Článek
Když Neville Chamberlain zamával v září 1938 papírem s podpisem Adolfa Hitlera a prohlásil ,,mír pro naši dobu", Evropa si oddechla. Československo bylo obětováno na oltář appeasementu. O rok později začala druhá světová válka. Dnes, o 87 let později, se historie nebezpečně opakuje – tentokrát s Ukrajinou v roli obětního beránka.
Donald Trump, který sliboval ukončit válku na Ukrajině do 24 hodin, nyní předložil memorandum, jenž má vše společné s kapitulací a nic s mírem. Jeho osmadvaceti bodový mírový návrh, vypracovaný ve spolupráci s ruskou stranou bez účasti Ukrajiny, požaduje po Kyjevu teritoriální ústupky, redukci armády na polovinu a omezení vojenské pomoci ze Západu. Prezident Volodymyr Zelenskyj stojí před Hobsonovou volbou: přijmout ponižující podmínky, nebo riskovat ztrátu americké podpory.
Ukrajinský prezident varoval své občany, že země čelí jednomu z nejsložitějších momentů své historie. Kyjev má před sebou těžkou volbu mezi ztrátou důstojnosti a rizikem ztráty klíčového partnera.
Trumpova administrativa nastavila ultimátum: Kyjev má do čtvrtka 27. listopadu plán přijmout, jinak hrozí zastavení dodávek zbraní a sdílení zpravodajských informací. Ironie je v tom, že zatímco Trump tlačí Ukrajinu k rychlému míru, ve skutečnosti prodlužuje válku a vytváří ideální podmínky pro její budoucí eskalaci.
Ruský sen a ukrajinská noční můra
Plán požaduje po Ukrajině předání zbývající části Doněcké oblasti, Cherson a Záporoží budou podél linie kontaktu zmrazeny, což bude znamenat faktické uznání podél linie kontaktu, snížení armády na polovinu a vzdání se některých zbraňových systémů. Žádný z těchto požadavků není symetrický. Rusko není nuceno ustoupit z okupovaných území, stáhnout své síly nebo poskytnout jakékoliv bezpečnostní záruky.
Finská ministryně zahraničí Elina Valtonen varovala, že plán zcela ignoruje principy Charty OSN. A má pravdu. Dokument fakticky legalizuje násilné přemísťování hranic, odměňuje agresi a signalizuje světu jednoznačný vzkaz: vojenská invaze se vyplácí, pokud napadená strana nemá dostatečnou sílu k odporu.
Ruský prezident Vladimir Putin již naznačil, že plán by mohl tvořit základ pro konečné mírové urovnání, což je v diplomatickém žargonu ekvivalent přijetí všech ruských požadavků. A co je horší – získal by čas na přeskupení sil pro budoucí útok.
Trump s Ruskem proti Číně
Proč vlastně Trump prosazuje plán, který tak evidentně slouží ruským zájmům? Odpověď leží v jeho geopolitické vizi – naivní, zastaralé a nebezpečné.
Trump pravděpodobně věří, že pokud vyřeší ukrajinskou krizi rychlým vyrovnáním, uvolní ruce pro skutečnou výzvu - konfrontaci s Čínou. V jeho představách se Rusko stane partnerem nebo alespoň neutrální silou ve větší strategické hře proti Pekingu. Jedná se o fundamentální nepochopení současné geopolitické reality.
Rusko a Čína jsou dnes strategickými spojenci. Putin navštívil Si Ťin-pchinga už mnohokrát a oba lídři sdílejí vizi multipolárního světa, v němž americká dominance bude zlomena. Čínská ekonomika drží při životě ruský vojensko-průmyslový kolos, dodává Moskvě technologie dvojího užití a pomáhá obcházet západní sankce. Představa, že by se Putin po míru na Ukrajině otočil zády k Pekingu, je čirá pohádka.
Možná nejhorším důsledkem Trumpova plánu není ani kapitulace Ukrajiny, ani posílení Ruska – je to nechtěné povýšení Číny do role globálního arbitra konfliktů.
Peking již několik měsíců pečlivě buduje svou pozici jako ,,mírový zprostředkovatel" v ukrajinské krizi. Prezident Si Ťin-pching jednal se Zelenským, nabízel čínské mírové iniciativy a prezentoval Čínu jako neutrální stranu, která může přinést řešení tam, kde Západ selhal. V momentě, kdy USA tlačí Ukrajinu ke kapitulaci a evropští spojenci jsou zaskočeni, získává Čína příležitost, o jaké mohla jen snít.
