Článek
Respektive vždycky se mi podaří zhubnout a omezit cukr na minimum a vždycky to vydržím jen chvíli a pak do toho zase spadnu. O svém boji s démonem zvaným cukr jsem už psala ZDE. Teď jsem ale objevila způsob, jak na to. Jestli bude úspěšný, to ukáže až čas. Momentálně jsem nadšená!
Každý rok je to stejné. Po novém roce vždycky usoudím, že potřebuji shodit pár nadbytečných kil a jako většina z nás si dám novoroční předsevzetí. V posledních letech jsem to řešila Ketodietou, která je jednoduchá, funguje a nemám problém dodržovat určitou dobu daný režim. Dokonce mě to i baví a na své slavné lednové zeleninové polévky většinou zlákám celou rodinu.
Život je plný nástrah, které číhají na každém kroku. Moji poslední dietu mi zhatil můj milovaný Red Velvet, kterému fakt nešlo odolat.
Pak přijde období postdietní. To je ještě cajk. Držím se i několik měsíců, nejím sladké, nepřejídám se, dodržuji jakous takous pravidelnost, úspěšně vynechávám alkohol. Jenže do téhle idylky mi vždycky něco hodí vidle! Někdy je to pobyt v hotelu, kde výborně vaří, jindy nějaká rodinná oslava, večírek, čokoláda jako dárek… A je po všem! Jak do toho jednou spadnu, nejsem už schopná se z toho vyhrabat. Je to začarovaný kruh opakující se každoročně s železnou pravidelností.
No nic, musím na to jít jinak. Takhle to evidentně nefunguje a fungovat nebude. Jo, jo, tenhle strašák se jmenuje jo-jo efekt. Musím zkusit něco úplně jiného. Věčné diety a omezování se v jídle jsou častým tématem hovorů. Každý má svůj zaručený recept, který musí fungovat, radílků je v této oblasti až až. A většinou při těchto debatách někdo nadhodí: „A proč nezkusíš přerušovaný půst?“ Má odpověď až dosud zněla: „Protože mi to připadá jako strašná blbost.“ Až jednou přišla jednoduchá reakce: „Tak si o tom něco přečti.“ A protože tonoucí se stébla chytá, rozhodla jsem se tomu dát šanci a začala jsem googlit. A pomalu mi to začalo dávat smysl.
Jasně, že je lepší dodržovat zásady zdravého stravování a častěji zařadit zeleninové saláty než dorty. O tom žádná.
Jdu do toho! Nadšení pro nové dietní pokusy mi nikdy nechybělo a zbrklé vrhání se do hurá akcí, to je moje! Na tomhle mém novém dietním dobrodružství mě příjemně překvapilo hned několik věcí:
1. Začít můžete prakticky kdykoliv, stačí se rozhodnout a jde se na to. Nemusíte čekat, až vám dorazí drahé přípravky, nemusíte shánět nic speciálního, nemusíte čekat, než vyjíte po svátcích ledničku, prostě stačí začít. Takhle jednoduché to je.
2. Tahle dieta, jestli se tomu teda dá říkat dieta, s sebou nenese žádné speciální výdaje. Není třeba kupovat nic zvláštního, můžu prostě pokračovat ve svém stávajícím stravování.
3. Nemusím vynechat své milované sladkosti. Samozřejmě to s nimi nesmím přehánět, ale vím, že když na ně budu mít chuť, tak si je prostě dám a není to nic proti ničemu. Odpadá efekt zakázaného ovoce, které nejvíc chutná.
4. Kdykoliv můžete tento režim přerušit a zase se k němu jednoduše vrátit. Není tam ten strašák: Musíš/Nesmíš, a když porušíš, je po všem.
Ale když na to přijde, klidně si dám ke kávičce dortík s pocitem, že vlastně vůbec nehřeším.
Nejvíc mě asi překvapil fakt, jak jednoduché je nejíst. Na začátku jsem měla strach, že nevydržím celé odpoledne a večer nejíst, že budu mít strašný hlad. Ale není tomu tak. Hlad nemám vůbec. Vlastně jsem se přistihla, že dřív jsem nejedla z hladu, ale z různých jiných důvodů: protože se to má, protože mi někdo jídlo naservíroval, protože jsem se bála, že později už nebudu mít při mém nepravidelném režimu možnost jíst, takže jsem jedla tak nějak „pro jistotu“ nebo ze slušnosti. Teď jím od rána do odpoledne, kdykoliv, kdy mi to zrovna vyjde, a cokoliv, co se zrovna namane. A pak už ne.
Kupodivu se výrazně snížila i moje chuť na sladké. Když o tom tak přemýšlím, chuť na sladké a na jídlo obecně jsem vždycky měla až večer, až se vše uklidnilo, opadl stres, nečekal mě už žádný další úkol. A protože jsem celý den moc nejedla, večer jsem si to v klidu vynahradila a vše jsem završila nějakou sladkou dobrůtkou. Teď mi to nijak nechybí. Vážně, nekecám. Sama se tomu divím, myslela jsem, že nedám ani pár dní v tomto podivném režimu, a už jsem to vydržela pár týdnů. Vlastně nemůžu ani použít slovo „vydržela“, protože já vůbec nic nedržím, jen prostě odpoledne přestanu jíst a basta.
Pracuji ve Španělsku, což je gastronomický ráj. Je krásné nemuset se omezovat a dát si, na co mám chuť.
Hned ze začátku jsem pocítila benefity tohoto stravovacího vzorce. Objevila jsem, jak je úžasné jít spát s prázdným žaludkem, kdy vás netrápí žádné nestrávené jídlo. Spí se mi teď o poznání lépe. Přestaly mé časté bolesti hlavy, to teda nevím, jestli souvisí s jídlem nebo s něčím úplně jiným, ale je to prostě fakt. Dřív jsem prášky na bolest hltala po hrstech (obrazně řečeno) i několikrát týdně, teď mě za celou dobu bolela hlava jen jednou a to bylo po alkoholu, který jsem neměla sílu odmítnout. Přebytečná kila jdou dolů sama od sebe, tak nějak mimochodem, to je jasné, za kratší časový úsek toho člověk sní méně, i kdyby se snažil cpát se sebevíc (což se samozřejmě nesnažím). Dokonce jsem s překvapením zjistila, že tenhle režim krásně zapadá do mého nepravidelného, značně chaotického a rozlítaného životního stylu. Tak nějak si to všechno krásně sedlo.
Dokonce, když o tom teď přemýšlím, myslím, že takhle to má být, že je to takto správně, že takhle to vlastně příroda původně chtěla. Zvířata také nejedí pravidelně, také mají přístup k potravě jen určitou část dne nebo noci. A žádné zvíře není obézní. Teď nemluvím o vykrmených domácích mazlíčcích, které jejich páníčci týraji blahobytem. Z tohoto úhlu pohledu mi rady typu „jezte každé dvě hodiny“ nebo „jezte minimálně 5× denně“ připadají jako nesmysl, jako nepřirozený módní výstřelek.
Tím, že je to tak jednoduché, nenáročné časově, finančně, společensky, prostě nijak, tak věřím, že to bude dlouhodobě fungovat. No, uvidíme. Snad se nebude opakovat můj oblíbený scénář, kdy nadšení vystřídá vystřízlivění, apatie a návrat ke starým praktikám, kde se bludný kruh uzavírá.
Možná se mýlím (jako již tolikrát předtím), možná to nebude fungovat dlouho. Uvidíme. Chci tomu dát šanci. A jakou máte s přerušovaným půstem zkušenost vy?
