Článek
Následující text byl naposledy autorem aktualizován ve 14:00, 1. 12. 2024. Je možné, že válečné události již text předběhly a situace se radikálně změnila. Přesto věřím, že text bude informativní četbou pro zájemce o vývoj dění v Sýrii a na Blízkém východě.
Pochod na jih
Aleppo, citadela severu a jedno z největších měst Sýrie. Po dlouhé roky bylo středem brutálních bojů mezi opozicí a Asadovým režimem, které skončily až po kompletním vyčerpání povstaleckých sil. Když opoziční armáda dospěla tento čtvrtek opět před brány této metropole, očekávala většina expertů další kolo brutálních bojů a nemilosrdných masakrů. Místo toho svět spatřil, jak bylo celé město obsazeno za pouhé dva dny. Poslední bašty vládních sil byly povstalci obsazeny v neděli ráno, ale naprostá většina režimních vojsk ustoupila z města již během pátku a soboty, kdy zahájila všeobecný ústup na jih.
Povstalci je však nehodlali nechat jen tak ustoupit. Pokud Asad doufal v to, že se nepřátelská ofenzíva po pádu Aleppa zpomalí tak se ve skutečnosti odehrál pravý opak. Začal divoký postup na jih a to i do oblastí, které povstalci nikdy dříve neovládali. Asadovy síly se z počátku prakticky nezmohly na aktivní odpor a často za sebou zanechávaly těžkou bojovou techniku včetně tanků a dělostřelectva. Postupující vzbouřenci dosáhli až jižního města Hama, které již bylo svědkem mnoha válečných zločinů, které za posledních 40 let spáchal Asad a jeho otec a předchůdce Háfiz. Severní části města byly v sobotu večer dočasně obsazeny povstalci, ale režimní síly se zde začaly znovu organizovat a do dalšího rána obnovily svou kontrolu nad celým městem.
Celou Sýrii mezitím ovládl chaos. Informačním světem probíhá ohromné množství informací, ale nikdo si není plně jistý, které z nich jsou pravdivé. Velkým tématem sobotního večera byly zprávy o možném převratu v samotném Damašku, kde byly ohlášeny střety mezi pravidelnou armádou a místními revolučními gardami. Režim následně oznámil, že šlo o boj proti povstaleckým skupinám, které se infiltrovaly do města. Zprávy o vzpourách v řadě měst jižní Sýrie se objevují čím dál víc, a to především v oblasti kolem města Daraa, které roku 2012 sloužilo jako hlavní střed povstání proti režimu. Pokud však začaly být povstalecké skupiny aktivní v samotném Damašku tak je bezpečnostní systém režimu v horší situaci, než jakou mohl kdokoliv očekávat.
Proti Asadovi se nyní začíná stavět všechna zbývající síla povstalců. Ze severu se k ofenzívě oficiálně přidaly skupiny pod vlivem Turecka a mluví se i o možném rozpadu příměří mezi Asadem a severovýchodními kurdskými vojsky. Kromě zmíněných vzpour se na jihu vyskytují také zbytky syrských demokratů, kteří již ohlásili mobilizaci svých sil (jejich počty jsou však silně omezeny). Asadova vojska dokázala dočasně zajistit již zmíněné město Hama a nyní ho posilují proti očekávané povstalecké ofenzívě. Pokud by město padlo do rukou povstalců, otevřelo by to možnost postupu na jih, což by ještě více posílilo nová jižní povstání. Asadův režim tak v následujících dnech a týdnech bude pravděpodobně bojovat o holé přežití.
Staronová opozice
Kdo přesně chce nyní zabít Asada? O Idlibské vládě, která ofenzívu vede a zdvojnásobila díky ní své území, je toho známo poměrně dost. Minulý článek je popsal jako bývalé spojence Al-Káidy, kteří se v posledních letech snaží vystupovat jako více umírnění islamisté. To zůstává přesným shrnutím, ale zaslouží si být více rozšířeno, vzhledem k novému významu celé skupiny. Abú Muhammad al-Džawlání, de facto vůdce Idlibské vlády, je sám o sobě fascinující postavou. Syn syrských uprchlíků z Izraelem dobytých Golanských výšin al-Džawlání měl od mlada blízko k radikalismu a především k radikálním interpretacím islámu. To se jasně ukázalo v jeho dospělém životě, ve kterém byl členem jak Al-Káidy, tak nechvalně proslulého Islámského státu.
Na rozdíl od svých bývalých druhů, kteří jsou dnes buď mrtví nebo dobře schovaní, se al-Džawlání dokázal efektivně odstřihnout od svých bývalých vůdců. S bojůvkami Al-Káidy dokonce vedl aktivní boj a nemilosrdně je zničil. To nebyl dle jeho slov žádný ideologický obrat, ale spíše pragmatická akce, která mu zajistila kontrolu nad částí severní Sýrie. Al-Džawlání ve svém pragmatismu pokračoval i v následujících letech, kdy šikovně vyvažoval vliv Turecka a jiných států, a také integroval různé menší islamistické a polo-demokratické skupiny do své armády. Také má výborné vnímání světových událostí a dokázal si počkat na ideální příležitost k úderu na režimní síly.
