Článek
V minulém blogu jsem popsal moje cestování letadlem do Istanbulu a metrem po městě na hotel. Ráno jsem se probudil do podmračeného čtvrtka, ale radost mi udělala dobrá snídaně na terase. Obvykle na mě čeká první jídlo dne někde v přízemí nebo suterénu, tady je to prostě zařízeno jinak.
Hippodrom s Hadím sloupem a jedním z obelisků.
Sraz byl v devět ráno u Hadího sloupu na bývalém Hippodromu. Vyrazil jsem trochu dříve, abych stihnul procházku po náměstí a jeho nejbližším okolí. Všude už se pohybovaly skupinky turistů a dav docela rychle houstnul. Podobně se prodlužovala fronta cestovatelů toužících navštívit Modrou mešitu. Každý místní průvodce vám dá tu svoji zaručenou radu. Jděte tam hned ráno! Kdepak, lepší je to v čase po modlitbě. Cože? Jediné rozumné je přijít až večer. Já vám na to neodpovím. Udělal jsem klasickou fotku v jedné z bran na nádvoří a mizel v dáli.
Podobnou fotografii nádvoří Modré mešity najdete v každé učebnici islámské architektury.
Naším prvním dopoledním cílem měla být Hagia Sophia. Nakonec se bohužel ukázalo, že bude jediným dopoledním programem. Protože jsme byli školní exkurze a nebyli jsme turistická skupina, byli jsme pro místní průvodce dosti podezřelí. Pořád nám nabízeli svoje služby a nakonec nás vystrnadili z fronty na vstup. Dobře, byla to zkušenost, i když nic moc příjemná.
Dám vám jednoduchou radu, pokud si budete kupovat vstupné za 25 euro. Zajděte si do oficiálního kiosku mezi muzeem Hagia Sophia a Muzeem islámského a tureckého umění, které jsou ale na Hippodromu. Fronta je tam minimální, protože všichni kupují lístky až přímo před vchodem do Hagia Sophia u vnější brány paláce Topkapi. To je ale první fronta, která na vás čeká. Ta druhá je pak na samotný vstup a upřímně řečeno, je dlouhá jak 14 dní před výplatou.
Interiér chrámu Boží Moudrosti.
Prohlídka chrámu Boží Moudrosti je nejen podle mého názoru naprosto dechberoucí. Dole na koberci mešity řádily děti pod dohledem svých matek a učitelů. My jsme se prošli po galerii a byl to skvělý zážitek. Davy se v tom prostoru pěkně rozptýlí. Všechno je jednoduše a přehledně popsáno na panelech v angličtině. Pak už rychlý oběd a zpátky na Hippodrom. Po cestě jsem se zastavil v moc pěkné hrobce sultána Ahmeda, kde je spousta malých a velkých náhrobků. Je to moje odborná vášeň.
Interiér hrobky sultána Ahmeda.
Čekalo na nás zmiňované Muzeum islámského a tureckého umění. Koupili jsme si muzeumpass pro Istanbul za 105 euro. Máme v tom vstupné do většiny muzeí, které chceme během pobytu navštívit. Já vím, že je to dost peněz, ale pokud trávíte rádi čas v expozicích, vyplatí se vám to. Podle mého odborného názoru je muzeum skvěle navržené. Dostanete spoustu zajímavých informací o historickém vývoji islámského umění. Artefaktů není mnoho, jsou vybrány reprezentativně a jsou to velice kvalitní předměty. Samotná budova paláce je také velmi zajímavá a má pohnutou historii.
Předměty v oddělení osmanského umění.
Dneska nám ty fronty asi nestačily. Chtěli jsme totiž navštívit další slavnou památku kousek od chrámu Boží Moudrosti, kterou je tzv. Potopený palác. Na místě nejen studenty hodně překvapilo, že oproti nedávné době vstupenka vzrostla už na 2o euro. Nakonec jsme s mírně tuhnoucím úsměvem vyrazili do podzemí. Za mě musím říci, že to byly dobře investované peníze. Všichni z naší skupiny ale v tu chvíli se mnou nesouhlasili. Opět všude spousta lidí, ale ten prostor je tak velkolepý, že se skupiny docela rozptýlí.
V podzemí cisterně je klíčové barevné světlo.
Pak už nás čekala jen procházka k Velkému bazaru (Kapalı Çarşı) okolo sloupu císaře Konstantina (Çemberlitaş Sütunu) a mešity Nurosmaniye (Nuruosmaniye Camii). Taková třešnička na dortu. Do samotného bazaru snad nakouknu někdy jindy, dneska už nebylo sil. Čeká nás totiž ještě večerní povídání v naší oblíbené čajovně. Tak na shledanou, vyrazíme společně do rozsáhlého paláce Topkapi.
Mešitu Nurosmaniye mám opravdu moc rád. Je krásná.
První den byl tedy hodně intenzivní. Viděli jste jmenované památky? Která na vás nejvíce zapůsobila a proč? Rád si vaše názory přečtu v komentářích.
