Článek
Výuka v zimním semestru akademického roku 2024/2025 se pomalu dostává do své závěrečné fáze. Během tohoto období dochází k určitému paradoxu. Na jednu stranu se příroda pomalu ukládá k zaslouženému spánku. Upřímně řečeno, nemám problém se k tomuto procesu přidat. Na druhou stranu se probouzí studentky a studenti, kteří v minulých týdnech sice stíhali všechno možné, ale na přednášky a semináře občas nezbyla síla. K tomuto tématu se určitě vrátím ke konci prosince, až se moje emailová adresa bude plnit finálními verzemi referátů, seminárních prací, výtahů z odborných knih a v neposlední řadě žádostmi o posunutí termínu jejich odevzdání.
Na začátku posledního měsíce roku je pořád ještě čas na nárazové aktivity. Tedy různé přednášky pro veřejnost, které se mohou stát příjemným doplňkem rutiny vysokoškolského pedagoga. Moc dobře si uvědomuji, že to není to „pravé ořechové“ pro každého vyučujícího. Stejně tak nemusí být vzdělávací dopoledne na Teologické fakultě ideálním vyplněním volného času pro jakéhokoli seniora. Pokud je ale příležitost a zájem z obou stran, proč toho nevyužít. Máte čas a chuť dozvědět se něco nového? Přidejte se k nám, za chvíli začínáme.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích nabízí široké portfolio přednášek pro veřejnost. Některé z nich jsou zahrnuty pod obecně známou značkou Univerzita třetího věku. V minulosti jsem se velice rád pravidelně zapojil do přípravy a realizace několika kurzů. Věnovali jsme pozornost křesťanskému umění, dějinám Osmanské říše nebo evropské kultuře na přelomu 19. a 20. století. A to jsou jen témata celosemestrálních souborů přednášek, které jsem vypsal v posledních letech. Jedním z nich bylo také pravidelné setkávání nad různorodými motivy souvisejícími s obdobím baroka.
Při našem povídání o barokních zahradách jsme zmínili i zámek Hellbrunn u Salzburku.
Vytvořil jsem si tedy docela rozsáhlý soubor příprav, které spokojeně čekají na svou další příležitost. Jednou z nich může být přednáška pro Klub absolventů Univerzity třetího věku. Na jednu stranu si řeknete, že je to jen opakování dosavadních zkušeností s výukou seniorů. Takže co by na tom mohlo být zajímavého. Na druhou stranu je to trochu odlišná situace, na kterou musí být pedagog připraven. V čem je to tedy z mého úhlu pohledu jiné?
Především je to jednorázová akce, takže nemám tolik prostoru jít do hloubky. Odlišné je i složení posluchačů, pro které je především důležité zůstat aktivní a trávit volný čas spolu. Nevybrali si váš kurz s ohledem na předchozí pozitivní zkušenosti s vaší výukou nebo díky zájmu o to konkrétní téma. Příště vystoupí někdo úplně z jiný a na konkrétním námětu jim nabídne odlišnou perspektivu. Musíte si s pořadateli vzájemně důvěřovat, že se podaří oslovit co nejširší spektrum pravidelných i nárazových návštěvníků.
Zmínil jsem se o tom, že jedním z motivů zastřešujících má celosemestrální vystoupení bylo baroko. Proto jsem pro speciální přednášku pro Klub absolventů Univerzity třetího věku sáhl do těchto osvědčených vod. Mohl jsem si vybírat hned z několika témat. Budeme se jedno páteční dopoledne věnovat historickému úvodu do této problematiky? Zaměříme se na architekturu kostelů, katedrál, venkovských zámků nebo městských paláců? Nakonec jsem se intuitivně rozhodl pro barokní zahrady. A dopředu prozradím pointu tohoto blogu, byla to správná volba.
Nejdříve se soustředili na předchozí období, tedy na renesanční zahrady navazující například na italské vily. Často se ale jednalo o do sebe uzavřené prostory, které se nacházely ve větší vzdálenosti od panských sídel. Pak už jsme si definovali základní charakteristiky barokních zahrad. Hovořili jsme o květinových záhonech, velkých bazénech, rozlehlých trávnících, různorodých letohrádcích nebo souborech krásných soch. Aleje vzrostlých stromů nám rozdělovaly zahrady do menších celků a dokonce nás zvaly dále do krajiny.
Socha Neptuna v holandské části Květné zahrady v Kroměříži.
Z období raného baroka jsme zdůraznili odkaz Albrechta z Valdštejna (Jičín, Malá Strana), Antonia della Porty (mimo jiné Roudnice nad Labem, Libochovice nebo Milešov) a Jeana Baptisty Matheye (zámek Troja v Praze). Na delší dobu jsme se zastavili na Moravě. Především nás zajímala vodní zahrada u zámku v Holešově a Podzámecká i Květná zahrada v Kroměříži. V posledně jmenovaném městě jsem čtyři roky navštěvoval Arcibiskupské gymnázium. Moc rád se tam vracím za kulturou, odpočinkem a také na srazy se spolužáky.
Vrcholné baroko jsme si představili na projektech zahrad u zámků v Miloticích a ve Slavkově u Brna. Dlouho jsme se zastavili u prací Giovanniho Battisty Alliprandiho v Kuksu. Především nás zaujala bylinková zahrada v hospitalu. Když se řekne Kuks, vybaví se mi také návštěva v nedalekém Betlémě a umění Matyáše Bernarda Brauna. Hřbitov ve Střílkách byl příležitostí doplnit výklad zaměřený především na zámecké a palácové zahrady. Na ty jsme ale nezapomínali, například jsme zmínili moje oblíbené Jemniště nebo Vrtbovskou a Pálffyovskou zahradu na Malé Straně.
Čas nám rychle utíkal a postupně jsme se dostali k závěru vyprávění. Některé lokality byly pro moje posluchače příjemným překvapením (Nové Hrady u Chrudimi, zámek Stekník a jeho terasy). Jindy si rychle oprášili své vzpomínky na poslední návštěvu míst v jižních Čechách (úprava zámku v Českém Krumlově). Nakonec jsme se pomyslně vrátili pod Pražský hrad do zahrady Kolowratské a Malé Fürstenberské. A právě v tom vidím přínos podobných setkání. „Opakování je matka moudrosti“ přece neplatí jen pro mladší ročníky. Navíc je možné nalézt nějaké nové místo, které v sobě snoubí bohatou historii a krásu architektury i zahradního umění.
Český Krumlov je perla jižních Čech. Věnujte čas také krásné zámecké zahradě.
Navštívili jste některá ze zmiňovaných míst a jak se vám tam líbilo? Rozšiřujete si své vzdělání různými vysokoškolskými kurzy? Chodili jste na přednášky Univerzity třetího věku a co vás na tom bavilo? Díky za Vaše tipy a komentáře pod mým blogem. Přeji všem příjemný advent a na jaře vyrazte na výlet po českých a moravských barokních zahradách.
