Estonsko: panenská příroda, architektonické skvosty a houpačky pro radost

Rozhodli jsme se projet Pobaltí, už jsme měli za sebou návštěvu Lotyšska a my jsme se tak přesunuli do Estonska. Cestou jsme se zastavili v městě Pärnu u moře. Bylo konec září, takže i když bylo slunečno a teplo, moře bylo ledové, takže jsme dopřáli jen koupel našim nohám.

Naše zastavení na několik dní bylo v hlavním městě Tallinn. Toto je město je přirovnáváno k našemu Českému Krumlovu.

Město má mnoho zajímavých zákoutí a určitě stojí za prohlídku jeho kreativní část Creative city. Toto centrum slouží pro estonskou kreativní komunitu a nachází se na ulici Telliskivi v bývalém areálu továrny Baltské železnice. My jej navštívili k večeru. Byl zde nádherný výhled na městské hradby historického centra ozářeny zapadajícím sluncem. V areálu jsou na stěnách nejrůznější malby. Nejde ale o žádné čáranice ani přemrštěné moderní umění. Najdete zde i různé obchůdky a služby. Je tu i plno kavárniček, příjemná hudba, která nekřičí, ale jde dobře slyšet. Plno svítících žárovek na ulici zpříjemňuje večer a dodává nádhernou atmosféru. Nejsem moc městský typ, co by měl ruch kaváren, hospod, mnoho lidí ráda a vyhledávala to, ale tady to bylo něco úžasného. Všechno to do sebe tak zapadalo, to místo mělo duši. Šli jsme si sednout do restaurace, kde vařili bezlepkově. Jídlo bylo krásné na pohled a fantastické chuti.

Uličky Starého města (Vanalinn) jsou romantickým labyrintem plných kaváren, restaurací, směsice kostelních věží a věžiček. Historické jádro je zapsané na seznamu UNESCO. Neodolali jsme a navštívili jsme muzeum a prošli se po hradbách města.

Obehnané je mohutnými hradbami s věžemi a baštami. Na vrcholu hradu Toompea (dnes sídlo estonského parlamentu) se nachází Chrám svatého Alexandra Něvského. Centrem města je Radniční náměstí, kde najdete i radniční lékárnu, která je nejstarší fungující lékárnou v Evropě.

Hned za branou Viru se nacházejí květinové trhy. Kdybych tady bydlela, nejspíš bych tudy každý den chtěla procházet.

Navštívili jsme i přístav, kde jsme viděli rozjařené návštěvníky z Helsinek, kteří radostně drželi láhve alkohol v rukách.

Další den jsme si prošli park Kadriorg Park, kde stojí i stejně pojmenovaný zámek. Musím říct, že všechny parky mají nádherné a opečovávané. Nejen co se týká stromů, květin a jiných rostlin, ale je zde i velmi čisto. Když jsem si potřebovala odskočit, nebyl problém vyhledat záchod, a i když se jednalo o TOI TOI záchody, byly velmi čisté a bylo vidět, že se o ně také pravidelně starají.

V Tallinnnu můžete narazit na památník Russalky. Nejedná se však o Rusalku z opery, ale o loď, která se nedaleko odtud roku 1895 potopila.

Loučíme se s nádherným městem a pokračujeme do nejrozsáhlejšího parku Estonska - Národní park Lahemaa. Navštívili jsme rašeliniště Viru Raba a dali jsme si okruh, který měří asi 6 km. Cesta vede po lávkách, po cestičkách, cestou koukáte na masožravé rosnatky, brusinky, klikvy, rašeliníky, pokroucené jehličnaté stromy a lišejníky. Uprostřed rašeliniště se tyčí rozhledna a vám se tak naskytne krásný výhled na okolní krajinu.

U města Loksa leží vrak lodi Raketa. Loď byla postavena v roce 1949 ve Finsku. V roce 1957 byl vyplaven na břeh na východním břehu zálivu Hara pod městem Loksa.

Naším dalším zastavením byl turistický okruh z vesnice Kasmu. Bludné balvany v okolí vypráví svůj příběh cest ledovce. Cestou, pro moje nadšení, jsme uprostřed lesa narazili na velkou houpačku. Byla sice už druhá, na kterou jsme dnes narazili, ale ta první byla u pláže, kde už se někdo houpal. Tato byla schovaná uprostřed lesa - kolem nikdo a nic. Hnedka jsem se si na ni sedla a nechala své vlasy vlát, starosti nechávala ve vzduchu, co bych taky řešila, když jsem uprostřed nádherného lesa, vítr si pohrává s vlasy a já si užívám vlahý podzimní vzduch a nechávám se unášet radostí jako malé dítě. Možná kdyby dospělí chodili na houpačky, bylo by jim veseleji, stejně jako je dětem na hřišti. Celé Pobaltí je plné velkých houpaček, na kterých se mohou bezstarostně zhoupnout i dospělí.

Určitě za návštěvu stojí malá rybářská vesnička Altja. Tady se jakoby zastavil čas. A i když nám zrovna pršelo, nějak nám to náladu nezkazilo, ba naopak to náramně doplnilo prostředí. Naučná stezka vede pouhé tři kilometry. Takže jsme se za chvíli mohli zmoknutí, ale šťastní, vrátit do auta.

Rozloučili jsme se s Estonskem a vyrazili na dlouhý přejezd do Litvy. Cestou jsme zažili obrovské deště, ale vzhledem k tomu, že jsme seděli pěkně v suchu v autě, tak nám to vůbec nevadilo a my jsme byli rádi, že jinak nám celou dobu počasí přálo.

Projeli jsme zase jenom kousek země, ale ráda bych se sem někdy vrátila. Nadšenci horské turistiky možná nebudou tak nadšení, protože tu nenajdou vysoké hory - nejvyšší hora má 318 m, ale milovníci přírody budou jistě okouzlení. Vždyť dvě třetiny země zaujímají nádherné lesy plných zvířat. Ornitologové mohou pozorovat až 380 druhů ptáků. Mokřady jako kdyby vás přenesli do dob dávno minulých. A lidé? Nenechte se zmást, sice nejsou na první pohled tak usměvaví a pohostinní jako lidé v jižních státech, ale je to jenom prvotní slupka. Pokud zjistí, že jste normální, slušní lidé, zažijete jejich nefalšovanou pohostinnost. A dokonce vykouzlí i úsměv.