Kangding: Krása hor. To nejhezčí, co jsem v Číně za 4 roky zažil

Jako všude na světě i v Číně je to o lidech. Původně jsem tou dobou měl již být na servisu na východním pobřeží, ale věci v Číně běží svým vlastním tempem. Navzdory českému plánování během státních svátků chtějí mít volno všude. Přeložit zpáteční letenku na dřívější termín by bylo drahé, proto jsem získal několik dní „navíc“.

Na neplánované zdržení se v provincii Sečuán si nestěžuji. Mohl jsem dokončit servisní činnost a též mi svitla naděje na výlet do hor. Státní svátky byly letos v červnu čtvrtek, pátek a sobota, neděle po svátcích byla pracovní. Výluka radaru byla proti plánu o jeden den prodloužena. Práce ve čtvrtek se protáhla až do půl druhé ráno. Výlet zamýšlený na pátek jsme proto zrušili. Naděje umírá poslední. Místní kolega mi v pátek nad ránem slíbil, že se poradí s rodinou a dá vědět.

V pátek odpoledne mi píše, zda by mi nevadilo přespat na hotelu v horách? Změnili rodinné plány a žena souhlasí se sobotním výletem, na který by vzali i malého synka. Nejsem proti. Zájem o výlet má i můj doprovod. Spěšně si balím to nejnutnější a metrem jedeme do města, kde nás nabírají. Odjíždíme v pátek navečer v 5 lidech. Jedeme asi 2 hodiny autem po dálnici na jihozápad. Cestou zastavujeme na večeři. Restauraci vybrala kolegova žena. Jídlo nemělo chybu. Hot pot (horký kotlík), kdy ryby nám připravují přímo na našem stole. Typicky čínské a opravdu dobré.

Přespáváme na zamluveném hotelu v městě Kangding cca 2560 m.n.m. Pro mne příjemná noc. Přijeli jsme večer po desáté a odjíždět chceme ráno v 8:30. V ceně je i snídaně. Za pokojík pro dva platím cca 1200 korun. Už se sem asi vícekrát nepodívám a rád za nocleh zaplatím. S výškou problém nemám. Ráno je kouzelné.

Svěží horský vzduch se nezapře. Hned před hotelem se valí horská řeka. Proud je divoký.

Z Kangding [3] jedeme údolím na sever, přes městečko Yakra a zahýbáme do Kangding Scenic Resort, též „Love Song Scenic Area“. Vstupné do areálu je 105 yuanů, dalších 90 stojí lístek za autobus a 5 yuanů činí pojištění (celkem cca 600 Kč). Fronta na autobusy, které vozí turisty až k jezeru Muge do výšky cca 4000 m.n.m jde poměrně rychle. Pochopil jsem, že ani místní kolega ve Scenic Resort dosud nebyl, a co nás všechny čeká, pouze tušíme. Určitě nám prospěla noc strávená na hotelu v Kangding. Pro svého syna raději ještě kupuje láhev s kyslíkem, kterou dole pro turisty prodávají. To se později ukáže jako velmi prozřetelné.

Do hlavního města Tibetu je to stále cca 1000 km, ale začátek velkých hor se nezapře. Pochopil jsem, že jde o oblast, kde se mísí prvky čínské a tibetské kultury. Je zde cítit budhismus „z hor“ a vnímat lze částečně i jeho „tibetský styl“. Příroda sama je zde „velká učitelka“. Velké hory jsou pěkné všude.

Zažil jsem Čínu těsně před pandemií, zažil jsem ji během pandemie a byl jsem zde letos, kdy se i Čína vrací k životu. Po třech letech restrikcí byla svoboda cestování obnovena a ti, kdo mohou, snaží se 3 ztracené roky si vynahradit. Přesto jsem byl překvapen nejen krásou hor, ale i tím, že množství turistů i doby čekání na autobus nebyly nijak zvlášť dramatické. Jakoby snad lidé ani netušili, jakou nádheru zde v horách mají. Návštěvu zdejšího místa nelze než doporučit.

Vlaječky s texty budhistických modliteb se třepetají ve větru.

Místní horská občerstvovna. Jejích služeb využijeme rádi při cestě zpět.

Z tepla domova jde o pěkné obrázky, ve výšce cca 4000 m.n.m. je život jiný. Ani v našem případě nebylo jisté, že vše zvládneme a vše nám vyjde, také náš výlet byl „s příběhem“.

Pokud jsem něco upřímně obdivovat, tak především odvahu obou rodičů, s jakou vzali svého malého synka na výlet do takto vysokých hor.

Místo výhledu na 6000 metrů vysoké hory bylo vzdáleno od jezera dobré 3 km a dostat tam všechny členy nebylo zcela snadné. Naděje svitla díky koňům (poníkům), kteří za úplatu vozili turisty.

Místní kolega, já a můj doprovod jsme šli pěšky, syn s maminkou se svezli na koni.

