Článek
V prvním týdnu v květnu jsme vyrazili se studentkami bratislavské religionistiky na exkurzi do Istanbulu. Většinou jsme se pohybovali po historické čtvrti Fatih. Nejprve jsme navštívili klíčová turistická místa a později také zajímavé mešity. Na skok jsme si zajeli trajektem přes Bospor na asijskou stranu města do Üsküdaru. Po Zlatém rohu jsme se lodí přesunuli na poutní místo v Eyüp Sultan. Jedno odpoledne jsme věnovali také krátké procházce po historické Galatě a především místní synagoze s židovským muzeem. Pokud máte čas a chuť, můžete se k nám přidat.
Zastávka metra M2 „Haliç“ na mostě nad Zlatým rohem.
Se slovenskými kolegy jsme naši cestu začali podle mého názoru stylově. Po skvělém obědě jsme se prošli z nábřeží v Eminönü do středu mostu nad Zlatým rohem. Právě tam se totiž nachází zastávka metra M2 „Haliç“. V češtině jsem si z toho dělal legraci, že si připadám jako nad Dunajem na bratislavském Mostě Slovenského národního povstání. Lehké hříchy ale Pánbůh trestá na místě.
V tu chvíli nás totiž míjel čistič bot, kterému najednou spadl kartáč na zem. Jako slušně vychovaný chlapec jsem tu věc zvedl a zavolal na něj, že něco ztratil. Když jsem mu kartáč podával do ruky, konečně mi to došlo. Poznal jsem to z jeho reakce a výrazu v obličeji. Byl to tradiční trik na naivní turisty, jak je zastavit a bez předem domluvené ceny jim vyčistit obuv. V angličtině mi začal překotně děkovat a na oplátku nabízet svoje služby. Když jsem odmítl a pokračoval dál, volal za mnou, že jsem mu zlomil srdce.
Metro pokračuje po povrchu ještě kousek a míjí například moc pěknou mešitu velkovezíra Mehmeda Paši Sokoloviće. Přiznám se hned, že jsme jeli jen jednu zastávku do Şişhane. Istanbul je prostě město postavené na kopcích a v závěru našeho pobytu jsem využívali každou příležitost k přesunu dopravními prostředky. Vystoupili jsme do čtvrti, která byla přeplněna lidmi. Všude byla spousta turistů a navíc v ten den hrál fotbalový zápas Galatasaray SK. Dovedete si představit, jak to na ulicích vřelo.
Historická tramvaj byla v obležení turistů. Nějak jsem na podobné akce neměl sil.
Nás nezajímalo pivo v některém z nesčetných barů v okolí Galatské věže. Prošli jsme se k této stavbě, která je v rekonstrukci a dali si v jejím stínu čaj za cenu adekvátní tomuto populárnímu turistickému místu. Původně jsme chtěli navštívit vyhlášené muzeum súfijského řádu mauláwíja, znáte je třeba pod označením tančící dervišové. Je to zajímavá expozice o dějinách tohoto duchovního společenství. Navíc nejen pro turisty se pořádají zdařilá představení jejich specifického duchovního tance. Bohužel celý komplex je uzavřen z důvodu rekonstrukce.
Proto jsme vyrazili do synagogy Neve Shalom a přilehlého židovského muzea. Návštěva je logicky spojená s pečlivou bezpečnostní kontrolou. Jedná se o místo, které mimo jiné čelilo teroristickému útoku před dvaceti lety. Kontrolními branami procházíte v Istanbulu všude možně. Nejen několikrát na letišti, kde to cestující tak trochu očekávají. Ale také při vchodech do historických bazarů a populárních turistických atrakcí (palác Topkapi, Chrám Boží Moudrosti apod.). Po určité době si na to zvyknete stejně jako na neustálé zouvání bot před vstupem do mešity.
Interiér synagogy Neve Shalom.
Naši návštěvu se studentkami jsme v muzeu předem ohlásili emailem. Přišli jsme včas na nedělní domluvený termín. Díky tomu vše proběhlo bezpečně a hladce. Nejprve jsme si prohlédli krásný interiér synagogy a potom si prošli expozice. Výstavy jsou interaktivní a podávají tu správnou míru informací o svátcích judaismu i běžném životě židů v Istanbulu. Hitem mezi návštěvníky je možnost poslat emailem recept na nějaký košer pokrm.
Osobně se mi nejvíce líbila část věnována přechodovým rituálům. Panely s anglickými texty doplňují vitríny s různorodými artefakty. Začíná se slavnostním stříháním látky na oděv pro miminko, které se ještě nenarodilo. Dále se představují předměty spojené s péčí o matku i dítě. Nemůže chybět několik informací o rituálu chlapecké obřízky, která probíhá pár dní po narození. Hned jsem si vzpomněl na pětileté/sedmileté muslimské kluky, kteří se na podobný obřad připravuji se svými rodinami během výletu do istanbulského poutního místa v Eyüp Sultan.
Zaujal mě motiv prolínání židovské a muslimské estetiky. Na chanukovém svícnu prostě můžete najít minaret.
Svatba nebo obřady spojené s pohřbem byly podobně reprezentovány pomocí typických předmětů. Vedle toho bylo možné obdivovat svitky Tóry, které sefardské a aškenázské komunity uchovávají trochu jiným způsobem. To byla další přidaná hodnota pro návštěvníky ze střední Evropy. V rámci našich expozic v muzeích a rekonstruovaných synagogách se můžeme seznámit především s aškenázskou kulturou. O zvyklostech společenství pocházejících původně z oblasti Pyrenejského poloostrova se toho v našem prostředí dozvíte mnohem méně.
Bylo to moc příjemné odpoledne. Výhodou úzkých uliček okolo Galatské věže je to, že když si uděláte ten nejlepší snímek pro váš instagramový účet, můžete vystoupit z davu a projít se v klidu paralelní cestou. Možná tam narazíte na něco zajímavého, co byste na první pohled přehlédli. Vždyť už víte, Istanbul je město, které má tisíc a jednu tvář.
