Článek
Amatérský fotograf John Gilpin si 22. února 1970 na sydneyském letišti zkoušel nový objektiv a fotil startující letadla. V hledáčku se mu objevil Douglas DC-8 japonských aerolinek směřující do Tokia a Gilpin stiskl spoušť. Film dal vyvolat až o týden později a tehdy na jednom snímku objevil děsivý detail, pád chlapce z podvozku.
Keith Sapsford z Randwicku se v ten okamžik stal součástí fotografie, která se navždy zapsala do historie. Snímek zachytil poslední vteřiny života čtrnáctiletého chlapce, který utekl z katolického internátu a chtěl poznat svět mimo Austrálii.
Útěk z internátu
Keith Sapsford se narodil v roce 1956 v Randwicku na předměstí Sydney. Jeho otec Charles byl univerzitní lektor mechanického inženýrství a později vzpomínal, že syn měl „nutkání být neustále v pohybu“. Rodiče se mu snažili dopřát dobrodružství rodinným výletem do zahraničí, jenže výsledek byl opačný. Po návratu do Austrálie byl Keith ještě neklidnější a život na předměstí ho začal dusit.
Rodiče se nakonec rozhodli pro řešení, které považovali za poslední možnost. Poslali čtrnáctiletého syna do Boys' Town, římskokatolické výchovné instituce v jižním Sydney určené pro děti s problémovým chováním. Věřili, že pevný řád a disciplína jejich syna zklidní a nasměrují ho správným směrem. Keith ale po dvou týdnech z internátu utekl a zamířil přímo na sydneyské letiště.
Schoval se do podvozku
V roce 1970 nebyla bezpečnost na letištích ani zdaleka tak přísná jako dnes, a tak se Keith bez problémů dostal přímo na plochu. Svět před teroristickými útoky z 11. září vypadal jinak. Letiště často neměla ploty ani kontroly vstupu, ostraha byla minimální a mezi letadly se mohl pohybovat prakticky každý. Dnes by se bez průkazů a povolení na plochu nedostal ani zaměstnanec cateringové firmy, natož čtrnáctiletý kluk v šortkách.
Keith mezi letadly zahlédl stroj chystající se k odletu do Tokia. Možná ani nevěděl, kam poletí, hlavní pro něj bylo dostat se pryč z prostředí, které nesnášel. Několik hodin pak čekal ukrytý v podvozkovém prostoru, zatímco posádka dokončovala přípravy k letu. Ironií bylo, že jeho otec Charles mu před několika měsíci vyprávěl příběh o chlapci ze Španělska, který zemřel právě v podvozku letadla. Vysvětloval mu nebezpečí velkých výšek i pohyblivých částí, ale Keith si toto varování buď nepamatoval, nebo ho ignoroval.
Když se letadlo rozjelo po dráze, Keith seděl schoulený v temném prostoru u podvozku. Krátce po vzletu došlo k okamžiku, na který nebyl připraven. Jakmile se podvozek začal zatahovat, ztratil oporu a vypadl ven. Padal nohama napřed s rukama nad hlavou, jako by se snažil něčeho zachytit. Právě v tom okamžiku John Gilpin stiskl spoušť fotoaparátu. Keith dopadl na zem z výšky asi šedesáti metrů a okamžitě zemřel. Policie pak v podvozkovém prostoru našla otisky jeho rukou i stopy z oblečení.
Podvozkový prostor letadla, kde se Keith ukryl
Pro něj to byl nakonec ten méně krutý konec. Kdyby v prostoru zůstal, čekala by ho smrt podchlazením nebo udušením. V krátkých kalhotách a tričku neměl proti mrazivým teplotám ve výšce deseti kilometrů žádnou šanci.
Fotografie, která obletěla svět
Když John Gilpin uviděl na snímku siluetu padajícího chlapce, byl otřesen. Netušil, že obyčejné fotografování letadel mu přinese záběr, který se nakonec objeví v prestižním časopisu Life v rubrice „Parting Shots“ věnované výjimečným záběrům. Fotografie zachytila, kam až může člověk zajít, když chce utéct. Jeho otec Charles se později k neštěstí vyjádřil: „Můj syn chtěl jen vidět svět, měl neposedné nohy. Jeho odhodlání poznat, jak žije zbytek světa, ho stálo život.“
Keith zdaleka nebyl jediný, kdo riskoval život ukrytý v podvozku letadla. Podle amerického úřadu pro letectví FAA bylo mezi lety 1947 a 2015 zaznamenáno 113 takových případů na 101 letech. Všichni byli muži, většinou mladší třiceti let, a 86 z nich nepřežilo.
In February 1970, 14-year-old Keith Sapsford from Australia wanted to see the world. He snuck into the wheel well of a...
Posted by Insana Anika on Tuesday, September 9, 2025
Proč se k tomu mladí lidé uchylují? Nejčastěji chtějí utéct z domova, před válkou nebo bídou. Letadlo pro ně představuje rychlou cestu do světa a snadné řešení všech problémů. Děti a adolescenti ale nevnímají smrtelná rizika, soustředí se jen na to, jak se co nejrychleji dostat pryč. Keith nebyl výjimkou Toužil se vymanit z prostředí, které nesnášel, a chtěl poznat život mimo své předměstí.
Přesto se objevily i případy, kdy se lidem podařilo přežít. V roce 2000 absolvoval cestu z Tahiti do Los Angeles muž jménem Fidel Maruhi. Po přistání byl v kritickém stavu, jeho tělesná teplota klesla na pouhých 26 stupňů Celsia, ale lékařům se ho podařilo udržet při životě. Takových výjimek je jen minimum a odborníci dodnes nechápou, jak může člověk v podobných podmínkách vydržet.
Odborníci na to dodnes nemají jasnou odpověď. Jedna teorie z roku 1996 uvádí, že lidské tělo v prostředí, které překračuje jeho schopnost regulovat teplotu, přechází do stavu podobného hibernaci a dokáže tak přežít i při nedostatku kyslíku. Kapitán Les Abend, který létal s Boeingem 777, to komentoval slovy: „Každý, kdo se pokusí o takový kousek, jedná pošetile, nemyslí racionálně a musí být naprosto zoufalý.“
Místo obyčejné fotografie startujícího letadla vznikl snímek, který ukázal pád čtrnáctiletého chlapce. Keith utekl, protože chtěl vidět svět, ale jeho cesta skončila pár vteřin po vzletu.
