Článek
Konspirační teorie nejsou v našem prostředí ničím neobvyklým. Ať už jde o moderní teorie o očkování nebo šílené myšlenky o Židech, které vedly k Hilsneriádě. Existují však i takové teorie, které se zdají natolik zastaralé a vyvrácené, že už je nikdo ani nezmiňuje. Dnes reaguji na článek, který právě jednu takovou myšlenku znovu oživil. Jde o 109 let starou teorii o tom, jak se proradní šlechtici setkali na zámku Konopiště a naplánovali tam začátek první světové války.
Ďábelské plány Viléma a Ferdinanda
Začněme shrnutím samotné teorie. Podle ní mělo na českém Konopišti 12. června roku 1914 dojít k tajné válečné schůzce, a to během návštěvy německého císaře Viléma II. Jeho hostitel, následník habsburského trůnu František Ferdinand d’Este, měl podle uvedeného článku pomoci německému panovníkovi s přípravou posledních detailů k zahájení světové války. Vilém na oplátku přislíbil neomezenou německou podporu ve válce proti Srbsku a jistotu následujícího triumfu v boji s Ruskem. Celé akci napomáhali také německý kancléř Theobald von Bethmann-Hollweg a admirál císařské flotily Alfred von Tirpitz. Plány na válku byly připraveny a následníkova smrt o dva týdny později v Sarajevu se stala ideální záminkou pro zahájení bojů.
Problém s celou teorií začíná už u zdrojů citovaných autorem. Odkazuje pouze na další články z nichž samotnou konspiraci zmiňují pouze dva. Jeden se o ní pouze vágně zmíní (článek od českého rozhlasu), zatímco druhý sice část konspirace zmiňuje, ale také pravdivě líčí Františka Ferdinanda jako zastánce míru (článek od ekonom). Autor článku ale následníka trůnu nazývá „užitečným idiotem Německa“, což z uvedených zdrojů nevyplývá a není potvrzeno žádným jiným.
Původ této konspirace lze přičíst Henrymu Steedovi, korespondentovi britských novin The Times, který do roku 1914 působil na území Rakousko-Uherska. Jeho předválečné články byly vůči monarchii často kritické, ale držely se faktů a odborných názorů. Válka však otevřela dveře propagandistickým narativům a Steed se rychle stal fanatickým nepřítelem Rakousko-Uherska. Právě on napsal, že válka byla dohodnuta na Konopišti, což měl údajně zjistit od anonymního zdroje, jehož totožnost měla být odhalena po skončení bojů. To se však nikdy nestalo.
Steed navíc nevinil následníka trůnu jen z válečných plánů, ale také z ambicí na zničení vlastní říše. Rakousko mělo být odděleno od Uher, které by se spojily se zbytkem Balkánu. František Ferdinand měl pak vládnout říši zahrnující Ukrajinu, Litvu a velkou část moderního Polska. Tento plán měl především zajistit budoucí vládu pro jeho syny, kteří by ve stávající monarchii nemohli nastoupit na trůn. Nejstarší syn Maximilián měl zdědit novou říši na východě, zatímco mladší Arnošt by získal rozšířené Uhry.
Tento velkolepý plán je bohužel vynechán z článku, na který reaguji. K danému popisu následníka trůnu by se příliš nehodil, a tak bylo jeho vynechání pochopitelným rozhodnutím. Opomenuli jej však i další lidé, kteří tuto teorii v minulosti šířili. Steedův článek se stal zdrojem pro mnoho autorů a politiků, kteří chtěli ospravedlnit pomstu vůči Habsburkům, zejména proti rodině následníka trůnu. Tak tomu bylo i v poválečném Československu, kde byla teorie o plánování války na Konopišti použita jako záminka pro zabavení majetků sirotků Františka Ferdinanda, včetně samotného Konopiště (více v článku zde). Byla to chytrá léčka, jak obejít nepohodlný fakt, že se na děti nevztahovaly poválečné dohody o zabavení habsburského majetku. Následná snaha státních úředníků najít tajnou místnost, kde podle nich měla ke schůzce dojít, samozřejmě skončila naprostým neúspěchem.
Skutečné Konopiště
Co tedy oba šlechtici na Konopišti skutečně řešili? Z velké části šlo o společenskou akci, na níž naprostou většinu hostů tvořily ženy a zástupci společenské smetánky, kteří neměli o vedení války žádné ponětí. Přítomný nebyl ani výše zmíněný německý kancléř, a například rakouský ministr zahraničí dorazil na zámek až po odjezdu císaře. Pro plánování války jsou navíc zapotřebí vysoce postavení generálové, a kromě Tirpitze byli přítomni pouze důstojníci nízkých hodností. Sám císař Vilém žádné válečné operace nikdy neplánoval, a představa, že by spolu s Františkem Ferdinandem a jedním admirálem dokázali vymyslet válku, je přinejmenším směšná.
Realita je přitom sama o sobě zajímavá. Rozhovory mezi následníkem trůnu a císařem se především týkaly zhoršující se situace na Balkáně, kde Bulharsko nedávno utrpělo těžkou porážku. Vítězi naopak byly Srbsko a Rumunsko, které byly dlouhodobě považovány za možné hrozby pro habsburskou monarchii. Citovaný článek sice zmiňuje slib císaře Viléma podpořit Habsburky ve válce proti Srbsku, ale ve skutečnosti byl německý císař velmi zdrženlivý a odmítl dát jasné závazky. Oba muži našli větší porozumění v otázce Rumunska, které chtěli upevnit jako spojence, a v obavách z rostoucí nespolehlivosti Itálie. Nejednalo se tedy o žádné válečné spiknutí, ale o snahu následníka trůnu zlepšit vztahy s německým spojencem, který v předchozích měsících čím dál více váhal v otázce podpory Vídně.
Je třeba dodat, že von Hötzendorf postupně ztrácel svou autoritu, a kdyby František Ferdinand přežil, pravděpodobně by byl brzy odvolán ze své funkce. Tomu však zabránil atentát v Sarajevu. A to představuje základní problém celé této teorie. František Ferdinand d’Este válku nepodporoval. Správně předpokládal, že vojenský konflikt s Ruskem by znamenal sebevraždu pro všechny zúčastněné monarchie. Následník trůnu rozhodně nebyl pacifistou a například s Itálií a Srbskem by si staré účty klidně vyřídil vojensky, ale dobře věděl, že by takové konflikty mohly přerůst do širší války, kterou si Habsburkové nemohli dovolit.
Je také poněkud ironické, že mu autor článku vyčítá návštěvu Bosny, kde údajně „Habsburkové nebyli vítaní, natož milovaní.“ Ironické je to proto, že o oblibě Habsburků v Bosně (zejména mezi místními muslimy a Chorvaty) psal před válkou právě Henry Steed, který později celou tuto konspiraci vytvořil. Na Konopišti však k žádnému válečnému spiknutí nedošlo, a snaha tvrdit opak odporuje všem dostupným historickým zdrojům.
Zdroje a další četba:
Skřivan, Aleš. Císařská politika: Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906-1914. Druhé, přepracované vydání. Praha: Epocha, 2022. 509 stran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-278-0059-9.
Longo, James McMurtry. Hitler a Habsburkové: proč chtěl nacistický vůdce zničit rakouskou královskou rodinu. Překlad Anna Veselá. V Praze: Slovart, 2020. 303 stran. ISBN 978-80-7529-847-8.
Pernes, Jiří. O trůn a lásku: dramatický život a tragická smrt Františka Ferdinanda d'Este. 2., dopl. vyd. Praha: Brána, 2014. 261 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7243-709-2.
