Článek
Podzim mám opravdu moc rád. Především různorodé barvy, do kterých se alespoň na chvíli zahalí koruny stromů. Když se navíc vydaří počasí během babího léta, je to pro mě ideální čas.
Jednou z mých tradičních aktivit na podzim je cestování na konferenci. V minulých letech to bylo v tuto dobu především Polsko. Letos jsem využil pozvání slovenských kolegů a vyrazil do mé milované Bratislavy. Pokud máte čas a chuť, vydejte se společně se mnou na cestu za poznáním.
Konference na Ústavu orientalistiky Slovenské akademie věd měla název „Tradice a inovace - formující činitel kulturní diverzity a vývoje civilizací“. Může to působit docela obecně, jak už to u podobných setkání bývá. Já to beru jako příležitost seznámit se s odbornými tématy, s kterými se během roku tak často nepotkám.
Ústavy společenských věd Slovenské akademie věd mají reprezentativní budovu.
Ústav orientalistiky Slovenské akademie věd se nachází v širším středu Bratislavy. Kousek od rektorátu Univerzity Komenského, ministerstva vnitra a opravdu velkého nákupního centra. Všechno máte pěkně pohromadě, stačí si vybrat. Během svého půlročního pobytu v roce 2023 jsem měl už příležitost se s kolegy setkat, takže jsem se v uličkách orientoval.
Účastníci byli především z pořádající instituce. Upřímně to mi vyhovovalo, protože jsem si chtěl udělat lepší představu o různorodé problematice, které se v současnosti věnují. A odborníky na islám pozvat k nám do Českých Budějovic na některý z dalších ročníků mé konference.
První sekce byla zaměřena mimo jiné na slovenský výzkum starého Egypta. Podobně jako v českém akademickém kontextu je to sice tradiční téma, avšak je neustále doplňováno o nové nálezy a jejich interpretace. Takže jsme se vůbec nenudili.
Hovořil jsem o spojení tradice a inovace v návrhu Islámského hřbitova v Altachu.
Druhou sekci spojoval zájem o širokou problematiku islámu. Začala ji moje maličkost s tématem výzkumu muslimského hřbitova v rakouském Altachu. Následovala vystoupení tří zástupců různých kateder Filosofické fakulty Univerzity Komenského. Kolegyně Akiko Komura posluchačům představila svůj zajímavý výzkum japonského islámu. Jak by řekli moji polští kamarádi, byl to pro mě tak trochu „český film“.
Zbylá dvě vystoupení měli kolegové, se kterými se již dlouhodobě znám díky spolupráci na budějovické islamologické konferenci. Jaroslav Drobný hovořil o vlivu islámské expanze na etnickou a politickou diverzitu severní Afriky. Opět téma, o kterém mám jen základní znalosti. Proto je skvělé mít čas na jejich rozšíření. Můj spolužák ještě z vysokoškolských let Attila Kovács nás přesunul do žhavé současnosti. Popsal textové a obrazové inovace v rámci palestinského hnutí Hamás.
Attila Kovács začíná svůj poutavý příspěvek.
První odpolední sekce byla tématicky pestřejší, jak už to při podobných setkáních bývá. Sám mám bohaté zkušenosti s řešením zapeklitého problému, jak dohromady poskládat alespoň trochu funkční program sympozia.
Poslední konferenční panel měl ale pro změnu jen jediný motiv a tím byl výzkum Melanésie a Polynésie. V tomto případě se ze mě stal jen pozorný posluchač. Dušan Lužný z Univerzity Palackého v Olomouci popsal důsledky globalizace a christianizace na Papui Nové Guinei. Lukáš Petrík a Martina Bucková opět reprezentovali pořádající instituci. Částečně se zůstalo u náboženských témat, takže jsem se jako religionista neztratil v kontextu.
Konferenční den byl za mnou a na cestě do nedaleké Vídně jsem měl spoustu podnětů k přemýšlení. Podle mého názoru to mělo to smysl, být spolu a vzájemně se odborně inspirovat.
Pohled z věže Staré radnice na katedrálu sv. Martina a bratislavský hrad.
Jezdíte do Bratislavy za prací nebo za zábavou? Co se vám na tom městě líbí? Děkuji za Vaše tipy v komentářích pod mým blogem. Přeji příjemný podzim naplněný mimo jiné třeba cestováním. A nemusí to být nutně hned za poznáním. Někdy stačí prostě jen být na cestě.
P.S.: tento text má na mém blogu pořadové číslo 100. Děkuji všem za jejich zájem.
