Můj týden v Greifswaldu

Práce vysokoškolského pedagoga není jen o přednáškách a výzkumu, ale také o zahraniční spolupráci, která často přináší nejživější zkušenosti. Díky programu Erasmus+ jsem letos měl možnost spojit výuku a odborné školení na partnerské univerzitě v severoněmeckém Greifswaldu. Pokud máte chuť, zvu vás na krátkou procházku městem, které se na týden stalo mým pracovním domovem.

Zatímco u nás v Českých Budějovicích už začínalo zkouškové období, němečtí kolegové měli stále semestr v plném proudu. Díky tomu jsem doma tolik nechyběl, a naopak jsem se u nich mohl bez problémů zapojit do pracovního procesu. Dopředu jsem si s kolegou domluvil témata přednášek, která vyhovovala sylabům jejich kurzů a zároveň představila výsledky mého výzkumu. Tedy ideální situace pro obě strany.

Obvykle jsem se při svých předchozích návštěvách Německa pohyboval po Berlíně nebo ve Stuttgartu. V minulých letech jsem zavítal také do Kolína nad Rýnem, Cách nebo do Frankfurtu nad Mohanem. Všude jsem zkoumal projevy islámu ve veřejném prostoru měst. S ohledem na historické souvislosti druhé poloviny 20. století ale v severovýchodním Německu tolik příležitostí pro podobná bádání není. Proto to byla moje první cesta do Meklenburska-Předního Pomořanska.

Greifswald je příjemné univerzitní a hanzovní město, do kterého se dostanete vlakem například z Berlína přes nekonečné roviny. Jak probíhala moje cesta, jsem psal v předchozím blogu. Z přibližně šedesáti tisíc obyvatel tvoří výraznou část studenti. Díky nim má město živou atmosféru, kterou pocítíte téměř na každém kroku. Studovat sem přicházejí budoucí lékaři, odborníci na moderní technologie, protestantští teologové i náboženští pedagogové.

Druhým charakteristickým rysem města jsou všudypřítomní cyklisté. V jižních Čechách jsem na ně zvyklý, ale Greifswald hraje o ligu výš. Během prvních dvou dnů jsem několikrát uskočil z cyklostezky na poslední chvíli. Teprve tehdy jsem pochopil, že červená dlažba není estetický prvek městského urbanismu, ale jasné upozornění, komu daný prostor skutečně patří. Po několika dnech si člověk zvykne na rytmus města i na nekonečný proud kol. Jakmile někde vidíte červeno, nemusí to být automaticky rozrušením. Spíš jste se ocitli v prostoru, kde mají přednost kola.

Pokud máte rádi cihlovou gotiku, Greifswald je vaše město. V centru najdete příjemné hlavní náměstí s pořádnou radnicí. Luteránská katedrála sv. Mikuláše z roku 1263 jistě stojí za návštěvu. Překvapí vás rozdíl mezi exteriérem s převahou červených cihel a výrazně světlejším interiérem. Ten nabízí doklady o několika stavebních úpravách z minulých staletí. Pokud vás zajímá sakrální architektura, doporučuji také návštěvu rozsáhlého kostela Panny Marie.

Kousek od sv. Mikuláše se nachází náměstí s historickým kampusem univerzity a její hlavní budovou v barokním stylu. Další dominantou je opět cihlový kostel sv. Jakuba, který jsem měl příležitost obdivovat alespoň zvenčí. Určitě vás zaujme i impozantní neogotický památník Heinricha Rubenowa, jenž v roce 1456 tuto vysokou školu založil. Aby toho nebylo málo, na náměstí stojí také budova Teologické fakulty. Patří k nejmenším pracovištím univerzity a možná i díky tomu si zachovala přátelskou, téměř rodinnou atmosféru.

Co bych vám ještě v centru města doporučil? Zajděte si na nábřeží řeky Ryck, kde můžete kromě lodí obdivovat i krásně zachovalou obrannou věž. Pokud jste milovníci historie, určitě si nenechte ujít stálou expozici v Pomořanském zemském muzeu. Protože jsem religionista, zajímal jsem se především o doklady místní podoby reformace. Nejvíce mě zaujaly pestrobarevné gobelíny s náboženskou tematikou. Muzeum však nabízí mnohem více z bohatých dějin regionu.

Kamkoli se ve městě a jeho okolí vydáte, vyskočí na vás jméno slavného rodáka Caspara Davida Friedricha (1774–1840). Patřil mezi klíčové malíře německého romantismu a jeho dílo je v muzeu představeno vstřícnou formou i pro nezasvěceného diváka. Jedním z míst, které na svých obrazech zachytil neopakovatelným způsobem, jsou ruiny nedalekého cisterciáckého opatství v Eldeně z 12. století. Tam vlastně začal dlouhý příběh místního osídlení, který později pokračoval v podobě bohatého hanzovního města.

Rozhodl jsem se toto slavné místo navštívit osobně. Netušil jsem ovšem, že kromě středověkých dějin mě čeká také krátký kurz orientace v místní městské dopravě. K romantické zřícenině se dostanete jednoduše autobusem číslo 2. Alespoň teoreticky. Pokud budete používat místní hromadnou dopravu, doporučuji dávat pozor na trasu a zastávky. Linky jsou sice jen tři, ale během dne nabízejí hned několik variant, jak se vyhnout dopravním zácpám. Prostě pokud na konkrétní stanoviště přijede autobus číslo 2, nemusí to být automaticky ten, který jste toužebně očekávali. Na papíře to vypadá jednoduše. Ve skutečnosti jsem po několika dnech dospěl k závěru, že místní dopravní podnik testuje schopnost návštěvníků improvizovat.

Nakonec jsem však dorazil na správné místo. Mezi stromy se objevily ruiny cisterciáckého opatství v Eldeně. Je to tiché, ale velmi působivé prostředí, kde je historie stále přítomná v krajině. V tu chvíli mi došlo, proč si to tady Caspar David Friedrich tolik oblíbil.

Pokud bych měl doporučit ještě jednu lokalitu mimo historické centrum, zamířil bych k nedalekému pobřeží Greifswaldského zálivu u ústí řeky Ryck. Najdete tam historickou rybářskou vesnici Wieck s unikátním dřevěným zvedacím mostem z roku 1887, který stále slouží svému účelu. Prošel jsem se až na konec krátkého mola a užíval si krásu okolní chráněné přírody. Nečekejte bouřlivé vlny ani dramatické scenérie Baltského moře. Přesto to byla příjemná tečka za týdnem stráveným mezi výukou, historií a poznáváním severního Německa.

Greifswald možná nepatří mezi nejznámější turistické cíle v Německu, ale právě v tom spočívá část jeho kouzla. Nabízí zajímavou historii, živé univerzitní prostředí, krásné památky i klidnou krajinu na pobřeží Baltského moře. Pokud jste toto město někdy navštívili, budu rád, když se o svých dojmech a zkušenostech podělíte v komentářích. A pokud ještě ne, třeba vás tento článek inspiruje k vlastní cestě na sever Německa.

Zdroj informací: webové stránky města a univerzity