Všichni členové naší výpravy dosáhli cíle. Z této fotografie mám větší radost, než kdybych sám vylezl o 1000 m vyšší kopec.

„Uncle Martin.“ Byl jsem prý první cizinec, se kterým se syn kolegy setkal. Poprvé na výlet do hor, poprvé ve výšce, kde je méně kyslíku, poprvé „cizinec“ s čepicí z Jižní Ameriky. Baví mne příběhy a tento byl šťastný.

Láhev s kyslíkem je již prázdná, ale doufáme, že vše dopadne dobře, že to dáme, resp. že to dá synek s maminkou.

Sváteční siesta. Čekání na turisty.

Mám čas ještě na několik horských fotografií.

Co šátek, to nějaká budhistická modlitba.

Poslední pohled na „snow montains“. Každá minuta strávená v této výšce je zážitek. Chvíle čekání se vyplatila. Mraky se rozplynuly a my byli odměněni výhledem na krásnou šesti-tisícovku.

Mohyla a na ní jak.

Zde je bílý jak osedlaný.

A zde je již osedlaný bílý jak „v akci“.

Místní malá restaurace.

Jogurt z jačího mléka s cukrem.

Možnost zakoupit si sušené jačí maso. Ani zde v horách neberou hotovost. Je třeba platit telefonem, přes aplikaci WeChat. Platí za mne místní kolega a já dám místní hotovost jim.

Cestou zpět vystupujeme z autobusu a část cesty jdeme podél řeky pěšky. Mít více času, dalo by se zde strávit hodiny: „Moudrý miluje horu a člověk dobré mysli miluje vodu.“ … volný překlad.

U malého jezírka je trouba s vodotryskem. Dle délky a intenzity troubení se ukazují zřídla.

Vracíme se autobusem do údolí k autu. Ve „Scenic Resort“ by šlo vydržet podstatně déle. Zítřek (neděle) však je pracovním dnem a musíme počítat s cestou zpět, která může trvat cca 3 hodiny. Je po delším „víkendu“, proto mohou být i kolony na dálnicí. Místní kolega to však má spočtené dobře. Slíbil, že nám ukáže nejvýše položené místo silnice a mne osobně láká vidět i horské letiště. Pochopil jsem, že technici z Chengdu mají na starosti také zdejší letiště v nadmořské výšce 4280m a pak ještě jedno z letišť, které je ještě o něco výše. To je ještě o několik set kilometrů dál. Tam se již není šance dostat. (To by byl výlet na více dní.)

Letišť s takovou nadmořskou výškou na světě mnoho není. Přesto jsem pochopil, že za příznivého počasí, sem místní aerolinky operují několikrát týdně až 2 lety denně. Kolega se mi však svěřil, že když musí na údržbu zařízení, jezdí raději autem. Když sem letěl poprvé, zhoršilo se prý počasí. Letadlo nemohlo přistát a vrátilo se na letiště vzletu. Jindy přistáli, ale na let zpět musel čekat v Kangding 3 dny. Hory jsou nevyzpytatelné.

Tuto cestu prý mnoho lidí nezná. Hlavní silnice k letišti vede jinudy. Zastavujeme na odpočívadle, kde nás opět vítají lístečky s texty budhistických modliteb. Jsou zde 2 houpačky a zakoupit lze barevné papírky, které místní lidé vypouští ve větru. Pro Evropany úplně neznámý životní styl.

Krásné hory. Hra světla a stínů a úžasné mraky v podvečer.

Nejvýše položený bod cesty. 4401 výškových metrů nad mořem. Na planině pod námi je zdejší horské letiště. Těším se, že ho uvidím.

I v nejvyšším bodě cesty je mnoho barevných „vlaječek“.

Viewing Platform. Fandové do letadel by řekli místo pro spotování. Zde jde o malé parkoviště s výhledem na dráhu letiště v okolí vrcholků zasněžených hor.

V nižší nadmořské výšce by na takto dlouhém letišti přistál i Airbus A380. V této nadmořské výšce sem dnes létá pouze Airbus z rodiny A320. Dnes již další let nebude. Dráha dlouhá přesně 4 km. Dva meteo radary, VOR a přistávací světla.

Během chvíle se mění počasí. Za kopcem hřmí. Je sobotní podvečer a my se máme vracet domů. Rychlost změn počasí v horách je až dech beroucí. Nasedáme. Během chvíle sněží, resp. padají malé kroupy. Přejedeme horské sedlo a vítá nás duha. Radostné znamení a již od biblických dob milý pozdrav. Pro mne též připomínka školních let. Byl to úžasný den.

Odkazy:

[1] Malý hrdina, M.Hajný, 19.7.2023,

[2] Údolí budhismu, M.Hajný, 30.7.2023,

[3] Kangding, Wikipedia (CZ), (ENG),

[4] Kangding_Airport, Wikipedia (ENG).