Pokud Trumpův plán selže nebo způsobí rozpad západní jednoty, tak se Peking může postavit do role moudrého prostředníka, který zachrání situaci. Pokud plán uspěje, tak může Čína tvrdit, že americká hegemonie je v troskách a svět potřebuje nový řád pod čínským vedením. Tak či onak, Si Ťin-pching vyhrává.
Z hlediska amerických strategických zájmů je to katastrofa. Po druhé světové válce Spojené státy budovaly svou globální pozici na důvěryhodnosti bezpečnostních záruk. Spojenci věřili, že Washington je ochrání. Nyní vidí, jak je Ukrajina – demokratická země, která se postavila ruské agresi s úžasnou odvahou – nucena ke kapitulaci administrativou, která ji ještě před rokem povzbuzovala k odporu.
Jaký vzkaz to posílá Tchaj-wanu? Jižní Koreji? Pobaltským státům? Polsku? Všem, kdo se spoléhají na americkou ochranu? Vzkaz je jasný: americké záruky jsou jen tak dobré, dokud jsou politicky pohodlné.
Trumpova administrativa si evidentně neuvědomuje, že oslabení důvěryhodnosti USA je strategická ztráta, která Čínu posiluje víc než jakákoliv čínská vojenská přehlídka nebo ekonomická iniciativa. Čína nemusí dělat prakticky nic, jen přihlížet, jak si Spojené státy podřezávají větev, na které sedí.
Druhým motivem je zřejmě Trumpovo ego a jeho obsedantní touha po vítězství. Slíbil ukončit válku rychle a lacino. Nyní, když vidí, že ukrajinský konflikt není jednoduchým obchodním ,,dealem", který lze uzavřít během víkendu na Mar-a-Lago, sahá po řešení, které vypadá jako úspěch – ať už má jakékoliv faktické důsledky. Pro Trumpa jde o jeho vlastní obraz, nikoliv o důsledky.
Evropští spojenci jsou znepokojeni právě proto, že vidí, co Trump nevidí nebo vidět nechce: tento plán není o míru, ale o přeskupení sil před další válkou.
Existuje lepší řešení, které mezinárodní experti na bezpečnost prosazují od začátku invaze: masivní vojenská pomoc Ukrajině, která přinutí Rusko přijmout spravedlivé podmínky míru. Historie ukazuje, že agresory lze zastavit jedině silou.
Když byla v roce 2022 Ukrajina vybavena západními raketovými systémy HIMARS, dokázala osvobodit Charkov a významně zpomalit ruský postup. Když dostala tanky Leopard a Bradley, zastavila ruské ofenzívy. Každá dodávka efektivních zbraní znamenala posun rovnováhy sil a tlak na Moskvu.
Ironií je, že Trumpův plán prodlužuje válku přesně tím způsobem, jakým měl zabránit jejímu prodloužení. Slabá Ukrajina s poloviční armádou a omezenými zbraňovými dodávkami nebude schopna odrazit budoucí ruský útok. Putin získá čas na konsolidaci sil, obnovu vojenského průmyslu a přípravu na další kolo. Mír, který nefixuje jasné hranice, neposkytuje bezpečnostní záruky (nebo příliš vágní) a neodstraší agresora, není mír.
Skutečný mír vyžaduje, aby Rusko zaplatilo za svou agresi. To znamená stažení z okupovaných území, reparace za způsobené škody a garance mezinárodních bezpečnostních záruk pro Ukrajinu. Dokud Moskva nevidí výraznou cenu za invazi, nebude mít důvod od další agrese upustit.
Válka bude pokračovat
Realita je však taková, že Trumpův plán s největší pravděpodobností selže ještě předtím, než bude implementován.
Evropští lídři – zejména v Polsku, Pobaltí, Skandinávii a stále více i v Německu a Francii – již dali jasně najevo, že kapitulaci Ukrajiny nepodpoří. Pro ně nejde o vzdálený geopolitický konflikt, ale o existenciální bezpečnostní hrozbu na vlastních hranicích. Polský ministr zahraničí varoval, že pokud Rusko zvítězí na Ukrajině, nebude to konec konfliktu, ale jeho začátek.
