Článek
Zatímco část politické scény stále váhá, jak nahlížet na válku na Ukrajině a agresivní chování Ruska, armáda a stát konečně udělaly krok, který má konkrétní váhu.
Po žádosti Polska o pomoc s posílením bezpečnosti vzdušného prostoru vysílá Česká republika tři vrtulníky Mi‑171Š a až 150 vojáků. Nejde o symbolické gesto, ale o praktický a velmi důležitý krok - a jasný důkaz, že si konečně uvědomujeme, jak blízko máme k hranici, za níž končí pohodlí a začíná realita.
Teď je čas ukázat sílu a jednotu. Polsko je náš soused a spolehlivý partner a ve chvíli, kdy nás požádalo o pomoc, rychle jsme vyhověli.
— Petr Fiala (@P_Fiala) September 10, 2025
Naše vrtulníky mohou během několika dnů pomáhat s obranou evropského vzdušného prostoru.
Nasazení vrtulníků, které v minulosti pomáhaly při přírodních katastrofách i misích v zahraničí, ukazuje, že máme nejen prostředky, ale i vůli. A to je možná důležitější než samotná technika. V situaci, kdy ruské drony narušily vzdušný prostor Polska, nelze mlčet ani váhat. Ticho se totiž v autoritářských režimech vykládá jako slabost. A slabost je pozvánkou k dalšímu testování obranyschopnosti.
Krok, který byl rychlý, konkrétní a vojensky smysluplný, zároveň přináší otázku: Proč o podobných opatřeních slyšíme tak málo, zatímco tiskovky plní opakovaná slova o podpoře Ukrajiny a budování obrany? Češi slyší už roky, že se „musí posilovat armáda“, „musíme být připraveni“. Činy ale přicházejí pomalu, a často až ve chvíli, kdy je tlak zvenčí.
Nasazení vrtulníků do Polska je ale něco, co by se nemělo schovat v proudu zpráv. Má to být jasný budíček pro veřejnost. Protože realita je taková, že kdyby něco podobného jako v Polsku zasáhlo naše území, nebude už čas na sliby. Ani na výmluvy.
Vrtulník AČR Mi-171Š
Jde tedy o víc než jen pomoc spojenci. Jde o první hmatatelný projev toho, že jsme součástí bezpečnostní architektury Evropy nejen na papíře, ale i v praxi. A pokud máme mít jako stát respekt a obranyschopnost, musíme v tomto směru pokračovat. Ne jednorázově, ale systematicky.
Ruskou armádu a ruskou nadvládu tu už snad Češi nechtějí a kdo snad ano, může se s klidným svědomím přestěhovat za štěstím do Ruska. Nikdo jim v tom bránit nebude.
