Článek
Po několika dnech přednášek a setkání s kolegy z univerzity v Greifswaldu jsem si konečně našel volný den na výlet do Stralsundu. Historické hanzovní město patřilo od začátku k místům, která jsem chtěl vidět na vlastní oči. Pokud máte čas a chuť, můžete se ke mně přidat.
Jako obvykle jsem využil regionální vlak. Cesta trvala okolo dvaceti minut, takže se mi alespoň stihla dobít baterie v mobilu. Podle předběžných informací z internetu o bohaté historii, památkách zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO, rušném přístavu a turistických lákadlech jsem tušil, že budu hodně fotit. Můj předpoklad se zcela naplnil také díky tomu, že po celotýdenních bouřích se v den mého výletu udělalo hezké počasí. Do té doby jsem měl jedinou jistotu. Když jsem byl někde na univerzitě, venku pěkně svítilo slunce. Déšť přicházel s neúprosnou pravidelností právě v mém volném čase. Pracovně jsem to nazval „víkendovým syndromem“.
Kostel Panny Marie na Novém trhu. Město se teprve pomalu probouzelo.
Od vlakového nádraží vede do historického Stralsundu sympatická alej. Už tady se ke slovu hlásí další důležitý živý prvek, a to voda. Po obou stranách se budovy a stromy zrcadlily na hladinách rybníků. Za chvíli jsem už byl na okraji centra města a čekal jsem na první překvapení. Přišel jsem na náměstí Nový trh a postupně jsem si obešel monumentální luteránský kostel Panny Marie. Okolí stavby bylo právě v rekonstrukci, ale na konci mé návštěvy jsem našel svatostánek otevřený. Pokud vás zajímá sakrální architektura, určitě se podívejte dovnitř. Opět se projevoval zajímavý kontrast mezi červeným cihlovým exteriérem a převážně světle řešeným interiérem.
Prostě vedle kostela sv. Kateřiny byla loď. Je to přece muzeum věnované mořím!
Na klíčových křižovatkách jsem potkával přehlednou mapu centra doplněnou jednoduchými šipkami směřujícími ke klíčovým památkám. Pro turistu je to vstřícné, jelikož nemusíte pořád koukat do mapy. Protože jsem religionista, zajímá mě také úprava různých náboženských staveb, které v průběhu staletí získaly novou funkci. Proto jsem si vyfotil nádvoří bývalého dominikánského kláštera sv. Kateřiny. V rozsáhlém komplexu budov najdete městské muzeum a také jednu z expozic Německého oceánografického muzea. O této slavné severoněmecké instituci bude ještě řeč.
Radnice je tedy vysoká. Horní patra jsou ale jen pro parádu.
Postupně jsem se nořil hlouběji do uliček historického centra. Některé budovy dokládají slavné dějiny středověkého obchodního města, jiné byly později citlivě upraveny nebo získaly novodobou podobu. Právě díky této kombinaci patří historické jádro Stralsundu společně s Wismarem od roku 2002 na Seznam světového dědictví UNESCO. Skupinky místních i turistů mířily k majestátní radnici, kterou jsem si se zájmem prošel. Hlavně volně dostupný dvůr si mě získal díky barevnosti sloupů nesoucích lodžii.
Krásně zachovalá brána zve turisty do historického centra hanzovního města.
Další dominantou náměstí Starý trh je velkolepý kostel sv. Mikuláše. I zde se opravoval hlavní vstup, a tak jsem při hledání funkčního vchodu obešel celou stavbu. Nakonec jsem našel stylově upravenou bránu i s informacemi o tom, že za vstupné se mohu podívat dovnitř v odpoledních hodinách. Po všech těch navštívených interiérech luteránských kostelů v tomhle týdnu jsem si řekl, že to připíšu na svůj slavný seznam „někdy příště“. Raději jsem sešel k zachovalé bráně Kniepertor a vyfotil si nedaleké divadlo.
Domky v areálu kláštera sv. Jana. Bylo to roztomilé dopoledne.
