Článek
Byla neděle 5. 5. 2024 a v Istanbulu byl krásný den. Pokračovala naše exkurze se studenty bratislavské religionistiky po náboženských památkách tohoto města. Měli jsme podle programu dva hlavní cíle. Prvním z nich bylo navštívit rozsáhlý komplex obklopující mešitu sultána Sulejmana. Druhým pak byla čtvrť Galata se svou slavnou věží. Hlavně jsme chtěli ale vidět synagogu a expozici v židovském muzeu. Pokud máte čas a chuť, pojďte společně s námi.
Hlavní brána nejstaršího kampusu Istanbulské univerzity.
Pro cestu jsme použili páteřní Tramvaj 1 a vystoupili na zastávce „Beyazıt-Kapalıçarşı“. Druhá polovina názvu odkazuje na to, že se jedná o ideální způsob, jak se dostat k jednomu z hlavních vstupů na Velký bazar. Dál jsme pokračovali příjemnou procházkou okolo mešity sultána Bajezida k hlavnímu vchodu Istanbulské univerzity. Za ním je rozsáhlý kampus s historickým rektorátem, který je zasazen do bohaté zeleně. Hned vlevo od hlavní brány do areálu je ulička mezi dalšími univerzitními budovami, která vás dovede až k zadní části mešity sultána Sulejmana. Připravte se na to, že se budete pohybovat na jednom z oblíbených turistických míst. Vedle toho potkáte muslimské poutníky a třeba i ženicha s nevěstou, kteří budou pózovat fotografovi na snímcích pro svatební hosty.
Interiér Sulejmanovy mešity.
Moje rada zní, udělejte si na návštěvu čas. Stavba je to totiž opravdu monumentální a její okolí zajímavé. Je to jedna ze tří nejvýznamnějších realizací od slavného architekta Mimara Sinana. Princova mešita v Istanbulu je jeho první přelomovou prací. Sulejmania je dalším milníkem v jeho kariéře, ale pro vrcholné dílo si musíte zajet do jednoho z bývalých hlavních měst Osmanské říše. Tím bylo Edirne, ve kterém stojí dechberoucí mešita sultána Selima II. Tam si udělám výlet někdy příště. Slíbil jsem si totiž, že se do Turecka jistě vrátím.
Sulejmanova hrobka stojí na menším hřbitově za samotnou mešitou.
Mešita sultána Sulejmana je obklopena jednotným komplexem budov, které měly různé funkce. Byla tam škola, ubytovna pro poutníky, zbrojnice, lázně a nemocnice, obchody a karavansaraj. Vedle mešity je velká terasa, ze které je krásný výhled na čtvrť Galatu naproti přes Zlatý roh. Se studenty jsme si prošli interiér stavby a nezapomněli také na tři slavné hrobky v jejím nejbližším okolí. Ta Sulejmanova je ve srovnání s okolními budovami výrazně odlišná. Svým tvaroslovím podle mého názoru odkazuje na univerzalitu Osmanské říše, která ovládala Egypt i Jeruzalém. Kousek od ní se nachází místo posledního odpočinku sultánovy milované manželky Haseki Hürrem Sultan. Vše je obklopeno výstavnými náhrobky tehdejší elity, jejichž jména jistě znáte ze slavného tureckého seriálu.
Interiér hrobky manželky sultána Sulejmana.
Komu patřil ten poslední hrob? No přece samotnému architektovi Mimaru Sinanovi. Svými rozměry je daleko menší, navíc se nachází trochu bokem. Je potřeba vyjít branou z parku před mešitou a vydat se doprava na malé náměstí, kde je mimochodem výstavná budova Istanbulského muftiátu. Sinan tedy leží mimo hřbitov pro tehdejší politickou elitu, ale přesto na decentně vybraném místě. Na rohu je pěkná kašna a hned za ní na vyvýšené terase je stavitelův hrob. Přístup k čisté vodě, která je zdarma pro všechny příchozí, je tradiční způsob dobročinnosti.
Mešita Kalenderhane má nejen kupoli, ale hlavně půdorys řeckého kříže.
Istanbulské mešity ale nemusí mít jen tradiční osmanské formy. Mohly totiž vzniknout po dobytí Konstantinopole transformací křesťanských chrámů do podoby místa pro muslimskou modlitbu. Krásným příkladem je nedaleká mešita Kalenderhane, u které jsme se společně se studenty zastavili. Bohužel bylo opět zavřeno, tak jsme si stavbu prohlédli alespoň zvenčí. Stojí nedalo velice rušné stanice metra „Veznecıler - İstanbul Ünıversıtesı“, takže na ni při svých toulkách po městě jednoduše narazíte.
Okolí bývalého kláštera Krista Pantokratora je kouzelné.
Přes park sultána Mehmeda II. Dobyvatele jsme se dostali pod akvadukt císaře Valense a pokračovali až bývalému klášteru Krista Pantokratora. Jednalo se nejprve o císařské pohřebiště a významnou náboženskou instituci. Během latinské okupace Konstantinopole ve 13. století zde bylo klíčové velitelství. Po dobytí města muslimy tu fungovala střídavě škola a mešita. Doporučuji si zajít do interiéru a sledovat, jak se podařilo proměnit původní byzantský chrám na muslimskou modlitebnu. Jedná se totiž mnohdy o komplikovaný úkol s ohledem na odlišné potřeby na rozvržení prostoru. Je to další z oblíbených zastávek zahraničních turistů, ale také místních rodin. Kousek od stavby se totiž nachází velice populární terasa s bohatou květinovou výzdobou a výhledem na staré město, Zlatý rok i protější čtvrť Galata. Pamatujte ale na ochranu proti slunci, pitný režim a taky na něco sladkého pro posilnění.
Také v Egyptském bazaru najdete portrét prvního tureckého prezidenta Mustafy Kemala.
Byl čas na oběd, tak jsme se přesunuli blíže k Egyptskému bazaru. Výběr restaurací je tu nepřeberný, opravdu záleží jen na vás. Jestli chcete moji oblíbenou rybu v křupavém bílém chlebu, köfte z mletého masa, kebab nebo nějakou mezinárodní kuchyni. Podařilo se nám docela rychle najít obyčejnou jídelnu pro místní. Hned u vchodu byl pult s pokrmy, takže jsme si na radu kuchařů vybrali podle vůní a chutí. Dal jsem si skvělý pečený lilek s mletým masem, pilaf a k tomu jogurtový nápoj ayran. Na stole byl velký box s kousky měkkého chleba, který jsme si namáčeli do různě pikantních příloh. Musím uznat, že jsem měl během pobytu v Istanbulu štěstí na kulinářské zážitky.
Odpoledne jsme vyrazili za židovskými památkami do městské čtvrti Galata. Ale to už je zase jiný příběh. Jak s oblibou říkal náš průvodce, Istanbul je totiž město, které má tisíc a jednu tvář.