Evropa si bolestně uvědomuje, že slabá, poražená Ukrajina znamená ruské vojsko o několik set kilometrů blíž k Varšavě, Vilniusu a Bukurešti. Znamená to precedens, že vojenská agrese funguje a hlavně to znamená miliony dalších uprchlíků. Evropská bezpečnostní architektura, budovaná 80 let, se zhroutí.
Evropské hlavní města by se již měli připravit na scénář, který ještě před rokem byl nemyslitelný: pokračovat v podpoře Ukrajiny bez Spojených států. Francie a Británie posílají vojenské instruktory na Ukrajinu. Polsko masivně zvyšuje svou obrannou výrobu a již dodává Kyjevu vyšší procento svého HDP než jakákoli jiná země a Německo, byť pomaleji, začíná přehodnocovat své limity na dodávky zbraní.
Trumpova politika ústupků má však jeden pozitivní, byť bolestivý, vedlejší efekt - konečně nutí Evropu k dospělosti. Sedm desetiletí spoléhání na americkou vojenskou ochranu vytvořilo závislost, která se nyní ukazuje jako strategická chyba.
Emmanuel Macron má pravdu, když mluví o strategické autonomii Evropy. Kontinent nemůže nadále outsourcovat svou bezpečnost přes Atlantik a doufat, že každá americká administrativa bude stejně spolehlivá. Trump ukázal, že spoléhat se na Washington je ruleta – dnes vás podporují, zítra vás nutí ke kapitulaci.
Silná Ukrajina je v zájmu Evropy víc než cokoliv jiného. Miliony Ukrajinců, kteří jsou ochotni bojovat proti Rusku, jsou nejlepší investicí do evropské bezpečnosti. Ponižující mír by tuto příležitost promarnil.
Existuje však ještě jedna dimenze problému, kterou si Trump a jeho tým evidentně neuvědomují; i kdyby prezident Zelenskyj pod tlakem kapituloval a plán přijal, ukrajinská společnost by to nepřijala.
Ukrajinci po třech letech války, statisících mrtvých, milionech vysídlených a systematickém ničení jejich měst nejsou ve stavu mysli pro kompromisy. Vidí mrtvoly svých blízkých, zničené domovy a unesené děti. Vidí Buču, Mariupol, Irpiň a mají jasno: raději smrt ve zbrani než život na kolenou.
Pokud by Zelenskyj přesto přijal Trumpův plán, nejpravděpodobnější scénář by vypadal takto:
V první fázi by propukly masivní protesty v Kyjevě a dalších městech. Zelenskyj by čelil obviněním ze zrady a tlakům na rezignaci. Armáda, která obětovala tolik životů, by se cítila zrazena. Politická nestabilita by byla nevyhnutelná.
Ve druhé fázi by sněmovna pravděpodobně odmítla plán ratifikovat. Poslanci, kteří hlasovali pro kapitulaci, by se stali politickými vlastizrádci. Zelenskyj by se ocitl v patové situaci – pod tlakem Washingtonu, ale bez domácí podpory.
Ve třetí fázi by i při formálně vyhlášeném míru části ukrajinské armády a paramilitární jednotky pravděpodobně pokračovaly v odporu. Vznikla by situace podobná té, kterou zažívala řada poválečných konfliktů – oficiální příměří, ale faktické pokračování bojů.
Ve čtvrté fázi by v nejhorším scénáři mohla Ukrajina sklouznut do vnitřní nestability připomínající občanskou válku mezi různými etnickými skupinami, ale i mezi těmi, kdo přijali kapitulaci, a těmi, kdo bojují dál.
Ukrajina však sama dala najevo, že kapitulaci nepřijme. Ukrajinská společnost, která ztratila statisíce mrtvých a zažila neuvěřitelné utrpení, není připravena vzdát se jen proto, že se to hodí do Trumpova politického kalendáře.
Paradoxně tedy Trumpův mírový plán pravděpodobně nepřinese mír, ale prohloubí transatlantický rozkol a přesune břemeno podpory Ukrajiny čím dál více na evropská bedra. Válka bude pokračovat, možná za horších podmínek, možná s větším napětím mezi spojenci, ale bude pokračovat, protože pro Evropu a Ukrajinu není kapitulace ,,dealem" jako pro Trumpa, ale je to existenciální otázka přežití a historie nás naučila, že národy bojující o přežití jsou ochotny snášet neuvěřitelné utrpení – mnohem větší než představuje pokračování války bez plné americké podpory.
