Článek
Mnohokrát se při četbě historických zdrojů setkáváme s autory, jež chovají nechuť k osobám, o kterých píší. Málo osobností má proti sobě však tak univerzálně nepřátelské zdroje jako první císař Číny. Ať už kvůli tomu, že nejstarší dostupné zdroje byly vytvořeny pod dynastií, která nahradila tu jeho či kvůli jeho perzekuci konfuciánských osobností, které dominovali čínskému vzdělání další dvě tisíciletí, první císař se stal téměř karikaturou. Nálezy nových zdrojů a přehodnocení těch starých nám situaci poněkud zlepšily, ale i tak není situace se zdroji vůbec ideální. A jak se brzy ukáže, první císař si za to pravděpodobně může částečně sám.
Mládí v rozdělené zemi
Čína v 3. století před Kristem by se dala popsat jako jedno velké válečné pole. Předchozí dynastie Čchou, která oficiálně vládla jako královská rodina do roku 256 před Kristem, ztratila veškerou autoritu už v polovině 5. století před Kristem a musela se stáhnout do svého hlavního města Wangcheng. Pravou moc drželi místní králové, kterých ze začátku bylo přes 100, než se sjednotily do 7 hlavních mocností. Toto období válčících států bylo časem zmatku a nejistoty, ale také dobou vývoje nových technologií (první užití kuše) a idejí (také známé jako období 100 škol myšlení).
Čchin Š’-chuang-ti se původně jmenoval Jing Čeng a byl synem budoucího krále státu Čchin, kterému se narodil roku 259 před Kristem. To je část, kterou si můžeme být jisti. Zde však vyvstává problém zdrojů. Náš hlavní zdroj, jenž by napsán přibližně 100 let po smrti prvního císaře, se snažil zavděčit nové dynastii, která prvního císaře považovala za ekvivalent všeho zla. Jeho příběh o tom, že matkou prvního císaře byla konkubína, kterou jeho otci přenechal bohatý obchodník, a že císařovým pravým otcem byl možná právě ten obchodník, je tedy dost podezřelý. Obchodníci byli ve staré Číně jednou z nejméně vážených skupin a spojovat nesnášeného předchůdce právě s obchodníky se zdá být poměrně lehkou fabrikací.
Ať už byl přesný princův původ jakýkoliv, kolem roku 247 před Kristem nastoupil na trůn svého státu. K němu je potřeba krátké představení. Stát Čchin byl na nejzazším východu tehdejšího čínského území. Pozdější historikové to považovali za důkaz toho, že byl vytvořen sotva počínštěnými barbary, ale vzhledem k tomu, že mnoho rysů sjednocené Číny vzniklo až pod vládou právě státu Čchin, je toto tvrzení spíše ukázkou historické nechuti. Co bylo na státě Čchin unikátní, bylo jeho vyznávání ideového systému, jenž vzešel do dějin jako legalismus. Ten se zakládal na přísném právním systému a silně centralizovaném státu, který by dokázal obstát proti nepřátelským sousedům.
Zatímco ostatní státy musely řešit spory své rozhádané šlechty, stát Čchin svou šlechtu prakticky zrušil a nahradil předchozí feudální strukturu novou centralizovanou byrokracií. Některé zprávy o krutých trestech jsou spíše pozdější výmluvy, ale díky zachovalým záznamům víme, že Čchin vytvořil jednotný právní systém vynucovaný po celém svém území. Spolu s dobře vycvičenou a tvrdou armádou si ještě před nástupem prvního císaře dokázal získat pozici nejsilnějšího ze států rozdělené Číny. Roku 256 před Kristem jejich síly zabraly poslední državy rodu Čchou a zabily jejího posledního krále. Pád staré dynastie byl spíše formalitou, ale otevřel cestu k nárokování si moci nad celou Čínou.
