokalypsa a nebudeme mít přístup k mobilu, notně pokulhává, protože budeme mít jiné starosti, než zjišťovat, kdy se narodil Jan Hus.
Vzpomínám si, jakým strašákem pro naše učitele za starých časů byla kalkulačka. Dnes je to mobil. Legrační. Děti se učí něco, co nosí v kapse, nazpaměť. Potom není divu, že „úča je trapná“. V kontextu doby je, protože působí, jako by jí ujel vlak. Smolí na tabuli a nutí děti krasopisně do sešitů psát něco, co by měly zpracovat samostatně, s přístupem k informacím, které mají.
V okamžiku, kdy tyto děti nemají možnost se vhodně projevit, projeví se nevhodně. Namísto toho, aby v mobilu či tabletu studovaly zadané téma, použijí mobil k natočení trapné učitelky. Ne, neschvaluji to, ale jako dítě bych z nudy spáchala totéž.
Ne, raději zakážeme mobily a dál budeme do dětí hustit memoáry.
Většinu času školní docházky svých dětí jsem doma suplovala to, co učitelé nenaučili ve škole. Poslouchala nářky o tom, jak jsou děti líné, neukázněné, ruší při vyučování a kdesi cosi. Tak nač potom magisterské studium, když učitelé nezvládnou běžné projevy dětí. To tam na té „učitelské vejšce“ snad neměli psychologii dítěte? Měli, ale zřejmě jim neprošla ani patou, natož do hlavy.
Školy fungují spíš jako odkladiště dětí na hlídání a doučování toho, co se ve škole nestihlo, nebo spíše nezvládlo, musí zajišťovat rodiče. To ještě existuje extrémní drzost některých učitelů, kteří to, co měli dětí naučit ve škole, doučují za příplatek od rodičů. To se mi snad zdá, chtělo by se říci. Na některých školách je to běžná praxe.
Takže za mzdu se to ohlídá, za hotové se to poté odučí na doučování. Zajímavé. Děti si do života odnesou, že jistá míra vychytralosti je žádoucí.
Z té vychytralosti jsou učitelé tak servaní svou prací, že potřebují prázdniny spolu s dětmi. Zatím nežádají rizikový příplatek a příplatek za směnnost, ale to přijde, až budou dohánět nenaučené v běžném čase výuky po nocích.
Škola není schopná připravit děti na přijímací zkoušky. Zvláštní, přijímací zkoušky se snad odvíjí od toho, co žáky měla škola naučit. Nenaučila a rodiče si nedovolí situaci podcenit, takže shánějí doučování a platí.
Školy rovněž separují děti z chudších rodin, které si nemohou dovolit ani doučování, nebo společné školní aktivity v době vyučování. Jednoduše je z nich vyloučí. Je to surové a bezohledně jednání a už dětí se učí, že chudší, nebo dokonce chudý, znamená bezcenný.
Zatímco obědy zdarma se staly běžným jevem, mnohem cennější věc, tedy přístup ke společným aktivitám je stále podceňován. Jistě prázdný žaludek dítěte je ostudná vizitka společnosti, ale omezený přístup ke vzdělání a do společnosti ostatních dětí snad ne?
Smutné na tom je, že takto se propadnou nejen děti sociálně vyloučené, ale mnohdy i děti pracujících rodičů, jejichž finanční situace se zhoršila s propadem ekonomiky, ovlivněným vnějšími vlivy.
V mnoha školách bují šikana a mnohde se ji snaží zamést pod koberec, děti a jejich rodiče, které se staly terčem šikany, jsou umlčováni, dokonce je jim vyhrožováno. Lehká šikana se bagatelizuje. Především, nikdo za ni nenese odpovědnost.
Stejně tak učitelé nenesou odpovědnost za kvalitu a výsledky výuky. Nikdo se nepozastaví nad tím, že propadá půlka třídy z jednoho předmětu. Mnohdy je učitel ještě pochválen, že „zadarmo to nedá“. Není to právě on, kdo měl dětí naučit? Kdyby se to měly naučit samy, nepotřebují školu.
Šikana učitelem? Není to příliš častý jev, přesto k němu dochází. Řešení? Rodiče přihlásí dítě, nebo dokonce děti, na jinou školu a učitel dál učí, přesto, že selhal v té nejcitlivější oblasti.
Při všem tom křiku o zvýšení příjmů učitelů si člověk nutně musí uvědomit, že je to snad jediná profese, která nenese zodpovědnost za výsledky své práce. Když se učitel ve výuce bezmocně plácá, nic se nestane, vina je hozena na dětí a jejich rodiče. Jenomže rodič ve třídě nesedí, nehlídá, ani neučí.
Stav českého školství je zoufalý a rozhodně to není vinou nízkých příjmů učitelů. Výplatní páska sama o sobě nemůže být motivací.
Někteří učitelé to dokáží, učit, motivovat a dávat výuce smysl. Co dělají ti ostatní?
Jsou učitelé unavení, frustrovaní, co jim tak chybí, aby mohli odvádět svou práci? Ujel jim vlak. Časy, kdy dětí tiše zasedly do lavic a hltaly přednášky a zápisy do sešitů, jsou jednoduše pryč a už se nevrátí. Kreativní a schopní učitelé zřejmě „kazí normy“ a buď jsou utlučeni do módu „učím normálně“, tedy nudně a zastarale, nebo jsou vyštípáni, často mimo školství.
Člověk by si myslel, že s vymřením soudruhů a soudružek za katedrou nastoupí nová, moderní generace učitelů a ono ne. Zdá se, že dinosauři českého školství stihli předat další generaci učitelů postupy a způsoby výuky, které přetrvávají od dob založení povinné školní docházky z dob Marie Terezie.
Dnešní děti jsou jiné. Mají samozřejmý přístup k informacím, o kterém se předchozím generacím mohlo jenom zdát. Rodina děti už dávno nevychovává k absolutní poslušnosti. Učitel už dávno není vševědoucí bůh, ke kterému se vzhlíží. Jen škola si mnohdy žije svým divným, zastaralým životem, ignorujícím vývoj.
https://gacr.cz/fenomen-soukromeho-doucovani-a-jeho-souvislosti-se-skolnim-vzdelavanim/
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/uceni-skoly-vzdelavani-ostrovy-chudoby-mapa-neuspechu.A220328_657686_brno-zpravy_krut
https://www.mojeskola.cz/Sborovna/Informace/sikana.php
