Článek
Maxmillian Adolph Otto Siegfried Schmeling se narodil 28.07.1905 v Klein Lutzkowu. Od mládí se věnoval atletice. Po zhlédnutí filmu s boxerskými esy Jackem Dempseym a Georgesem Carpentiaerou se rozhodl věnovat právě boxu. V roce 1924 se objevil jako boxer v amatérské soutěži, kde získal titul v polotěžké váze.
V roce 1927 vyhrál evropský šampionát proti belgickému boxerovi Fernandu Delargemu. Následující rok si udržel titul mistra Evropy a Německa. Rozhodl se soutěžit v USA a v roce 1936 vybojoval svůj nejslavnější zápas. V ringu se setkal s Joem Louisem s hvězdou světového boxu. Schmeling byl v tomto zápase považován za outsidera, ale Louise porazil. Po návratu do své vlasti byl oslavován a setkal se s Hitlerem a Goebbelsem. Jeho vítězství využívali pro svou propagandu, ale Schmeling chtěl zůstat politicky apolitický a nikdy nevstoupil do nacistické strany. Hitler se ho snažil přemluvit, aby se zbavil svého židovského manažera Joea Jacobce, ale to on nikdy neudělal.
V roce 1933 se oženil s československou herečkou Annou Ondrákovou, která byla známá v Evropě, i z filmů Alfreda Hitchcocka. Manželé byli zváni mezi nacistické papaláše a lidé je podezřívali z kolaborace. Ale oni se nikdy nezaprodali a byli naopak velmi stateční. Během listopadu v roce 1938 v době největšího pogromu na Židy ukryli Schmelingovi dva syny svého židovského přítele. Poté zorganizovali jejich útěk do zahraničí. O celé záležitosti se svět dozvěděl až o mnoho desítek let později, když bratři žijící v Las Vegas veřejně poděkovali za záchranu života. Pomáhali i dalším židovským umělcům.
Manželé při sobě stáli, i když osud si s nimi zahrával a Anny během autonehody přišla o jejich nenarozené dítě a další děti již nemohla mít.
V roce 1938 se odehrával odvetný zápas Schmelinga s Louisem. Schmeling byl považován za Hitlerového poskoka, za propagátora nacismu a lidé na něho cestou do ringu házeli odpadky. Tento zápas Schmeling prohrál, ale jak sám po letech prohlásil: „Představte si, kdybych vyhrál. Vrátil se jako do nacistického Německa jako vítěz. I když jsem s nacisty neměl nic společného, vyznamenali by mě. A po válce bych mohl být považován za válečného zločince…“
Jeho prohra byla obrovskou ránou pro Německo. Obdržel povolávací rozkaz, i když byl v jeho věku muži povolávací rozkaz již nedostávali. I slavným lidem se fronta vyhýbala. Ale on musel nastoupit, protože již nebyl pro nacisty užitečným. Zúčastnil se jako příslušník německých výsadkářů invaze na Krétu. Při seskoku se zrnil a dostal se pod nepřátelskou palbu. Byl zraněný, později dostal i úplavici. Naštěstí se z toho dostal a u jeho lůžka byla uspořádaná tisková konference, které se zúčastnili i žurnalisté z USA. Schmeling prohlásil, že neví o žádných krutostech vůči německým zajatcům. Dodal také, že Britové jsou dobří bojovníci. Goebbels zuřil a chtěl Schmelinga hnát před lidový soud. Ten jako příslušník Wehrmachtu putoval před vojenský tribunál, který ho osvobodil. Z aktivní služby byl propuštěn.
Navštívil několik zajateckých táborů, snažil se zajatcům vylepšovat jejich životní podmínky nejen dary, ale i přímluvou a jinou pomocí i přes Červený kříž.
Po válce jsou Schmeling i s manželkou nařčeni z kolaborace. Od Britů dostává pokutu deset tisíc Marek a je odsouzený ke třem měsícům vězení. Na Anny byl vydán v Československu zatykač. Protože nemají peníze, Schmeling se v roce 1945 vrací do ringu, a díky svému boxerskému umění se mu podaří vyhrát několik zápasů. Manželé si mohou koupit pozemek a začnou podnikat na farmě s norky. V roce 1957 Schmeling získal licenci na zastoupení firmy Coca-Cola a stává se úspěšným zástupcem výrobce limonád. O peníze nemá nouzi. Se svým bývalým protivníkem Joem Louisem se setkává a stávají se z nich přátelé, navštěvují se, dopisují si. Když se Louis dostává do finančních potíží, tak mu Schmeling pomáhá a finančně mu přispívá. Po smrti Louise zaplatil i část nákladů na jeho pohřeb.
Schmeling se podílel na výstavbě sportovišť a na výchově mladých německých sportovců. Během své kariéry absolvoval 70 profesionálních zápasů, v 56 z nich zvítězil.
V roce 1987 ho postihne největší životní rána, jeho milovaná žena umírá. Byli spolu manželé 54 let.
Po povodních v roce 1997 posílá Schmeling do ČR finanční obnos na rekonstrukci po povodních. Chtěl tak pomoci zemi, odkud jeho zbožňovaná manželka pocházela. V Německu založil nadaci, která financovala dětské SOS vesničky, přispíval lidem v nouzi.
Max Schmeling byl úspěšný boxer a po svém boku měl milující manželku, se kterou překonali mnoho nástrah. Byl to člověk se správným srdcem a nikdy nešel na ruku nacistům, několikrát byl v ohrožení života, protože pomáhal židům. Přitom ho považovali za kolaboranta, protože byl pozván ke stolu k Hitlerovi, ale mohl by si dovolit odmítnout?
Max Schmeling umírá ve svých nedožitých sto let 2. 2. 2005. Ve své poslední vůli všechny své peníze odkazuje trpícím lidem. Jeho mottem bylo: „Neexistuje krásnější dárek než udělat ostatní lidi šťastné.“
_________