Císař, autokrat a reformátor
Nový král Jing Čeng nastoupil na trůn ve dvanácti letech a bylo potřeba alespoň dočasného regenta. Tím se dle našich zdrojů stal Lü Pu-wej, který měl být tím stejným obchodníkem, který možná byl otcem nového krále. Přes silné pochybnosti o této teorii vstoupil Lü Pu-wej do historie svým dílem Letopisy jara a podzimu, které slouží jako jeden z nejstarších encyklopedických textů a poskytuje mnoho informací o rozvoji tehdejšího filozofického myšlení. Ale král brzy dospěl a svého regenta rychle odstranil. Nový král měl poměrně jasný cíl. Sjednocení Číny.
Expanzivní císař nelenil. Roku 230 před Kristem zahájil svou kampaň a za dva roky smetl malé státy Chan (bez spojitosti s budoucí dynastií) a Čao. To vedlo jednoho z dalších králů k pokusu o atentát, při kterém se útočníkovi málem podařilo budoucího císaře probodnout dýkou. Druhý pokus, při kterém císaře zkusil usmrtit oslepený muzikant, též skončil neúspěchem. Tyto pokusy krále nijak neodradily od dalších kampaní. Stát Čchin byl díky svým výhodám nezastavitelný a roku 221 před Kristem, pouhých devět let po zahájení sjednocovací kampaně, měl Jing Čeng pod kontrolou celou Čínu. Nejmenoval se však jejím králem. Místo toho se prohlásil jako Čchin Š’-chuang-ti, prvním císařem Číny. Chuang-ti bude titul používaný všemi císaři Číny až do roku 1911.
Co se nový císař rozhodl se svou mocí dělat? Nespočetné krutosti! Tedy, to nám tvrdí pozdější zdroje. Některé z nich jsou však pravděpodobně založené na pravdě. Zničení velké části existující literatury bylo pravděpodobně myšleno jako metoda pro likvidaci historické vzpomínky na poražené státy, které stále měly mnoho loajalistů. Pohřbívání stovek či tisíců konfuciánských učenců za živa pravděpodobně nebylo součástí jeho vlády, ale kampaň potírání všech ne-legalistických ideologií byla další metodou sjednocování země. A ke krutostem rozhodně docházelo. Obzvlášť armády Čchin, které dokázaly překonat všechny své oponenty za pouhou dekádu, měly na rukou mnoho nevinné krve. Jejich loajální velitel Meng byl po sjednocení poslán na sever, kde měl vést válku proti kmenům Siungnu, které pravidelně prováděly nájezdy proti nově sjednoceném státu.
Vše se dělo ve jménu sjednocení a na něj mířily i císařovi velké projekty. Velká čínská zeď se traduje jako císařův výtvor. Opravdu pravděpodobně vytvořil její první verzi, která do dnešních dní nepřežila, ale je poněkud nejasné, jak impozantní opravdu byla. Daleko důležitější byl standardizovaný čínský jazyk, který spolu s novým písmem umožnil daleko efektivnější vládu nad celou sjednocenou zemí. Spolu s centralizovanou byrokracií, která se nyní rozšířila po všech dobytých územích, šlo o nejdůležitější prvek stvoření opravdu jednotného státu. Nové zákony byly často neoblíbené, ale dokud císař žil, tak se nikdo neodvažoval vzbouřit.
Císař versus smrt
Nesmrtelnost a honba za ní je jednou z nejstarších částí lidské kultury. Už epos o Gilgamešovi se této ideji silně věnuje a ukazuje její nedosažitelnost. To samozřejmě nezabránilo mnoha pokusům jí získat. První císař, ale vzal celou záležitost až trochu moc daleko. Možná kvůli obavám o svůj stát nebo kvůli pomstychtivým duchům, kteří by na něj po smrti čekali, se Čchin Š’-chuang-ti snažil za každou cenu nezemřít. Všemožné lektvary a experimenty byly vyzkoušeny a císař vyslal své poddané do hlubin tichého oceánu v hledání bájné hory nesmrtelných. Kdo císaře v těchto snahách zklamal, neskončil dobře a přišel o hlavu.
