Článek
Byla slunná neděle a kalendář oznamoval datum 7. 4. 2024. Ovocné stromy i trnkové keře si ale myslely, že už musí být nejméně začátek května. Navíc teplota toho dne by podle mého názoru spíše slušela pozdnímu červnu. Proto jsme z metropole jižních Čech vyrazili do krásného poutního místa a lesem až k zahradě druhého největšího hradního komplexu v Česku. Pokud máte čas a chuť, pojďte s námi.
Pravidelné čtenáře mého blogu nepřekvapí, že jsme jeli vlakem regionálního dopravce. Já ten kraj pod Kletí mám prostě rád, i když jižní Čechy samozřejmě nabízejí mnohem více. Vozy byly překvapivě obsazeny tak akorát. Navíc skupinky rodičů s dětmi vystupovaly už v Holubově, Třísově, Zlaté Koruně nebo v Českém Krumlově. Naším cílem ale byla stanice Kájov. Prochází právě rekonstrukcí, tak je dobré být trochu opatrný při pohybu v kolejišti. Všechno je ale přehledně značeno.
Cesta vlakem nám trvala necelou hodinku a byla docela poklidná.
Už jsme tu trasu několikrát absolvovali. Jednou jsem ji dokonce šel se svými kolegy a studenty filosofie i religionistiky. Pořádal jsem totiž katedrové výlety pod tak trochu tajemně znějícím názvem „Pojďme si to říct aneb Peripatetický brainstorming“. Netuším, kam já na ty nápady chodím. Prostě jsme kousek cesty putovali jihočeskou krajinou, obdivovali zajímavou sakrální architekturu a společně si zašli na dobrý oběd. Především jsme si povídali o tom, co nám uplynulý akademický rok dal a vzal. Rád na ta setkání zpětně vzpomínám.
Takže jsme věděli, co by nás tu dubnovou neděli mohlo čekat. Od vlakové stanice jsme se nejprve vydali do centra obce ke gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž nás zdravila už zdaleka. Doporučuji si udělat čas na zajímavé stavby, které jsou součástí tohoto okrsku. Patří sem kaple sv. Jana Nepomuckého, pak kaple Zesnutí Panny Marie a v neposlední řadě kaple sv. Terezie. Vše je krásně opraveno a milovník sakrální architektury si jistě přijde na své. Navíc hned kousek od hřbitovní zdi se na křižovatce cest nachází moc pěkné barokní sousoší sv. Judy Tadeáše, sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského. Jmenuje se to tam trefně „U Třech svatých“.
Počasí bylo jako malované, prostě ideální pro výlet lesem.
Pak jsme se vrátili k rozcestníku u vlakového nádraží na žlutou turistickou značku a pokračovali až do kájovské čtvrti Kladné. Tady nezapomeňte odbočit prudce vlevo a dále se vydat cestičkou směrem do svahu. Nemusíte se ale bát, stoupání vás bude čekat především v této oblasti. Jak nám Mapy.cz prozradily, ležela před námi část tzv. Svatojakubské cesty -Jihočeské. Kájov je totiž jednou z jejích důležitých zastávek. Zase jsme tedy na ni narazili při našich toulkách. Jistě si do budoucna naslouží větší pozornost.
Hlavně jsme se těšili na menší sakrální stavby, které se kolem lesní cesty vinou jako perly na pomyslném náhrdelníku. Každá z těch kapliček a božích muk je jiná. Některé jsou více méně opravené, jiné snad v nejbližší době budou rekonstruovány. Přesto i ty stavbičky bez kovových křížů na vrcholku, porcelánových sošek v nikách a pestrobarevných omítek svým způsobem do lesní krajiny patří. Občas je fajn si uvědomit, že všechno nemusí být úplně ideální.
Kaple okolo poutní cesty jsou už v Kájově
Krásně jsme se prošli skoro pět kilometrů liduprázdnou krajinou. Dokonce jsme měli štěstí jen na jednoho cyklistu. Sice se cesta po celou dobu vlní jen mírně, přesto je sestup zase trochu prudší. Vedl ale kvetoucím sadem ovocných stromů, za kterými se rýsovaly různorodé budovy města. V Českém Krumlově se postupně zvyšoval počet turistů, kteří přijeli z celého světa. Přilehlým parkem a samotným zámeckým areálem jsme proto prošli rychleji. Jako v nějaké počítačové hře jsme se vyhýbali skupinkám návštěvníků obdivujících krásu historického města.
Naším cílem totiž byla oblíbená kavárna a cukrárna přímo na náměstí Svornosti, která je doslova autentická. Našli jsme ji při posledních cestách za uměním. Odměnou nám byly výborné zákusky s ovocem, lahodná káva a osvěžující domácí limonáda. Navíc vše ve stylovém prostředí art deco. Podle mého názoru skvělá „třešnička na dortu“.
O hradu a zámku v Českém Krumlově zase někdy jindy.
Byl to moc příjemný výlet. Kombinoval cestu vlakem, návštěvu poutního místa i procházku lesem. Pro mě osobně značka ideál. Které památky jižních Čech máte rádi a proč? Děkuji za vaše tipy v komentářích. Rád je využiji při dalších toulkách.
