Článek
V rámci pracovního pobytu Erasmus+ v Ankaře na jedné z veřejných univerzit jsem měl odpoledne obvykle čas na prohlídku města. Neustále jsem se ale přesvědčoval o skutečnosti, že není vůbec jednoduché představit nějakou výrazně převažující tvář města. Podle mého názoru je totiž tvořeno mnoha různorodými dílky, jako kdyby to byl nějaký kaleidoskop nebo puzzle. Pro někoho to může být po určité době únavné a třeba to bude i důvod, proč se sem znovu nevrátí. Já jsem to nakonec přijal jako pozitivum a argument, proč si chci svoji cestu zopakovat třeba příští rok.
Protože jsem povoláním historik a religionista, zajímal jsem se o různá muzea a doklady náboženských dějin. Vždycky když se nezadržitelně blíží termín odletu, snažím se alespoň trochu připravit na pobyt v neznámém prostředí. Prostě patřím k těm cestovatelům, kteří jsou sice otevření novým zážitkům, ale mělo by to probíhat v rozumném rámci. Předem jsem si na internetu našel hned několik žebříčků těch nejzajímavějších lokalit. Všude se mimo jiné opakovala jedna položka: Muzeum anatolských civilizací. Pokud máte čas a chuť, můžete se tak podívat společně se mnou.
Okolí hradu v Ankaře je zaměřeno na místní i zahraniční návštěvníky.
Do této historické části Ankary jsme se vrátili po naší návštěvě místního hradu a výborné večeři v tradiční restauraci. Po městě jsme se s mými skvělými průvodci Dilek a Onurem pohybovali především autem, takže jsem mohl obdivovat umění proplouvat hustou dopravou a hledání parkovacího místa. Někdy jsme měli štěstí nechat vůz bez poplatku na ulici kousek od našeho cíle, jinde jsme museli využít některé z místních podzemních parkovišť. Proměnlivé počasí přispívalo k tomu, že bylo opravdu důležité mít automobil nedaleko. Městskou hromadnou dopravu jsem během svého pobytu nevyužil, ale příště to chci napravit. Je to přece další způsob, jak si alespoň trochu přiblížit každodenní život místních.
Budova Muzea anatolských civilizací v Ankaře.
K Muzeu anatolských civilizací ve čtvrti Atpazarı jsme vystoupali parkovou úpravou do prudkého kopce a za chvíli se před námi objevil komplex historických budov. Jako obvykle nás hned u vstupní brány čekaly dvě základní procedury. Zakoupili jsme si na v pokladně lístky do muzea a moji průvodci k tomu mohli využít speciální kartu pro místní návštěvníky kulturních institucí. Pak už probíhala obligátní bezpečnostní kontrola příručních zavazadel i nás samotných. Během svého pobytu v Ankaře jsem si na to postupně zvykl. Někdy to byla jen formální záležitost, jako například v obchodních pasážích u některých stanic metra. Jindy byli pracovníci ostrahy daleko pečlivější, příkladem může být návštěva mauzolea první tureckého prezidenta. Tady to byl ten druhý zmiňovaný případ, ale s ohledem na velké množství různorodých návštěvníků se tomu postupu vůbec nedivím.
Reliéfy z novochetitského období v centrálním sálu muzea.
Všechno ale nakonec trvalo jen malou chvíli a my jsme se ocitli na volném prostoru kousek od hlavního vstupu do expozic. Historická budova Muzea anatolských civilizací je tvořena dvěma na sebe navazujícími částmi bývalého zájezdního hostince (karavanseraj) a rozsáhlé osmanské tržnice (bedestan) s typickými kupolemi. Protože mě zajímají dějiny turecké architektury, byl jsem nadšený už z tohoto pohledu. Stavbu obklopuje moc příjemný parčík s různými místy pro odpočinek, nákupy, občerstvení a také jsou zde instalovány některé kamenné artefakty. Takže je osvěžující si po návštěvě interiérů najít chvilku času, sednout si na lavičku a s voňavou kávou obdivovat ve stínu stromů krásy okolí. Únava se v tomto pulzujícím městě prostě po určité době dostaví a je důležité pamatovat na pitný režim i oddech.
Sedící bohyně z Çatal Hüyük je jedním z velkých lákadel.
Nejdříve je ale potřeba vstoupit dovnitř a seznámit se s bohatými dějinami Anatolie. Všechno je podle mého názoru představeno vstřícně k návštěvníkovi nejen z řad místní školou povinné mládeže, ale i zahraničních turistů. Velká chodba obklopující centrální výstavní prostor umožní zastavit se u zajímavého artefaktu a trochu naředit proud příchozích. Začíná se starší a mladší dobou kamennou (slavné lokality Çatalhöyük a Hacılar), chronologicky se pak pokračuje ranou bronzovou dobou. Někoho spíše zaujmou doklady z asyrských obchodních kolonií, jiný přišel především kvůli skvělé sbírce chetitského umění. Právě poslední zmiňovaný soubor vznikl na přání Mustafy Kemala Atatürka, což je jedním z dokladů významu této osobnosti pro republiku obecně a Ankaru konkrétně.
Předměty ve vstupní části expozice Muzea anatolských civilizací v Ankaře.
V architektonicky zajímavé budově je toho ale umístěno daleko více. Pokud vás nezahltí nepřeberné množství různorodých kamenných artefaktů z novochetitského období v centrální části muzea, můžete sestoupit do překvapivě výrazně menších výstavních prostor o patro níž. Tam se nachází poměrně skromnější expozice dokladů z antické kultury, ale také z byzantského, seldžuckého a osmanského období. Pro někoho to může být osvěžující změna, někdo jiný to přehlédne jen jako doplněk předchozích instalací. Přiznám se dobrovolně, já osobně jsem patřil k té první kategorii.
Soubor antických památek v Muzeu anatolských civilizací v Ankaře.
Navštívili jste už někdy Ankaru, nebo se tam chystáte? Jezdíte do Turecka za prací nebo za zábavou a odpočinkem? Děkuji za vaše tipy pod mým blogem. Rád je využiji při své příští cestě za poznáním.