Kousek od brány začíná rozsáhlý komplex bývalého františkánského kláštera sv. Jana. Na nádvoří před ruinami chrámu se právě připravoval historický trh se spoustou stánků a prodávajících ve středověkých kostýmech. A to jsem tam nebyl během vyhlášených Valdštejnských slavností! Pro někoho to může být příjemná zábava, já se na podobných akcích cítím jako nahý v trní. Takže jsem si raději obešel volně přístupná klášterní zákoutí bývalého špitálu s naprosto kouzelnými malými domky s předzahrádkami. Jak ještě uvidíme, není to ve Stralsundu jediné podobné místo.
Občas má smysl otočit se zpět.
Pro tu chvíli už bylo historie dost. Chtěl jsem vidět další chloubu města, a tou je přístav. Prošel jsem se okolo víceméně klidné hladiny úžiny oddělující Stralsund od ostrova Rujána až na konec severního mola. Pohled zpět přes všechny ty lodě na výraznou siluetu kostelních věží byl moc pěkný. Postupně se přede mnou vyloupl komplex moderních budov sousedících se zachovalými historickými skladišti. Prodral jsem se davem místních i turistů, kteří nejen obdivovali krásnou plachetnici, ale především si za třeskuté hudby užívali pouťových atrakcí. Mým cílem totiž bylo slavné Ozeaneum, které patří k nejnavštěvovanějším muzeím v severním Německu.
Budova Ozeanea se odráží v hladině přístavu.
Jak velice rád zdůrazňuji, zajímám se především o historické památky, které nemusí být nutně spojené s náboženstvím. Například v místním přístavu najdete krásně zachovalé hradby, které byly postaveny ve švédském období. Proto jsem chvíli přemýšlel, jestli mám navštívit toto moderní muzeum věnované Baltskému a Severnímu moři. Musím se vám přiznat, že jsem nakonec vůbec nelitoval. V několika patrech jsou velice různorodé instalace, které přibližují mořský ekosystém, jeho výzkum a také v neposlední řadě ochranu přírody. Nejvíce na mě zapůsobilo obrovské akvárium, ze kterého jsem nemohl spustit oči. Nepřeberné množství ryb kroužilo v hypnotizující spirále. Přiznávám, že jsem u něj strávil mnohem více času, než jsem původně plánoval.
Proč na nás ten týpek pořád kouká?
Byl to dlouhý den a já jsem si na turistické mapě našel třešničku na pomyslném dortu. Prokličkoval jsem se uličkami u přístavu až k středně velkému cihlovému kostelu sv. Ducha z 15. století. Tedy v porovnání s velkolepými městskými chrámy Greifswaldu i centrem Stralsundu nebyl tak prostorově výrazný. Hlavní vstup byl uzavřený, ale věnoval jsem tomu ještě trochu času před odchodem na vlakovou stanici. Chtěl jsem prostě mít kompletní představu o dějinách města.
Fasády řadových domků na dvoře špitálu sv. Ducha.
Prošel jsem mezi budovami do vnitřního prostoru bývalého špitálu, který po staletí plnil sociální a zdravotní funkce. Opět jsem měl příležitost toulat se po sympatických zákoutích malých řadových domků. Poslední zastávkou byl úzký dvůr za kostelní budovou, ze kterého v několika patrech vybíhaly pavlače s nepřeberným množstvím malých bytů. Nebyla to žádná kamufláž pro turisty, byly to něčí domovy.
Občas je ten poslední dvorek tím největším překvapením.
Stralsund na mě nepůsobil jako muzeum pod širým nebem, ale jako živé město, ve kterém se minulost a současnost stále přirozeně prolínají. Když jsem pak nastupoval do vlaku zpět do Greifswaldu, uvědomil jsem si, že Stralsund patří k místům, která stojí za opakovanou návštěvu.
Pokud jste toto město někdy viděli, budu rád, když se o svých dojmech a zkušenostech podělíte v komentářích. A pokud ještě ne, třeba vás tento článek inspiruje k vlastní cestě na sever Německa.
Zdroj informací: webové stránky města
