Článek
Nebeský otec a bratr jsou s námi
Roku 1683 se zbytky kdysi mocné čínské dynastie Ming (poslední etnicky chanská dynastie), které se před svými nepřáteli uchýlily na Tchaj-wan, vzdaly své suverenity a podřídily se nové dynastii Čching. Noví páni Číny pocházeli ze stepí severního Mandžuska a pro většinu svých nových poddaných byli barbarskými dobyvateli, a ne legitimní dynastií. Přes několik pokusů o jejich svržení se však nové dynastii podařilo přežít, a dokonce začít vzkvétat. Obchod a finance se v 18. století stabilizovali a nová dynastie dokázala rozšířit čínské území hluboko do střední Asie, kde čínský vliv neexistoval po téměř tisíc let. Pod vládou císaře Čchien-lung (1711-1799) dosáhla dynastie svého mocenského vrcholu. Přesto ve společnosti přetrvávaly tajné společnosti, které doufaly ve svržení „severních barbarů“. Nové století jim k tomu mělo dát mnoho příležitostí.
Za každou érou slávy sice musí přijít éra úpadku, ale dynastie Čching byla zasažena obzvlášť špatným obdobím. Éra od třicátých let 19. století až do poloviny 20. století je v Číně dodnes známá jako „století ponížení“. V domácí sféře se čím dál více projevovala korupce státní byrokracie a císařského dvoru. Obzvlášť na jihu Číny vedla tato zhoršení k hluboké nevraživosti vůči vládnoucí dynastii a poklesu státní autority. Velký nárůst populace vedl k hladomorům a vytvoření stovek loupežnických skupin, které ještě více zhoršovaly situaci v zemi. A jako poslední rána přišel vzrůst zahraničního vlivu evropských mocností. Velká Británie zasadila dynastii Čching tvrdou porážku v první Opiové válce roku 1839, která přinutila Čínu k vpuštění zahraničního vlivu do země. Vliv to byl především obchodní, ale také náboženský. Do Číny začalo přicházet křesťanství.
Posuňme se nyní k hlavnímu protagonistovi tohoto textu. Chung Siou-čchüan se narodil roku 1814 v jižní Číně. Jeho rodina působila v řadě zaměstnání a rozhodně nebyla chudá, ale Siou-čchüan neměl jako nejmladší ze tří synů v životě velké naděje. To byl všeobecný názor, dokud se neukázalo, že má mladík velké nadání pro vzdělání a chápání konfuciánských klasik. Ty byly klíčové pro splnění takzvané císařské úřednické zkoušky. Tento více než 2000 let starý zkušební systém dával jakémukoliv členovi čínské společnosti šanci získat vysoce žádanou pozici ve státní byrokracii, což byla jistá cesta k dobrému životu a vysokému společenskému uznání. Zkouška byla extrémně náročná, ale i pouhá šance na splnění stačila na to, aby Siou-čchüanova rodina vrhla všechny své rezervní finance na vzdělání svého nejmladšího syna.
Zkouška se opravdu na první pokus ukázala jako příliš náročná, ale Siou-čchüan po prvním selhání neztrácel naděje. Neuspět poprvé bylo celkem standardní. Naději zachovával i po druhém neúspěchu. Ten třetí však měl velmi vážné následky. Siou-čchüan byl několik dní vážně nemocný a prakticky se nehýbal. Dle svých vlastních slov byl vyzdvižen do překrásného místa, kde mu veliká osoba vyjevila pravdu. Tento titán mu řekl, že je jeho nebeský otec. Následně mu také představil jeho úžasného nebeského bratra a velmi rozsáhlou nebeskou rodinu. Nakonec si Siou-čchüan vyslechl, jak je hrozné, že svět uctívá démony, a jak by s tím měl někdo něco udělat. Načež se z vážné nemoci vyléčený Siou-čchüan konečně probudil.
Siou-čchüan měl z počátku na celou událost překvapivě rozumnou reakci. Celý sen vzal jako kuriozitu a rozhodl se vrátit ke svým studiím. Studoval šest dlouhých let a roku 1843 se rozhodl, že tentokrát určitě uspěje. A promptně selhal počtvrté. Siou-čchüan byl v nedobrém stavu mysli. Zklamal naděje své rodiny a v lepším případě ho čekal nepříliš kvalitní život vesnického učitele. A pak ho jeho bratranec odkázal na pamflety, které rozdávali místní křesťanští misionáři. A Siou-čchüan prozřel. Jeho vize najednou dávala kompletní smysl. Jeho nebeský otec? To musel být křesťanský bůh! Úžasný nebeský bratr? To byl určitě Ježíš Kristus. Siou-čchüan si uvědomil, že není ve skutečnosti rodinným zklamáním, ale synem božím, který má na světě velikou misi. Nebeský otec si stěžoval na bezvěrce a démony, kteří zaplavili svět. Siou-čchüan je tedy evidentně musel zničit a přivést celou Čínu k pravé víře!
