Článek
Prvním, kdo vědecky Perseidy zaznamenal jako pravidelný úkaz, byl belgický astronom Adolphe Quetelet, který v roce 1835 oznámil, že pozoroval meteorickou aktivitu vycházející ze souhvězdí Persea. O několik let později, v roce 1839, německý astronom E. Heis jako první poskytl přesné údaje o počtu meteorů za hodinu, čímž přispěl k systematickému studiu tohoto roje.
Zásadní objev však přišel až později. Ukázalo se, že Perseidy nejsou jen náhodným jevem, ale pocházejí z periodické komety 109P/Swift-Tuttle. Na shodu dráhy meteorů s drahou této komety jako první upozornil italský astronom Giovanni Schiaparelli, čímž položil základy moderního chápání původu meteorických rojů.
Dnes víme, že když Země každý rok prochází prachovou stopou této komety, její částice vstupují do atmosféry a vytvářejí světelné efekty, které fascinují pozorovatele po celém světě.
Dnes víme, že když Země každý rok prochází prachovou stopou této komety, její částice vstupují do atmosféry a vytvářejí světelné efekty, které fascinují pozorovatele po celém světě.
Meteorický roj je aktivní od 17. července do 24. srpna, ale maximum nastane v noci z 12. na 13. srpna, konkrétně 12. srpna ve 22:00 SELČ.
Nejlepší čas pro pozorování je mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. Bohužel letos bude pozorování rušit Měsíc, který bude o tomto víkendu v úplňku, ale i tak podívaná bude stát za to. Vidět budou hlavně ty nejjasnější meteory. Doporučuje se sledovat Perseidy s Měsícem za zády, nejlépe po půlnoci, kdy je níže nad obzorem. Samozřejmostí je vybrat místo z co nejmenším světelným znečištěním.
První písemné zmínky o Perseidách pocházejí z Číny z roku 36 n. l., kde se uvádí, že během jediné noci bylo spatřeno přes 100 meteorů. Až do 11. století se objevují četné záznamy o tomto jevu v čínských, japonských i korejských kronikách. Naproti tomu mezi 12. a 19. stoletím jsou historické zmínky o Perseidách téměř nulové.
První zmínky o tomto nebeském úkazu v Evropě se objevují v polovině 3. století n. l., kdy byly spojovány s umučením svatého Vavřince. Padající hvězdy, které se pravidelně objevují kolem 10. srpna, lidé vnímali jako symbolické slzy světce, a právě proto se Perseidám začalo říkat „Slzy svatého Vavřince“.
Socha svatého Vavřince s roštem
Perseidy si předkové vykládali jako slzy nad utrpením svatého Vavřince. Svatý Vavřinec se narodil kolem roku 230 ve městě Huesca, které se nachází na území dnešního Španělska. Podle tradice byli jeho rodiči Orancius a Patientie. V mládí odešel do Říma, kde se stal žákem tehdejšího kněze a pozdějšího papeže Sixta. Vavřinec byl známý svou ctnostností a nekompromisním postojem k mravní čistotě. Po zvolení Sixta papežem v roce 257 jmenoval svého žáka arcijáhnem – tedy hlavním jáhnem římské církve. Vavřinec se tak stal jedním ze sedmi římských jáhnů a převzal odpovědnost za správu církevního majetku i za charitativní činnost.
V té době však začalo tvrdé pronásledování křesťanů pod vládou císaře Valeriána, jak dokládají i záznamy o mučednické smrti papeže Sixta II. Ten byl zatčen v katakombách svatého Kalixta a odvlečen do vězení, kde se stal jednou z prvních obětí tohoto pronásledování, neboť byl záhy sťat.
Vavřinec shromáždil veškerý církevní majetek, aby jej pohané nezískali. Prodával drahocenné bohoslužebné nádoby a získané peníze rozdal chudým a nemocným křesťanům. Nakonec byl zatčen, spoután a odvlečen na pahorek Viminálský u Tiburské cesty. Katani, kteří ho doprovázeli, ho svlékli a krutě zmrskali. Když se zdráhal obětovat pohanským modlám, byl znovu mučen — natažen na skřipec a bičován.
Na příkaz císaře Valeriána byla zapálena hranice. Když zůstala jen hromada žhavého uhlí, přivázali Vavřince na železný rožeň a položili ho na uhlí, aby byl zvolna upálen. Ležel na žhavém rožni jako obětní beránek — ohnivý žár pronikal jeho kůží, svaly, krví i kostmi a působil mu nesnesitelné bolesti. Přesto snášel svá muka tiše, statečně a s radostí, neboť se utěšoval nadějí, že brzy dosáhne blaženosti nebeské u svého Spasitele.
Když poležel dostatečně dlouho na jedné straně a jeho tělo bylo napolo uškvařeno, obrátil se k místodržiteli se slovy:
„Dej mě obrátit! Na této straně jsem již dosti upečen.“
A když tak učinili, Vavřinec po chvíli pravil:
„Nyní je mé tělo dostatečně upečeno; chceš-li, jez.“
Poté se modlil k Bohu, aby se svaté evangelium šířilo po všech krajinách. Takto trpěl, modlil se a nakonec dokonal svůj život 10. srpna roku 258.
