Článek
Nejsem lékař, ani nemám žádné zdravotnické vzdělání, abych vám tu dávala nějaké rady, naopak, jsem na druhé straně barikády, tedy ta, kterou ta záda a klouby strašně bolí, a dosud jsem nenacházela žádné řešení, kromě léků na bolest a občasných opichů u ortopeda. Ostatně o mém zoufalství a beznaději jsem psala ZDE.
Byl to opravdu začarovaný kruh, doslova od čerta k ďáblu. Článek vzbudil hodně emocí a reakcí, které mě překvapily. Jednak to, že nás takových je strašně moc se stejným problémem. Dále pak, že většina s tím je tak nějak smířená, respektive, že to řeší stejně jako já prášky a opichy s heslem: „Po padesátce už přece něco bolí každého“. Někteří komentující mi to tak nějak i přáli, s tím, že si za to „bába“ může sama.
Každopádně díky moc všem za jejich reakce! Donutilo mě to hlouběji se zamyslet nad mým problémem. Co dělám špatně? Proč léčení nefunguje? Proč se mi bolest hromadí, vrství a řetězí? Nakonec jsem po dlouhém přemýšlení a brouzdání po internetu ve snaze najít nějakou spásu došla k závěru, že musím vzít boj proti bolesti za úplně jiný konec.
Naše zdravotnictví za má bolavá záda opravdu nemůže. Nemůže ani za to, že si s nimi neví rady. Prošla jsem si mnoha zdravotními prohlídkami, byla jsem na ortopedii, neurologii, moje hodná obvodní paní doktorka mi udělala všechny možné testy, aby vyloučila nějakou skrytou nemoc. Verdikt lékařů: jsem zdravá jako řípa, nic mi není! Proto lékaři nemají řešení, kromě prášků a jiných medikamentů proti bolesti. Nemají prostě co řešit. Dokonce jsem si chvíli rouhačsky přála, aby mi přece jen nějakou nemoc našli, aby se to už konečně začalo řešit. Což se díkybohu nestalo.
Ale pouze odstranit bolest (a to ještě dočasně) není správné. To asi víme všichni. Bolest je jen důsledek něčeho jiného, něčeho, co je v těle špatně. A to neobelstíte. Bolest můžete zahnat. Na chvilku. Ale ta potvora se zase brzy vrátí v plné síle. A když nebudete řešit příčinu, většinou nikdy nezmizí. Musela jsem tedy najít příčinu (což nebylo tak těžké) a odstranit ji (což bude běh na dlouhou trať).
Samozřejmě se nic nevyřešilo samo a mně pomalu ale jistě začalo docházet, že řešit to budu muset já. Že to za mě nikdo jiný nevyřeší. Na internetu jsem našla spoustu rad a doporučení, mastičkáře, léčitele, prapodivné metody… A tonoucí se stébla chytá. Vy, které také něco intenzivně a dlouhodobě bolí a nenacházíte řešení, asi víte, o čem mluvím. Tímhle způsobem jsem se dostala k záhadné a trochu tajemné (a utajované) Dornově metodě léčby bolesti zad. Zprvu jsem k ní neměla moc důvěru, ale převaha nadšených recenzí mi dodala odvahy, abych se objednala u terapeuta, který tuto metodu provádí. O tom, co to vlastně je, a jak mi to začalo dávat smysl zase někdy příště, to je na dlouhé povídání.
Mám za sebou teprve první terapii, takže nemůžu posoudit, jestli to zabere definitivně. Každopádně se mi hned po prvním sezení výrazně ulevilo, a to nejen fyzicky, ale kupodivu i psychicky. Hlavním heslem této holistické metody je, že člověk musí převzít zodpovědnost nad svým zdravím. A to je pro mě asi to nejdůležitější poselství, které mi tahle metoda dala!
Nakoupila jsem si cvičební pomůcky a snažím se poctivě cvičit. Tak jen doufám, že mi ten elán vydrží.