Více nejistá je jeho pozice k dalším opozičním skupinám. Alespoň formálně je Idlibská vláda ochotná spolupracovat se všemi skupinami, které jsou ochotné osvobodit Sýrii. To jí nechává dost široké manévrovací pole, které obzvlášť využívá ve vztazích s ostatními severními skupinami. Silně pro-turecké skupiny jsou k al-Džawlánímu více nakloněné a v sobotu zahájily svou vlastní proti-režimní ofenzívu. Jejich rozhodnutí jsou však především diktována Tureckem a to má k al-Džawlánímu velmi nejistý postoj. A pak jsou tu Kurdové. Jejich jednání v posledních dnech je přinejmenším nejasné. Po obsazení několika vládních oblastí se z většiny z nich znovu stáhli. Panují zvěsti o příměří s islamisty, ale také o otevřených bojích.
Povstalci tak ani dnes nejsou plně sjednoceni. Klíčovou se pravděpodobně stane pozice Turecka, které si za jakoukoliv podporu bude pravděpodobně nárokovat velké ústupky, a to především v otázce Kurdů. Ti zase nebudou chtít spolupracovat s pro-tureckými silami. Al-Džawlání má teoreticky blíže k pro-tureckým skupinám, ale jeho pragmatismus může vést k nečekaným spojenectvím. A nikdo si není jistý budoucí loajalitou nových povstalců na jihu Sýrie. Pro Asada se tato nejednotnost může, stejně jako před dvanácti lety, stát klíčem k přežití celé krize.
Paralýza světových vlád
Je až fascinující, jak málo pozornosti věnovaly Sýrii světové vlády. Obzvlášť pro západní státy se Sýrie stala zamrzlým konfliktem, který Asad už prakticky vyhrál. Jakákoli možnost zvratu byla ignorována a pozornost se přesunula na konflikty mimo Sýrii. To vyústilo v naprostou neschopnost jakkoliv zareagovat na novou situaci. USA a Evropská unie zatím ani nevydaly žádné konkrétní prohlášení. Jediný, kdo zareagoval, je Izrael, který se zatím omezil na tisková prohlášení a průzkumné mise. Je však pravda, že západ už dnes nemá v Sýrii mnoho vlivu. Jeho vztahy s Kurdy jsou napjaté kvůli Turecku, zatímco islamisté a Asad jsou silně nepřijatelní partneři.
Situaci však nepochopili ani Asadovi spojenci. Ti v prvních dnech vyjádřili ochotu režim nadále podporovat, ale až pád Aleppa vedl k prvním reakcím. Rusové zareagovali naprosto standardně, a to bombardováním oslavujících civilistů v Aleppu. Putin slíbil Asadovi (který se dle neověřených zpráv stále nachází v Moskvě), že mu do konce týdne pošle další podporu a pro jistotu také vyměnil velitele ruských sil v Sýrii. Pro Moskvu je především důležité syrské pobřeží, které slouží jako základna ruské flotily pro akce ve Středozemním moři. Pád Sýrie do rukou povstalců by tak znamenal katastrofu pro ruskou schopnost vést vojenské akce v celém regionu.
Írán se mezitím potácí od zmatku ke zmatku. Státní média nejprve prohlásila povstalce za poražené, což následně nahradila zprávami o tom, že celou ofenzívu organizuje Izrael. Proti tomu se povstalci silně ohradili už kvůli své vlastní nenávisti vůči židovskému státu, ale Írán se této komunikační linie nadále drží. Problém však je, že se íránské síly nyní musí věnovat obnově síly Hizballáhu a pro Sýrii nemohou mnoho udělat. Proto také již včera začaly přicházet zprávy od různých pro-íránských milic v Iráku, které oznámily svou ochotu podpořit Asada v boji proti islamistům. Zdá se tedy, že celý konflikt brzy nabyde regionálního měřítka.
Co se bude dít dále? Město Hama se v následujících dnech pravděpodobně stane středem brutálních bojů, které rozhodnou další směřování konfliktu. Jižní povstalci ukážou zda jsou schopni sami vzdorovat režimu a jak daleko dokážou postoupit. Může vzniknout nová povstalecká koalice, ale také může vypuknout další kolo bratrovražedných bojů. Asadovi spojenci se budou snažit co nejrychleji podpořit svého vrávorajícího partnera a Turecko bude plánovat další osud svých syrských vazalů. Celá situace se může vyvinout jakkoliv, ale bohužel je jisté, že mír se Sýrii bude ještě dlouho vyhýbat.
Zdroje a další četba:
Dagher, Sam: Assad or We Burn the Country: How One Family's Lust for Power Destroyed Syria, Little, Brown and Company, 592 stran, 2019, ISBN: 978-0316556729
Day 3: Syria's armed opposition advances into central Aleppo
Iran Update, November 29 and 30, 2024 (specificky sekce o Sýrii)
Pragmatic jihadist or opportunistic warlord? HTS’s Jolani expands his rule in northern Syria (článek z roku 2022 o hlavní opoziční síle vedoucí dnešní ofenzívu)
Russian and Syrian warplanes target insurgents in Aleppo
