Článek
Když jsem totiž dával dohromady včerejší článek, kde jsem se jen snažil poněkud jinou formou poukázat na tzv. Chcimíry, samotný jsem nečekal, jakou odezvu to mezi nimi bude mít. Vypadá to tedy, že jsem zřejmě slaboduchý jedinec, protože chci mír.
Ovšem je rozdíl mezi tím chtít mír a být Chcimír.
A ten tu naštěstí máme. Nikdo ovšem českému národu nedal pravomoc k tomu, aby rozhodoval o tom, jaký mír mají mít lidé na Ukrajině. Ačkoli někteří se možná mylně domnívají, že když naše vláda podporuje napadenou zemi prostředky ze státního rozpočtu, čímž se na takové podpoře podílí všichni občané formou daní, mají právo někomu říkat, že se má okamžitě vzdát i za cenu územních ztrát nebo ztráty suverenity.
Tohle je snad ta forma míru, která je ta jediná správná?
Není snad lepší nechat to na svobodné volbě těch, kteří na frontě prolévají krev svých synů a otců? Není to snad právo svobodné země bránit svou suverenitu před agresorem?
Konflikt na východě Ukrajiny je dlouhodobý. Jedná se o problémový region, ale za problémy zde způsobené můžou obě strany. Ale hájit tímto Putinovu nenažranost je tupé jako rybička mého dědečka.
Rozumím volání po míru za každou cenu, ale musíme si uvědomit, že my neseme tu nejnižší cenu, kterou nést můžeme. Nejvyšší cenu v tuhle chvíli stále platí napadená země, která každý den musí počítat ztráty na bojišti.
Obhajovat ruskou agresi nelze, prostě ne a ne a ne.
Já nevím, jak by se Chcimírům zalíbilo, kdyby teď někomu v Rakousku přeskočilo a rozhodl se obnovit Rakousko – Uhersko, protože na to má historické právo. Vždyť je to teprve 105 let, co existuje naše republika. Vždyť je to absurdní. Máme Rakousku, čistě hypoteticky, snad podstoupit Moravu pro zachování míru?
Mír být musí a dříve či později nastane. Ale nelze jej dosáhnout tím, že si jedna země z pozice síly bude nárokovat území jiné suverénní země na základě nesmyslného výkladu historie. Takhle to prostě nefunguje. Nebo fungovalo ve středověku, kde se hranice evropských států měnily co sto let.
Pokud tedy chcete mír, nevnucujte někomu jinému, jak se má zachovat a co má dělat. To už tu bylo a stálo nás to výrazné územní ztráty v podobě Sudet. I tehdy nám bylo západními mocnostmi předhazováno, že když to uděláme, zachováme v Evropě mír. Jak to dopadlo, to všichni víme.
Osobně jsem všemi deseti pro mírová jednání, ale na těch zatím není dostatečný zájem ani z jedné strany konfliktu. Ale jakou cestou se Ukrajina vydá, je jen její svobodné rozhodnutí. A že si říká o pomoc je přece normální. Když vás někdo na ulici napadne, nevoláte snad taky o pomoc své okolí?
Rusko musí být poraženo a ti, co rozpoutali tuto nesmyslnou válku, musí být předáni spravedlivému soudu. Pokud to znamená, že s tímto názorem jsem Chciválek, tak jím jsem.
A jsem s tím smířený.
