Článek
Ve Vídni jsme na pár dní nebyli už pěkně dlouho. Občas sem sice jezdím pracovně kvůli výzkumu muslimských komunit v Rakousku. Ale prostě takové ty obyčejné turistické procházky městem mi už chyběly. Když vyšel český státní svátek 28. 10. 2024 na pondělí, neváhali jsme ani minutu.
Prosím, nečekejte od mého textu odkrytí posledních hitů, které ještě davy návštěvníků neobjevily. Upřímně, to pro mě není typické. Obvykle využiji tu základní nabídku nejznámějších míst. Vedle toho se rád vracím k zážitkům, které se mi v minulosti osvědčily. Takže to bude takové osvěžení vzpomínek na jednu ze středoevropských metropolí. Pokud máte čas a chuť, projděte se na chvíli se mnou.
Do Vídně jsem se přesunul autobusem z Bratislavy, kde jsem byl na pracovní cestě. Vystoupil jsem hned vedle vlakového Hlavního nádraží a zašel si tam na můj oblíbený sandwich s mozzarelou. Stačí odbočit z centrální haly do vstupu jedné z novějších budov. Davy lidí se rozptýlily, ceny občerstvení byly sympatické.
Kostel sv. Karla Boromejského.
Vydal jsem se po Argentinierstrasse dolů kolem kostela sv. Alžběty. Moc pěkně upravili náměstí okolo, stejně jako se proměnila samotná ulice. Všude se sází stromy a mění vozovka. Chvíli mi tedy trvalo, než jsem prokličkoval až na Karlsplatz. Počasí bylo příjemné a návštěvníci se postupně rozptýlili po rozlehlém náměstí s krásným barokním kostelem.
Musikverein Wien je legendární.
Prošel jsem se okolo budovy Musikverein Wien, odkud se vysílá můj tolik oblíbený novoroční koncert. Zůstal jsem na hudební notě a zamířil si to k Vídeňské statní opeře. Jako obvykle ale byla Kärtner Straße zcela zaplněná davem turistů i místních.
Architekturu kapucínských kostelů poznáte na první pohled. No císařskou hrobku každý z nich nemá.
Na to jsem neměl dlouho nervy, a jsem co nejrychleji odbočil na Neuer Markt k slavnému kapucínskému klášteru. Protože jsem všechny ty památky už někdy v minulosti navštívil, užíval jsem si prostě jen volné odpoledne. Nakoukl jsem na chvíli do prázdného kostela, načerpal tolik potřebnou sílu a pokračoval na své cestě dál.
Podobnou fotku katedrály sv. Štěpána si pořídí snad každý z návštěvníků.
Další zastávkou bude katedrála sv. Štěpána. Proč si to, Klapetku, alespoň jednou neodpustíš? Ano, už jsem tam byl mnohokrát, ale prostě bez chvilky zamyšlení před krásnou ikonou Panny Marie s Ježíškem by to nebylo ono. Chtěl jsem se zastavit v mém oblíbeném dómském knihkupectví, ale bylo v rekonstrukci. Bude tam něco jako charitní second hand.
Bohatá výzdoba barokního kostela sv. Petra. Kazatelna vlevo, smrt Jana Nepomuckého vpravo.
Nakonec se z toho dlouhého přesunu na hotel vyklubala moje oblíbená religionistická kratochvíle: cesta od jednoho kostela k druhému. Takže po gotické katedrále následoval nádherný barokní kostel sv. Petra na stejnojmenném náměstí. Podobný nápad měla spousta dalších turistů, takže například s jednou japonskou rodinkou jsme se potkávali i nadále. Vyfotil jsem si podivuhodné fresky na stropě, honosný hlavní oltář a taky krásné ztvárnění mučednické smrti sv. Jana Nepomuckého.
Monumentální brána Hofburgu.
Okolo ikonického morového sloupu na Graben jsem vyrazil vstříc monumentálnímu Hofburgu. Na náměstí před hlavním vchodem se opět opravovala dlažba. Takže jsem se musel vyhýbat turistům i místním, kteří k mému překvapení pozorně sledovali postup prací. Vypadalo to jako archeologický výzkum kombinovaný s ohledáním místa činu. Proto asi ten zájem okolojdoucích.
Nástěnná malba v boční lodi kostela sv. Michala.
Mým cílem byl proto farní kostel sv. Michala. Tam už hluk z rušné ulice nedoléhal. Chrámem se naopak linula duchovní hudba. Udělal jsem si čas na prohlídku hlavní lodi i bočních částí sakrálního prostoru. Místní správci ze Společnosti Božského Spasitele (salvatoriáni) tu výstavou hrdě slaví 100 let práce pro farnost.
I uprostřed rakouského hlavního města může být Švýcarská brána.
Hofburg jsem jako obvykle jen proběhl, ještě pořád mě neláká návštěva místního muzea císařského dvora. Klenotnici jsem asi ale nenechal ujít při jedné z mých dřívějších cest za poznáváním Vídně. Na jednom z bočních vstupů jsem náhle narazil na velký nápis, který oznamoval den otevřených dveří.
Alespoň jeden snímek z podzimní Volksgarten.
V tu chvíli mi konečně došla jedna důležitá věc. V neděli jsou skoro všechny supermarkety ve Vídni zavřené. Už jsme s tím měli zkušenosti během předchozích návštěv o víkendech. Také je ale zavřeno ve státní svátky. Jeden z nich je 26.10., což letos připadlo na sobotu. Když jsem se o tom „zjištění“ svěřil na sociální síti, kamarád to okomentoval naprosto přesně: „Zas 28. říjen tam zcela jistě státním svátkem nebude“.
Jezdíte do Vídně pravidelně za prací, nebo jen občas za zábavou? Díky za vaše tipy pod mým blogem. Třeba je využiji příště. Přeji pěkný podzim všem mým čtenářům.
Zdroj informací:
https://www.michaelerkirche.at/
