Článek
Dnešní starci by se mohli učit skutečně až do smrti a stejně nemají šanci za celý život poznat vše, co lidstvo během tisíců let bylo schopno objevit, rozklíčovat, vyzkoumat. Spíše než vzdělání byla tímto myšlena moudrost starých lidí. Jinak řečeno jsou to životní zkušenosti, které lze posbírat léty prožitého života. K takovéto moudrosti není třeba být vysoce vzdělán.
Na světě žije mnoho lidí, kteří nemají potřebu mnoho znát. Žijí si pohodlně a vystačí jim k existenci poměrně málo vědomostí. Důležité pro ně je, že vědí, kde se nachází obchodní dům, kde jsou jaké slevy, jaký seriál poběží v televizi a co je módní. Jejich duševní potravou jsou průšvihy rádoby slavných a četbou časopisy s plytkou tématikou. Přesto jim ke štěstí nic nechybí, netrápí se tím, jak málo toho znají, protože ani netuší, co všechno je možné objevovat. Kupodivu takoví lidé netrpí nedostatkem sebevědomí a na každou otázku dokáží bez otálení rychle odpovědět. Rozhodují se rychle a nepřemýšlejí nad možnými alternativami řešení. Nemají snad mnohem snadnější život? Není přemýšlivý mozek brzdou ke šťastnému a pohodlnému životu?
V jistém smyslu by se dalo říci, že přílišná přemýšlivost působí jako nerozhodnost a zpomalené reakce. V jistých povoláních je třeba se rozhodovat velmi rychle, protože na otálení není čas. Například zdravotníci při záchraně lidského života nemohou přemýšlet a musí rychle jednat. Je zřejmé, že vlastně ne každý člověk může být užitečný kdekoliv. Naštěstí lidí je tak mnoho, že každý si může najít skutečně své užitečné místo v životě a ve společnosti.
K čemu nám poznávání, vědění, studium tedy je? Rozšiřuje naše obzory, pomáhá nám zorientovat se ve velkém množství informaci, které se na nás denně valí ze všech stran. Může nám pomoci užitečněji vést svůj život, být sám sobě rádcem v oblasti péče o vlastní zdraví. Komu více záleží na jednotlivci, než jemu samému?
Jedna strana věci je krása v objevování dosud nepoznaného. Na druhou stranu je zde nebezpečí uvědomění si své nedostatečnosti a nedovzdělanosti, případně upadnutí do smutku z vlastní nedostatečnosti. S každým krokem k novému poznání se otevírá dalších mnoho cest, kudy se můžeme za poznáním vydat. Pokud chceme jít do hloubky, tedy k jádru věci, zabere nám to měsíce až léta hloubání. Jenže těch „jader věcí“ jsou milióny. Může být badatel šťastný? Sotva se uspokojí poznáním jedné z cest k poznatku, rozdělí se tato dráha na mnoho dalších dosud nepoznaných.
Zdroj:
LIESSMANN, Konrad Paul. Teorie nevzdělanosti. Vyd.1. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1677-5.
Vědění je více než informace. Vědění umožňuje nejen odfiltrovat z množství dat ta, která mají informační hodnotu, vědění je celkovou formou prozkoumávání světa – jeho poznávání, chápání, porozumění.