Nebeská říše velkého míru
Pokud si myslíte, že Siou-čchüanovi kompletně přeskočilo, tak jste součástí většinového názoru. Jeho rodina a mnozí známí však byli novou ideou pohlceni. Začali ničit sochy místních bohů a konfuciánských osobností, které měli v domě a šířit své názory po rodné vesnici. Obzvlášť útok na konfucianismus od začátku ukazoval, že je nově se rodící hnutí velmi odlišné od tradičního čínského vnímání světa, a to nejen v náboženské otázce. Konfucius neříkal nic o bozích, ale jeho učení bylo základem čínského vnímání světa a dynastického systému. Siou-čchüan plánoval kompletně překopat společenské vnímání světa. To, že v konfuciánském systému čtyřikrát selhal, s tím určitě nemělo vůbec nic společného.
Rodná vesnice nebyla k novému náboženství příliš přátelská a Siou-čchüan se brzy vydal do světa. Spolu se svými nejbližšími podporovateli se vydali na jih, kde převzali více informací o křesťanství od místních kněží. Siou-čchüan však nebyl tradičním křesťanem v prakticky žádném ohledu. Křesťané se většinou neprohlašují za božího syna a Siou-čchüan ke křesťanství přidával různé vlastní nápady a čínské ne-konfuciánské tradice. A velkou dávku nacionalismu, který se v období všeobecné nespokojenosti s vládnoucí dynastií prokázal jako velmi populární. Jeho nové nábožensko-politické hnutí rychle rostlo a brzy vstoupil do otevřeného střetu s císařskou armádou. S tou sice ze začátku prohrával, ale i tak získávalo jeho hnutí čím dál více podporovatelů. Sebe-prohlášená Společnost uctívačů nejvyššího boha se začala poohlížet po reálné politické moci.
Není jasné, kdy přesně se Siou-čchüan rozhodl, že převezme přímou vládu nad Čínou, ale roku 1853 se mu podařilo získat si první trvalé hlavní město, Nanking. Nanking byl starým hlavním městem dynastie Ming a jedním z nejdůležitějších měst v jižní Číně. Siou-čchüan zde konečně mohl začít zavádět svou unikátní ideologii v plné formě. Byla zavedena rovnost mužů a žen, ale v tu samou dobu jim byl zakázán pohlavní styk. Byla zrušena polygamie, ale Siou-čchüan a jeho nejbližší měli výjimku. Zavedly se administrativní reformy, které sice zrušily největší nevýhody předchozího konfuciánského systému, ale v tu samou chvíli způsobily hluboké spory uvnitř celého hnutí. Existovala společná pokladnice a měla být plně přerozdělena půda, což v pozdějších stoletích vedlo komunistické historiky k prohlášení celého povstání za proto-komunistické hnutí.
Nebeská říše velkého míru, jak byl nově se rodící stát pojmenován, byla založena na velkých ambicích. Jako další krok měl její vládce za cíl plnou likvidaci dynastie Čching. Ta si po pádu Nankingu konečně uvědomila, že se nepotýká s tradičním rolnickým povstáním, ale s existenční hrozbou. Skutečně Siou-čchüan nařídil přípravu velkého postupu na západ a sever. Západní útok měl zajistit bohaté oblasti podél řeky Jang-c’-ťiang. Severní úder měl za cíl samotný Peking, kde sídlila císařská rodina, které měla být na rozkaz božího syna zmasakrována. Vzbouřenecká armáda postoupila do vzdálenosti 200 kilometrů od hlavního města, ale následně utrpěla několik porážek od reorganizované císařské armády. Velký postup na sever nakonec Pekingu nikdy nedosáhl a největší šance Siou-čchüana na vítězství skončila.
Mapa povstání roku 1854
Mezitím rostly vnitřní spory uvnitř Siou-čchüanových uctívačů. Yang Xiuqing, který patřil k jedněm z prvních, kteří přešli k nové víře, začal být velmi ambiciózní. Získal pozici předsedy vlády a začal se otevřeně dohadovat se svým panovníkem. Navíc si přizpůsobil pro své nápady myšlenku ducha svatého a prohlásil se za mluvčího jediného boha. To sice Siou-čchüan z počátku toleroval, ale postupně si uvědomil, že se z této ideje může zrodit mnoho problémů. Jeho dvorní rivalové se rozhodli jednat a Yang Xiuqing byl zmasakrován s celou svou rodinou. To však celému povstání příliš nepomohlo a musel se začít hledat nový schopný velitel.
Tím se měl stát Chung Rengan. Byl Siou-čchüanovým bratrancem a prošel plným vzděláním u protestantských kněží. To znamenalo, že byl daleko více tradičním křesťanem než naprostá většina povstalců, a navíc měl mnohem lepší chápání širšího světa. Pokusil se zavést rozumnější místní samosprávu a osekat některé více podivné části Siou-čchüanovy náboženské doktríny. To panovník ze začátku přijímal, ale postupně propadl paranoidním představám a svého bratrance začal odstavovat od moci. Siou-čchüan celkově propadl čím dál divočejším představám a místo vládnutí se zaměřil na přepsání bible do více přijatelné podoby. Jeho stát procházel čím dál brutálnějšími boji, miliony lidí zemřely a dynastické síly se začaly chystat na velký protiútok.
