Článek
V dnešní době je vše tak svobodné a každý má na věc jiný názor. Když se začnou hádat přes sociální sítě nebo diskutovat v politice, jsou mnozí lidé chytří jak ta slavná horákyně. Důležitou věc však spoustu a podotýkám opravdu spoustu lidí neumí, a to ZDRAVIT. Natož poděkovat, anebo poprosit.
Bohužel se s tím setkávám nejen u dospělých jedinců, kteří asi jsou jen velmi zamyšlení (spíš nevychovaní), ale také z velké části u dětí. Nevím, jak ostatní, ale já své děti vždy učím, že tři P jsou na prvním místě, když někam dojdu, POZDRAVÍM. Když něco chci, POPROSÍM. Když něco dostanu, PODĚKUJI.
Ve školce to je ráno docela mazec, pozdravíme všechny, co potkáme venku, pak lidi v šatně, nakonec paní učitelku z očí do očí. Nikdy se mi nestalo, že bych dítě musela nutit zdravit. Ani jsem nemusela vyhrožovat, co vše mu nekoupím, pokud nepozdraví prodavačku. Anebo to svádět na stud dítěte, špatné vyspaní, blbou náladu apod.
PRO MĚ V TOMTO OHLEDU VŽDY SELŽE JEDINĚ OSOBA VYCHOVÁVAJÍCÍ DÍTĚ. PŘEVÁŽNĚ MATKA.
Moc nerozumím tomu, že se to stává v dnešní moderní době. Děti to slyší přeci všude. Ne neslyší, protože jsem sama občas svědkem, jak se v obchodě baví zákazníci (dospělý) s prodavačkou.
Příklad: u nás ve městě máme menší krámek, lidé tam chodí nakupovat docela hojně. I já tam chodím nakupovat. Stojím u pultu a čekám, až si pán přede mnou něco koupí. Pán tam šel se svým synkem. Aniž by pozdravil povídá prodavačce: „hej, dej mi kousek špeku“. Zarazím se pohledem na špek a přemýšlím jestli tu prodavačku zná tak dobře, aby ji takto oslovil. Prodavačka na to: „Tady máte pane a budete si ještě něco přát“? Pán jen řekl, že ne. A odešel. Nevychovanost!
Není to vtip, to se mi opravdu stalo.
Jdu do školy něco řešit a potkávám studenty, kolik myslíte, že pozdraví? Většinou pár jedinců. A takhle to je pokaždé a všude. Jednou jsem dokonce dostala vyhubováno od jedné starší paní, kterou jsem s mladším synem potkala u hřiště. Oba jsme ji řekli dobrý den, paní se k nám otočila a povídá: „Dělejte si blázny z někoho jiného“. To mě zarazilo a povídám: „Nezlobte se, ale my si z vás neděláme srandu, učím syna zdravit, aby věděl, že je to normální.“
A ono to je normální, jen dnešní lidé na to nekladou důraz a pak končí ve škatulce (hlavně děti). Ty rozmazlené děti, a když nezdraví ještě ani rodiče, tak pak platí výrok, že DĚTI JSOU VIZITKOU RODIČŮ.