Při rovnání páteře a postavení kloubů (které nebylo úplně nebolestivé) mi fyzioterapeut vysvětlil, jak se mám chovat ke svému tělu, co mám a co naopak nemám dělat. Jak se zbavit pohybových stereotypů. Vysvětlil mi souvislosti. Když udělám A, nastane B, tělo se zachová určitým předvídatelným způsobem. Mohla jsem si všechna ta moudra vyzkoušet na vlastní kůži. Opravdu se tělo chovalo tak, jak můj terapeut předpověděl.
Můj syn mi na mé nadšení řekl, že možná se mi ulevilo nejen díky té metodě (která určitě neslibuje zázraky), ale hlavně díky tomu, že se mi někdo dvě hodiny plně věnoval, vyslechl mé pocity a problémy a naznačil cestu, jak je řešit. A určitě má velký kus pravdy. Pochopení a psychická podpora je nedílnou součástí té mé nově objevené cesty.
Jeden můj internetový fanoušek mi dokonce napsal, že mé problémy mohly být způsobeny psychickým traumatem. Ano, i to může být pravda, a i to mi tak nějak do té mé mozaiky zapadá. Před rokem mi umřela maminka a o tom, jak těžce se s tím vyrovnávám, jsem psala ZDE. Když vás přepadne smutek, tělo na to reaguje. Už to utrápené držení těla: svěšená hlava a ramena, ohnutá záda… A na fyzický problém může být zaděláno.
Od okamžiku, kdy jsem přičichla k Dornově metodě, jsem vzala péči o své zdraví a boj s bolavými zády opravdu zodpovědně. Předtím jsem chodila dlouho na rehabilitaci, rok jsem cvičila podle pokynů fyzioterapeuta, ale nebylo to k ničemu. Co se tedy změnilo? Změnilo se to zásadní: moje vnímání problému. Z pasivního na aktivní. Takhle jednoduché to ve skutečnosti je. Předtím to bylo ve stylu: „Dělejte se mnou něco, ať se uzdravím!“ Teď jsem převzala v tomto příběhu aktivní roli: „Musím se sebou něco dělat (dnes a denně), aby se mi ulevilo“. Předtím jsem pokorně sedávala v čekárnách a ve zkroucené pozici, s nohou přes nohu a s očima zabořenýma do mobilu jsem čekala, až přijdu na řadu. Teď tisíckrát denně přemýšlím, jestli stojím správně, jestli sedím tak, abych svému tělu neubližovala. Kdykoliv mám chvilku, třeba na zastávce autobusu, nebo v té zmiňované čekárně, tak se protahuji, cvičím a zaujímám polohy, které jsou k mému tělu „frendly“. Vypadám sice jako blázen, budím kolem sebe docela pozornost, ostatní mě sledují s pobaveným pohledem, nebo dokonce s pohrdavým úsměškem. Ale mě to neva! Ať si každý myslí, co chce. Mně to prostě stojí za to.
Takže jaké mi to dosud přineslo benefity? Výrazné zlepšení psychického stavu, tak nějak už vidím světlo na konci tunelu. Přestala jsem brát všechny prášky, kterých jsem si nakoupila hromadu (mohla bych si otevřít lékárnu, jakou mám zásobu). Záda i klouby mě sice pořád trochu bolí, ale je to mnohem snesitelnější a cítím, jak jim pomáhám dát se do kupy a jak se to postupně zlepšuje. Manžel mě dokonce pochválil, že mám po dlouhé době zase zdravou barvu v obličeji a nevypadám jak chodící mrtvola (každý kompliment potěší).
Takže hlavu vzhůru, přátelé! (A to myslím doslova). Vezměte své zdraví do svých rukou, vaše tělo vám jistě poděkuje. A denně dělejte maximum proto, abyste se cítili lépe, nikdo jiný to za vás totiž neudělá.