Přes tento děs byl císař pragmatik a stavba jeho hrobky započala ihned po jeho smrti. Přežívající zdroje mluví o ohromné stavbě, ve které se měly nacházet řeky z tekoucí rtuti, poháněné složitými mechanismy a všemožné poklady celé říše. Nám nejznámější objev však zdroje skoro nezmiňují. Terakotová armáda, kolem 8000 vojáků, koní a válečných vozů, které byly vytvořeny v úchvatných detailech a zakopáni spolu s mrtvým císařem. V minulosti byly všechny figury barevné a ozbrojené reálnými zbraněmi, ale čas a nájezd armády pozdější dynastie Chan tyto prvky prakticky vyhladil. Hrobka a armáda byly znovu objeveny roku 1974, ale samotné pohřební místo zůstává dodnes nerušeno ze strachu o stabilitu celého komplexu.
Čchin Š’-chuang-ti přes všechny své snahy nedokázal utéct smrti. Ironií je, že jí pravděpodobně svou honbou za nesmrtelností urychlil. Rtuť, která se po tisíce let považovala za možný zdroj nesmrtelnosti, je ve skutečnosti silně jedovatá. Je silně pravděpodobně, že byl první císař vystaven řadě léků na nesmrtelnost, které ho postupně otrávily. Když ve věku 49 let cestoval po pobřeží, jeho zdraví se začalo hroutit. Urychleně napsal svou vůli, dle které se měl jeho nejstarší syn, v té době sloužící s generálem Mengem na severu, stát jeho nástupcem a vydal se na cestu do hlavního města. Na cestě zemřel a až o několik měsíců později byl uložen ve své hrobce.
Po všech snahách, bojích a reformách je poměrně velké zklamání, jak rychle se celá říše Čchin zhroutila. Necelé čtyři roky. Tak dlouho přežila svého zakladatele. Jeho poradci se rozhodli, že bude lepší zfalšovat císařovu vůli a dosadit na trůn jeho mladšího a dobře manipulovatelného syna. Jeho starší syn a loajální generál Meng museli spáchat sebevraždu. Mladší syn byl krutý a neschopný, což spolu s tvrdým systémem Čchin byla poslední kapka pro jeho poddané. Čína promptně vybuchla do nové občanské války, kde často hráli hlavní roli členové bývalých královských rodin. Druhý císař se rozhodl spáchat sebevraždu a roku 206 před Kristem se dynastie Čchin zhroutila. O čtyři roky později byla Čína znovu sjednocena pod novou dynastií Chan.
První císař byl zatracen poměrně rychle. Nová dynastie zaujala vůči svému předchůdci silně nepřátelský postoj, což se stalo historickým standardem pro příští dynastické změny. Do toho byl zatracen legalismus a konfucianismus se stal dominantní státní ideologií. Na druhou stranu si nová dynastie ponechala nový byrokratický systém, sjednocený jazyk a další vítězství prvního císaře. V dalších stoletích byl Čchin Š’-chuang-ti většinou zatracován, krom momentů hluboké krize. Během nich historikové často chválili tvrdé metody a byrokratický odkaz dynastie Čchin. Naposledy k tomu došlo během kulturní revoluce, když Mao srovnával své postoje s prvním císařem a své nepřátele s „proradnými konfuciány“.
Jeho odkaz je dodnes rozporuplný a rozhodně se jednalo o tvrdého vladaře, ale nikdo nemůže zpochybňovat jeho důležitost. První císař si nakonec získal, když už ne nekonečný život, alespoň nesmrtelnost v historii.
Zdroje a další četba:
LEWIS, Mark Edward. The early Chinese empires: Qin and Han. Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press, ©2007. ISBN 978-0-674-02477-9.
WOOD, France. The First Emperor of China. Profile Books ISBN 978-1846680410
CLEMENTS, Jonathan. První čínský císař. [Líbeznice]: Víkend, 2010. 237 s. [2] s. obr. příl. ISBN 978-80-7433-025-4.
MAN, John. The Terracotta Army: China's First Emperor and the birth of a nation. Bantam ed. pub. London: Bantam Books, 2008, ©2007. 379 s., [32] s. obr. příl. ISBN 978-0-553-81914-4.
