Článek
Jednou z mých charakteristik je, že mám omezenou fantazii. Může to být na první pohled překvapivé. Učitel s dvacetiletou praxí přece musí mít nejen smysl pro humor, ale i schopnost improvizace. Navíc když mám dobrou náladu a jsem mezi přáteli, umím být (prý) zábavný. Nebo si to o sobě v tu chvíli myslím.
To je všechno možné, ale (naštěstí) si uvědomuji svoje meze. První z nich se projevují při nákupu oblečení, brýlí nebo potravin. Klapetkovská zásada zní, že to má hlavně proběhnout rychle a žádné experimenty. Pak se to ukazuje například během vaření. Rád se zapojím do přípravy surovin, ale dál se na průzkum bojem nevydávám. A nejlépe pokud se jedná o již mnohokrát osvědčené jídlo.
Nejvýrazněji se to ale projevuje při jiné příležitosti. Navíc je to výzva, která se opakuje s neúprosnou pravidelností. Mám na mysli dárky k narozeninám a k Vánocům. Vymyslet pro mé nejbližší něco, co překročí horizont poukázek na všechno možné, je prostě dosti vysilující úkol. Oni nejsou vůbec nároční, já jen nemám prostě fantazii.
Minulá oslava narození toho výjimečného dítěte v Betlémě měla tradiční průběh. Dopis Ježíškovi pro první polovinu rodiny, osvědčené a stále ještě oblíbené poukázky pro tu druhou část příbuzenstva. No ale co pro osobu nejbližší a vlastně do jisté míry i pro mě? To už bývá větší problém. Nakonec jsem na to přišel. Řešením byl příslib společného víkendu v Plzni.
Jezdím sem pravidelně tak dvakrát do roka. Jednou obvykle během pracovní cesty do Stuttgartu. Podruhé při nějaké příležitosti na Fakultu filozofickou Západočeské univerzity. Mám tam hned na několika katedrách kolegy a kamarády v jednom. Už jsme tu byli na jedné krátké dovolené. Navíc jsem sem vzal i svoje studentky a studenty na religionistickou exkurzi. Kam se tedy vrátit a co vidět nového?
Přijeli jsme v sobotu v čase oběda a vyrazili do osvědčené restaurace. Podobný nápad měla spousta místních i turistů z celého světa. Naštěstí se nám podařilo získat stůl i bez rezervace. Na náš bezprostřední dotaz, zda mají na čepu jedenáctku, číšník reagoval docela zaraženě. Nakonec se vše vysvětlilo a ten nefiltr dvanáctka byl vážně výborný.
Ubytovali jsme se v jednom z nejstarších hotelů ve městě. Bylo to kousek od vlakového nádraží i hlavního náměstí. Takže jsme to měli blízko na tramvaj i rovnou do centra. Ubytování jsme zkusili i základě internetových recenzí. Byly totiž tak podivné, že to nešlo přejít bez návštěvy. Stejně jako v případě naší spokojené letní dovolené na Korfu se nám potvrdilo, že máme na spoustu věcí trochu jiný názor.
Sobotní odpoledne jsme věnovali návštěvě Zoologické zahrady. Byl moc pěkný den, takže ten nápad logicky dostala spousta rodin s dětmi. Naštěstí je areál docela velký. Jedná se vlastně o skvělou fúzi s botanickým parkem. Doporučuji důvtipný pavilon lvů hned u hlavního vchodu. No a potom jsem se zamiloval do čínského pavilonku Zlaté rybky a kouzelné japonské zahrady.
V neděli nás probudily zvony františkánského kostela. Dopoledne jsme měli jedinou položku na programu. Návštěvu Semlerovy rezidence, tedy jednoho z interiérů provedených podle návrhu architekta Adolfa Loose. Jeho další plzeňské realizace jsme už viděli dříve, tato zastávka byla naše poslední.
Ve srovnání s ostatními Loosovými interiéry je vila trochu dál od centra města. Pokud se rozhodnete pro cestu za krásou architektury, doporučuji si koupil lístky na konkrétní prohlídku online. Hlavně nechoďte přesně na začátek prohlídky, udělejte si trochu času na příjemnou kavárnu v přízemí. Obejděte si budovu pěkně dokola, vystoupejte na terasu garáže atd. Až si potom užijete nádherné interiéry Semlerovy rezidence, lépe pochopíte zajímavé detaily i v jejím exteriéru.
Co byste mi v Plzni doporučili navštívit? Děkuji za vaše tipy v komentářích. Rád je využiji při své další návštěvě metropole západních Čech.