Prospala 32 let. Lékaři dodnes netuší, co způsobilo záhadný spánek Karoliny Olssonové

Na malém ostrůvku Oknö, ležícím u švédského pobřeží Baltského moře, žila rodina rybáře Olssona. Dcera Karolina Olssonová se narodila 29. října 1861 a vyrůstala mezi pěti bratry. Na rozdíl od svých bratrů, kteří navštěvovali školu, trávila Karolina většinu času doma u domácích prací. I přesto, že byla většinu času doma, toužila po vzdělání, a tak se sama naučila číst a psát. Ve čtrnácti letech se jí podařilo přemluvit rodiče, aby ji pustili do školy stejně jako její bratry. O několik týdnů později, 1. února 1876, se z vyučování vracela domů. Bylo mrazivo, a tak si zvolila zkratku přes zamrzlou řeku, aby byla doma dřív. Na ledu ale uklouzla a silně se udeřila do hlavy. Domů se vrátila celá potlučená a rodičům hned vylíčila, co se jí stalo. V následujících dnech si stěžovala na nesnesitelné bolesti hlavy a zubů. Rodina si nemohla dovolit doktora, a tak matka dceru prostě uložila do postele, aby se pořádně vyležela. Nikdo ale netušil, že tam stráví dalších 32 let.

Po několika dnech se rodina zoufale snažila Karolinu probudit. Dýchala, ale na nic nereagovala. Zkoušeli všechno možné: třásli s ní, dokonce jí bodali špendlíky a pálili kůži ohněm. Nic z toho však nezabralo. Jakmile se po vesnici rozkřiklo, co se stalo, začali místní dívce přezdívat „Šípková Růženka z Oknö“. Sousedé se společně složili na návštěvu lékaře, který po vyšetření usoudil, že dívka upadla do kómatu. Nevěděl si s ní rady, a tak požádal o pomoc prostřednictvím předního skandinávského lékařského časopisu.

Matka se o spící dceru obětavě starala řadu let. Každý den jí do úst nalila dvě sklenice oslazeného mléka, pravidelně ji myla a pečovala o její vlasy. Podle vyprávění Karolina ve spánku občas zasténala nebo se neklidně převalovala. Někdy se prý i posadila na postel a šeptala modlitby. V polovině roku 1892 dívku na měsíc odvezli do nemocnice v Oskarshamnu. Lékaři zkusili elektrošokovou terapii, která byla na konci 19. století považována za moderní metodu. Když ani ta nezabrala, použili i bolestivé podněty, podobně jako to dříve zkoušela zoufalá rodina. Píchání jehlou však rovněž nepřineslo žádný výsledek. Začátkem srpna tak byla Karolina převezena zpět domů.

Karolinina matka v roce 1904 zemřela a péči o spící dceru tak převzal otec s pomocí najaté hospodyně. Ta si brzy začala všímat různých podivností – například že Karolina má vždy upravené nehty a že její tělo nevykazuje známky svalové atrofie, které by u tak dlouho ležícího člověka byly běžné. Hospodyně si také všimla, že občas záhadně mizely sladkosti, které sama upekla.

Jednoho rána, konkrétně 3. dubna 1908, tedy po neuvěřitelných 32 letech a 42 dnech spánku, Karolina konečně otevřela oči. Hospodyně ji našla celou zmatenou, jak pláče na podlaze. Po probuzení si vzpomínala na svůj život před rokem 1876, o třiceti letech spánku ale nevěděla nic. Její oči dlouho špatně snášely světlo. Nepoznávala své bratry a mluvit jí šlo jen s velkými obtížemi. I když jí bylo už 46 let, její tělo si údajně zachovalo mladistvý vzhled.

Karolinu po probuzení prohlédlo několik lékařů, včetně uznávaného psychiatra Haralda Fröderströma. Ten v roce 1912 uveřejnil studii s francouzským názvem La Dormeuse D’Oknö – 21 ans de stupeur, guérison complète. Fröderström v ní konstatoval, že Karolina je po psychické stránce v pořádku, zároveň však vyjádřil vážné pochybnosti o tom, že by opravdu mohla třicet let nepřetržitě spát a přežívat pouze na dvou skleničkách mléka denně.

„Takový stav by byl zcela mimo hranice lidské odolnosti, po pár týdnech by zemřela hlady,“ napsal Fröderström ve své studii. Psychiatr se domníval, že dívka možná prožila něco velmi traumatického, a proto utekla do světa spánku. Myslel si také, že svůj stav možná jen hrála, a to společně s matkou, aby se vyhnula okolnímu světu. Někteří odborníci se domnívali, že zranění, se kterými se Karolina v únoru 1876 vrátila domů, mohla způsobit něco vážnějšího než jen pád na ledě. Objevila se dokonce i spekulace, že mohla být cestou ze školy napadena nebo dokonce zneužita. Podle některých lékařů mohl šok z takového zážitku vyvolat psychický útlum vědomí, který se následně přehoupl v dlouhodobý regres. V kombinaci s přehnaně ochranitelským přístupem matky pak Karolina možná zůstala dobrovolně ve stavu, který navenek připomínal bezvědomí. Na ostrově Oknö pak dožila jako svobodná žena. Sousedé ji znali jako tichou a pracovitou, zdála se být se svým životem spokojená i přes všechno, co prožila. Zemřela v dubnu 1950 ve věku 88 let, když podlehla krvácení do mozku.

Zdroje: https://de.wikipedia.org, https://historicflix.com, www.lifee.cz, www.dotyk.cz