Článek
Při svém prvním pobytu v Istanbulu v květnu 2024 jsem se ubytoval nedaleko Modré mešity. Je to samotné historické centrum, což má klasicky svoje pozitiva i negativa. Spousta zajímavých lokalit je poblíž a klidně se tam dá dojít pěšky. Je to ale také oblast s mnoha hotely různorodé úrovně a dalších turistických lákadel. Přesto je možné se s trochou rozvahy vyhnout těm početným davům.
Byl pátek a my jsme měli se studenty religionistiky na programu naší odborné exkurze návštěvu historického paláce Topkapi. Říkal jsem si, že to vezmu jinou trasou. Proč chodit hned do kopce a přes Hippodrom okolo mešity sultána Ahmeda k Chrámu Boží Moudrosti. Šel jsem prostě o pár paralelních uliček blíže k moři a bylo to fajn. Míjel jsem hotely i obyčejné domy, turisty i rodiny vypravující děti do školy. Potkávali jsme se s místními kočkami a potulnými psy, prostě normální ráno.
Fronta před Imperiální branou.
Dorazil jsem tedy z jiného směru k první bráně paláce Topkapi a to až k mé oblíbené fontáně sultána Ahmeda III. Sraz jsme měli v 9:00, což byl očividně nápad mnoha dalších turistický skupin a školních výprav. Docela rychle se vytvořily nám známé fronty. Jedna byla na lístky do Chrámu Boží Moudrosti a hned vedle druhá směřovala přímo ke vstupu.
Před Imperiální branou do paláce Topkapi se už taky formoval zástup nedočkavých návštěvníků. Opět jsem tam viděl spoustu certifikovaných průvodců, kteří neustále nabízejí svoje služby. Moje osobní zkušenost je bohužel taková, že naprostá většina z nich to dělala dosti neomaleně. Jak nám potvrdil kolega, který byl v Istanbulu v minulosti několikrát, hodně se v poslední době komerciovalizovalo naprosto cokoli spojené s nejvýznamnějšími turistickými lokalitami.
Chrám Hagia Eiréné je dokladem historického vývoje tohoto místa.
Prošli jsme zmiňovanou první branou, za kterou byla hned bezpečnostní kontrola. Protože jsme religionisti a měli jsme zakoupené istanbulské Muzeumpassy, prohlédli jsme si také chrám Hagia Eiréné, který prošel ikonoklastickou očistou a za Osmanů fungoval jako arzenál. Pokud vás speciálně nezajímají dějiny byzantského sakrálního stavitelství, bude vám stačit jen pohled na exteriér.
Pak jsme pod všudypřítomnými platany dorazili k druhé bráně a přes turnikety vstoupili na Nádvoří dívánu. Je také docela rozlehlé a hlavně lemované zajímavými budovami. Začali jsme v rozsáhlé výstavě dvorské kuchyně. Viděli jsme krásné prostory plné výjimečných sbírek všeho možného, co je spojené s přípravou i konzumací jídla. Mimochodem na začátku uličky jsou opravené toalety. Věřte mi, občas je praktické si všímat takových věcí.
Věž spravedlnosti je jedním ze symbolů vlády panovníka nad palácem, městem i říší.
Pak jsme přešli naproti do slavné budovy dívánu pod Věží spravedlnosti. Nevíme ale, zda byl sultán přítomen za zamřížovaným oknem. Asi by byl překvapený, kdo mu tam všechno chodí. Osobně jsem vynechal výstavu hodinek a zbraní. Chvíli jsme obdivovali třetí bránu a pak už vstoupili na následující nádvoří.
Audienční sál je situován v krásné stavbě hned za branou. Stěny interiérů i exteriérů jsou stále více zdobeny pestrobarevnymi kachlemi. Další zastávkou byla klenotnice. Čekala nás tedy opět fronta, ale nakonec se pohybovala docela rychle. Bohužel všude byla spousta lidí a prostory byly stísněné. Expozice je ale důvtipná a předměty dechberoucí.
Výhled z terasy klenotnice byl krásný. Taky jsme měli konečně trochu pěkné počasí.
Měli jsme štěstí, že byla otevřená moje milovaná knihovna sultána Ahmeda III. Já tu malebnou kašnu před jejím vchodem zbožňuji. A jako snad každá láska je i ta moje tak trochu iracionální. Neuměl jsem prostě odpovědět na jednoduchou otázku, proč je pro mě výjimečná.
Pak už nás čekaly prostory s relikviemi islámu. Sultán mohl vstoupit jen jeden den v postním měsíci ramadánu, teď tam může kdokoli a kdykoli. Ženy musí být zahalené, což je striktně dodržováno. Nemá se tam fotografovat, no alespoň že všichni okolo nefotili s bleskem. Pro religionistu je to hodně zajímavé místo, pro agnostika to bude asi příležitost pro pousmání nad tím, jak je život někdy nepochopitelný. Nachází se tam nepřeberné množství předmětů spojených s prorokem islámu Muhammadem a jeho nasledovníky.
Za chvíli jsme se postavili do fronty před budovou, ve které jsou uloženy různorodé islámské relikvie. Byla to naštěstí naše poslední fronta toho dne.
Po východu z těchto úctyhodných prostor stačí zahnout úzkou uličkou do poslední části palácového komplexu. Možná si to ani neuvědomíte, že postupně přecházíte od veřejného prostoru prvního nádvoří, před poloveřejná prostranství uprostřed až po privátní místa v jeho závěru. Tady se projdete krásnými pavilony obklopenými zahradami a vodními prvky. S nádherným výhledem na Galatu můžete obdivovat místo, kde sultán pokaždé přerušil večer půst v měsíci ramadánu. Můžete nahlédnout do bohatě vyzdobené místnosti, kde byli obřezáváni jeho synové.
Vlevo je místo, kde panovník přerušil půst. Vpravo pak stojí krásný Bagdádský pavilon.
Jednu z perel jsme si nechali až na konec. Rozsáhlý komplex budov sultánova harému. Funguje jako samostatná muzejní expozice a vchod je hned za dívánem. Připravte se na labyrint chodeb a různorodých prostor spojených se sultánovou matkou, manželkami, konkubínami a různými služebníky. Nejvíce se mi líbily krásné obklady stěn a samozřejmě velkolepý trůnní sál. Čeká vás zcela jistě zážitek, ale také únava z mnoha vjemů.
Důležité je vyhradit si na prohlídku dost času, pamatovat taky na odpočinek a pitný režim. Já vím, že jsou to obvyklé rady. Ale taky je na ně často zapomínáno. Navštívili jste už palác Topkapi? Pokud ano, která jeho část se vám nejvíce líbila? Děkuji za vaše komentáře dole pod mým blogem. Třeba se trefíme navzájem do našeho vkusu.
Trůnní sál v harému je svými rozměry a vyzdobou výjimečný.
