Jedna sobota v životě vysokoškolského učitele

Víkend si každý představujeme jinak. Ten můj je obvykle rozdělen mezi pracovní povinnosti na fakultě a volný čas. Psal jsem o tom například v minulém blogu, kdy jsem doporučoval návštěvu jihočeského Římova. Metropole jižních Čech však také nabízí spoustu zajímavých příležitostí. Které jsem si vybral pro jedno sobotní odpoledne?

V polovině února 2024 začal nový semestr na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. U nás na fakultě máme i kombinované studium, proto probíhá výuka také v soboty. Na jednu stranu je to konkurenční výhoda oproti jiným vysokým školám. Tam si posluchači musí zařídit studijní volno nebo dokonce dovolenou. Když chodí na přednášky například ve středu nebo v pátek, jinak to prostě nejde zařídit. Na druhou stranu je to pro vyučující výzva najít tu správnou rovnováhu mezi pracovními povinnostmi a odpočinkem.

Dopoledne jsem tedy vyrazil na fakultu do základního religionistického kurzu. Během několika společných konzultací si představíme klíčové reálie z judaismu, islámu, hinduismu a buddhismu. Jasně že budu během výuky používat předměty z naší katedrové sbírky. Stáli jsme ale na pomyslném startu naší společné cesty za poznáním. Proto jsme diskutovali o různých definicích „náboženství“. Na první pohled může být překvapivé, že neexistuje obecně přijímaná formulace tohoto pojmu. Nakonec jsme se nejdéle zastavili při výčtu rozdílů v chápání lineárního a cyklického času.

Dalším úkolem byla poslední porada nad bakalářskou prací. Musím se přiznat, že někdy je to docela komplikované. A to jsem byl za posledních dvacet let vedoucím desítek kvalifikačních textů. V tomto případě to byla ale radost. Kolegyně napsala podle mého názoru zajímavou práci o převedení koránských veršů do češtiny. Věděli jste, že už byly tři nejvýznamnější pokusy? Zůstává nevyřešenou otázkou, zda nazrál čas pro nový překlad.

Odpoledne obvykle pokračuje dalšími přednáškami nebo semináři. Rozvrh konkrétní soboty ale ovlivňují různé proměnné. Studenti jsou například z různých ročníků a programů. Budova není nafukovací a časové možnosti mých kolegů jakbysmet. Proto jsem měl nakonec v ten den volno a stála přede mnou výzva, jak s ním naložit. Počasí se postupně měnilo ze zataženo s deštěm na pozitivněji laděnou modrou oblohu s bílými mraky. Vybral jsem si nakonec hned dvě rozdílné akce.

Nejprve jsem vyrazil do Jihočeského muzea v ČB na populární „Výstavu orchidejí, masožravých rostlin, bromélií, kaktusů, sukulentů a dalších“. Moje úspěchy v zahradničení jsou sice minimální, ale tuto akci si nemůžu nechat ujít. V několika místnostech na mě čekala spousta zajímavých rostlin. Není to jen o pestrých barvách orchidejí, fascinuje mě nepřeberné množství tvarů. Například všechny ty drobnosti, které charakterizují konkrétní strategii masožravých rostlin.

Podvečer jsem si vyhradil pro návštěvu Jihočeského divadla. Vybral jsem si baletní představení Deník přání. V poslední době nechodím na podobné inscenace tak často. Po pandemii covidu mi trvalo vrátit se zpět do obvyklých kolejí společenského života. Určitě bych doporučil vyrazit do divadla o trochu dříve na setkání s tvůrci. Probíhá půl hodinu před zvednutím opony.

Jak se mi to všechno líbilo? Na jednu stranu musím uznat skvělou práci s rekvizitami. Líbila se mi hudba, i když nemusí všem vyhovovat. Choreografie jednotlivých částí byla docela zajímavá. Jen mi zcela nevyhovoval rytmus většiny mini příběhů. Představení sice trvá jen 60 minut bez přestávky, přesto bylo občas náročné udržet pozornost.

I když ten den byl pracovně i osobně komplikovaný, nakonec to byla docela fajn sobota. Jaká je Vaše představa o ideálním víkendu? Zvolili byste raději výstavu orchidejí, nebo balet? Díky za Vaše komentáře.