Novodobé použití maurského slohu

Když se v Evropě 19. století rozšířila móda „východních“ stylů, začaly vznikat budovy, které svými tvary a výzdobou připomínaly paláce z pohádek Tisíce a jedné noci. Zatímco Evropa žila v duchu industrializace a nacionalismu, architekti a mecenáši se obraceli k Orientu jako ke zdroji inspirace, romantiky a exotiky. Jaké významy tento architektonický jazyk nesl a proč zaujal právě tehdejší společnost? Pojďme se na to společně podívat.

Maurský sloh ovlivnil architekturu a její výzdobu v Evropě i ve Spojených státech amerických především jakožto výraz romantického zaujetí uměním Orientu. V letech 1913–1930 bylo v USA například postaveno přes třicet divadel v maurském slohu. Historizující styl čerpal inspiraci nejen ze stavitelství muslimského Španělska, ale také mughalské Indie, mamlúckého Egypta a Sýrie. Empírové zaujetí Egyptem například spustila výprava Napoleona Bonaparta na konci 18. století. Pro maurské umění bylo důležité použití podkovovitého oblouku a arabesky. Vrchol popularity tohoto architektonického projevu se objevuje v druhé polovině 19. století.

Na počátku 19. století se mimo jiné i ve Velké Británii objevují islámské a čínské prvky zakomponované do zahradní architektury a návrhu budov. V jednom z nejznámějších letovisek jižní Anglie Brightonu se nachází pozoruhodná stavba letní rezidence Prince z Walesu, který se později stal králem Jiřím IV. V letech 1815–1822 došlo k výrazným úpravám budovy anglickým architektem Johnem Nashem. Výsledná podoba exteriéru se nechala inspirovat indickými a blízkovýchodními prvky. Zajímavé jsou luxusní interiéry zařízené v čínském stylu.

V roce 1828 použil britský architekt Edward Blore (1787–1879) orientalizující motivy v kombinaci s neogotikou pro pozoruhodný Voroncovův palác postavený v Alupce na Krymu. Především jižní fasáda budovy směřující k moři je tvořena monumentální exedrou, která je otevřeným vestibulem inspirovaným indickou předlohou. Moc rád vzpomínám na pracovní cesty na Krym, když jsem měl příležitost navštívit i toto místo. Podnětem pro použití orientalizujících prvků byly památky na tatarské období ovlivněné osmanskou architekturou, jako je výstavný chánský palác v Bachčisaraji a rozsáhlá pevnost v Kerči. Tam se mi taky moc líbilo. Základním motivem bylo vyzdvižení významu Krymu jakožto místa, kde se setkává východ a západ.

Orientalizující styl byl použit i pro technické památky. Příkladem je budova připomínající mešitu s minaretem určená pro parní stroj v rámci palácového a parkového komplexu Sanssouci v braniborské Postupimi. Stroj poháněl pumpu, která rozváděla vodu do Velké fontány. Stavba byla zbudována v letech 1841–1843 na žádost pruského krále Fridricha Viléma IV. podle návrhu Lugwiga Persiuse. Z osobní zkušenosti vřele doporučuji navštívit všechny zmiňované památky.

Dalším zajímavým příkladem jsou budovy v Bosně a Hercegovině postavené po okupaci Rakouskem-Uherskem v roce 1878 a její anexi o třicet let později. Maurský sloh zde byl vybrán správními orgány a architekty cíleně. Měl být výrazem bosenské národní identity bez odkazů na předchozí osmanské období nebo sílící kulturní sebeuvědomění Slovanů na Balkáně.

Dokladem využití inspirace muslimským Španělskem jsou reprezentativní budovy postavené v mém milovaném Sarajevu podle návrhu českého architekta Karla Paříka (1857–1942). Například je to Fakulta islámských studií Sarajevské univerzity nebo bývalá radnice. Budova aškenázské synagogy je sice ve svém základu secesní, její exteriér a především interiér však byl navržen s maurskými prvky ve výzdobě. V roce 1901 přepracoval Karel Pařík projekt rakouského architekta českožidovského původu Wilhelma Stiassného. Mohutností a dekorativností připomíná Velkou synagogu v Plzni nebo Jubilejní synagogu v Praze. Prestižní Gymnázium v Mostaru z roku 1897 vyprojektované Františkem Blažkem (1863–1944) kombinuje ve svém návrhu širší orientální tvarosloví projevující se právě v tzv. bosenském stylu.

Orientalizující imitace a citace v architektuře se mohou stát také významným reklamním motivem. Příkladem je rozměrná budova bývalé továrny na cigarety Yenidze postavená v letech 1908–1909 nedaleko centra saských Drážďan. Architekt Martin Hammitzsch navrhl stavbu, která vypadá jako mešita s barevnou prosklenou kopulí a komínem, který se z vnějšku tváří jako minaret. V 19. vídeňském obvodu Döbling se nachází továrna na insekticidy Zacherl postavená v orietalizujícím stylu. Byla vybudována v letech 1888–1892 podle návrhu rakouského architekta Karla Mayeredera.

Mezi léty 1832–1910 bylo v řadě evropských států postaveno okolo čtyřiceti synagog s použitím prvků mimo jiné z maurského slohu. Mimo jiné to byly Velká synagoga v Budapešti, Nová synagoga v Berlíně, Velká synagoga ve Stockholmu, Španělská synagoga v Praze, Velká synagoga ve Florencii, Velká synagoga v Plzni, synagogy v Opavě a Olomouci, Jubilejní synagoga v Praze nebo synagoga v Sofii. Některé z nich byly zničeny během Křišťálové noci z 9. na 10. října 1938. Mimo jiné Mnichov, Lipsko, Drážďany, Vídeň nebo Kolín nad Rýnem.

Společenský vzestup židovských komunit ovlivnil výstavbu synagog s ohledem na jejich zvolenou pohledově exponovanou lokaci a konkrétní formy architektury. Používaly se tradiční schémata konstrukce sakrálního prostoru ortodoxních i reformních proudů judaismu. Také architektonické prvky vycházely z osvědčených vzorů, které svým použitím odkazovaly na všeobecné historizující neostyly 19. století. Reference na maurskou architekturu v duchu romantismu vyzdvihovaly tradiční zdroje symbiózy židovské a islámské kultury v oblasti al-Andalus. Jak vidíme i v případě některých mešit v současné Evropě, architektonický návrh často reflektuje tradiční prvky již mnohokrát v historii vyzkoušené.

Klíčová byla emancipace společenství a následný vstup náboženství do veřejného prostoru. Nejde jen o kvalitativně vyšší sebeuvědomění konkrétní náboženské pospolitosti, což by pak odkazovalo pouze na vnitřní formy transformace. Je zde i rozpoznatelný pokus o vnější sebevyjádření směrem do veřejného prostoru. Oba procesy nelze od sebe oddělit.

Máte rádi architekturu 19. století? Který z historizujících stylů vás zaujal nejvíce a proč? Díky za vaše komentáře pod mým blogem.

P.S. Text byl poprvé publikován jako součást skript Dějiny islámského umění. České Budějovice: JU 2019.