Pád nebes
Velká část odporu proti povstalcům nebyla vedena císařskými jednotkami, ale místními elitami, které dokázali shromáždit a zaplatit vlastní vojenské síly. Mnoho lidí bylo zděšeno radikálními ideami povstalců a přes vlastní nechuť k vládnoucí dynastii se rozhodlo proti nim bojovat. Jedním z nejúspěšnějších lokálních vůdců byl Zeng Guofan, který díky formálnímu vojenskému vzdělání a vlastnímu talentu dokázal několikrát porazit vzbouřenecké jednotky. Po selhání pokusu o dobytí Nankingu roku 1859 dokázal Guofan přesvědčit císařský dvůr, aby mu dal vrchní velení v dalších pokusech o znovudobytí města. Navíc byla ukončena druhá Opiová válka proti evropským mocnostem, což dynastii Čching dovolilo plně se soustředit na Siou-čchüana.
Poslední velký pokus vzbouřenců o ofenzívu se uskutečnil roku 1861. Chung Rengan a další velitelé se rozhodli, že dobytí významného přístavu Šanghaj zajistí další pokračování povstání a lepší kontakt s Evropany. Evropské mocnosti se však v tuto dobu už rozhodly, že bude lepší udržet u moci dynastii Čching a odmítly s povstalci spolupracovat. Právě naopak, evropští specialisté pomáhali s obranou Šanghaje a následnou proti-ofenzívou do nitra vzbouřeneckého teritoria. Zeng Guofan správně rozhodl, že nyní nastal čas pro kompletní porážku povstání. Jeho jednotky začaly roku 1862 obsazovat více a více povstaleckých měst a v březnu roku 1864 oblehly samotný Nanking.
Chung Siou-čchüan odmítl návrhy svých poradců, aby ustoupil z města a vedl další odpor v horách. Vydal rozkaz k obraně města do posledního muže, což vedlo velkou část jeho vojáku k tomu, aby se okamžitě vzdali. Sebe-prohlášený syn boží však neztrácel naději a věřil, že bůh nedopustí, aby ho ďáblové vládnoucí dynastie zabili. Překvapivě se pro jednou nemýlil. Siou-čchüan zemřel za záhadných okolností v červnu roku 1864. Některé zdroje tvrdí, že se pokusil sníst jedovaté keře a jiné mluví o nehodě. Na trůn dosedl jeho syn, který si ho však měl udržet pouze několik měsíců. Po čtyřech měsících obléhání zahájil Zeng Guofan finální útok na hradby Nankingu, který vyústil v pád města 19. července roku 1864.
Povstání bylo utopeno v krvi. Všeobecně známá disciplína, kterou Zeng Guofan vyžadoval od svých vojáků se po pádu města kompletně zhroutila. Kromě všech členů povstání, kterých bylo ve městě kolem 100 000, bylo zmasakrováno kolem čtvrt milionu civilistů. Siou-čchüanův syn a část vzbouřenců dokázali z města utéct a v některých případech dokázali vést izolovaná povstání ještě několik dalších let, ale všichni byli nakonec chyceni a popraveni. Povstání, které vstoupilo do dějin jako vzpoura tchaj-pchingů (dle dlouhých vlasů, které vzbouřenci nosili), bylo nejbrutálnějším konfliktem, který svět spatřil před druhou světovou válkou. Zemřelo mezi 20 až 30 miliony lidí.
Je až fascinující, že se taková událost mohla zrodit z náboženského šílenství jednoho muže. Siou-čchüan žil v období, které bylo ideálním pro povstání a jeho odpor vůči cizí dynastii a tradičním institucím mu zajistil mohutnou podporu. V dnešní Číně je celé hnutí viděno rozporuplně. Jeho odpor proti dynastii Čching je brán jako předpověď budoucích revolucí, ale jeho více podivné rysy jsou dodnes diskutovány. Čínu i přes konec povstání nečekaly dobré časy. Čím dál větší neschopnost vládnoucí dynastie ve spojení se zahraniční agresí měli vést ke konečnému pádu dynastického systému roku 1911 a ve svých důsledcích až k převzetí plné vlády komunisty roku 1949.
Zdroje a další četba:
REILLY, Thomas H. The Taiping heavenly kingdom: rebellion and the blasphemy of empire. 1st ed. Seattle: University of Washington Press. 2004. ISBN 978-0295993720
PLATT, Stephen R. Autumn in the Heavenly Kingdom: China, the West, and the Epic Story of the Taiping Civil War. Vintage. 2012. ISBN 978-0307472212
SPENCE, Jonathan D. God's Chinese Son: The Taiping Heavenly Kingdom of Hong Xiuquan. W. W. Norton & Company. 1996. ISBN 978-0393315561
