Článek
Říkáte pravdu, ale vůbec si neuvědomujeme, že za dob našich babiček nebylo tolik nenávisti. Lidé si pomáhali a nebylo tolik pomluv.
Autorka článku mluví o tom, že dnes si nikdo neuplete svetr a nebo nezašije ponožky. Nezlobte se za můj názor, ale už dlouho jsem nezažila zašité ponožky a můj syn by mně řekl, jestli to je vtip. Už slyším jeho slova: „V tom mám jít do školy? Vždyť je to ostuda.“ Nevím jestli ostuda, ale přiznám se, že bych mu zašité ponožky nedala. V dnešní době máme modernější všechno a taky máme více možností, více obchodů a některé z nich jsou i dost levné. Nejsem fajnovka, ale to, co dělali naše babičky je už dávno pryč. Neříkám, že má dítě chodit ve značkovém oblečení, ale pletený svetr od babičky je bohužel už pasé.
A ještě bych řekla, že mnoho lidí se vrací do dob, jak paní říká, kdy babičky šetřili s jídlem. Ano, dnes je vše drahé, ale na druhou stranu se dřív nedávalo tolik konzervantů do jídla. Byl jeden nebo dva druhy chleba. Jeden rohlík. Mléko bylo v sáčku a mělo skvělou chuť. Doma se vyráběly sýry a tvarohy. Dnes máte tolik možností, co si doma udělat a když má žena čas a nemusí být dvanáct hodin v práci, upeče taky buchty a koláče. Ale čím levnější jídlo koupíte, tím do sebe hazíme spoustu „eček, konzervantů, a nebo náhradních sladidel a nebo glutaman sodný atd.“ A to já nechci, tak taky kupuji spíše kvalitu a tu si někdy musím draze zaplatit.
Já sama zavářím, děláme s dětmi med pampeliškový, děláme marmelády a šťávy. Chodíme na bylinky, co si pěstujeme, na houby atd. Pečeme čaj a často děláme štrúdl a nebo bábovku. Zbytky jídla, když nezužitkujeme, dáváme slepicím. Starám se o čtyři děti, psa, kočku a dvacet slepic a tři kachny. Musím se taky otáčet. A ještě stíháme péct cukroví do školy, školky. Dělat jim Mikuláše ve školce a pak i pro lidi. Chodím do školičky pro malé děti. Vedu kroužky pro dětičky a víkendy většinou na závodech se synem. Všechno toto dělám a na počítači nebo mobilu sedím jen když uspávám děti (ty mladší). Domácnost je čistá a stíhám péct, vařit a ještě učit děti domácím pracím. To je jen výčet věcí, myslím si, že mnoho žen toto dělá.
Víte, nevím jak to bylo za našich babiček. Myslím si však, že oni nechodili na pracovní úřad, když neměli práci. Pokud měli hospodářství, měli práci doma. Moje babička celý život nepracovala. Ona byla jako žena v domácnosti. Staral se o ní muž, a tak měla možnost dělat vše, jak popisuje autorka. Dnešní doba je samozřejmě lepší, ženy pracují a musí skloubit domácnost, děti a kariéru. A jak říkám, mnoho žen z těchto pracujících dělá věci, co dělali naše babičky.
A tak co k tomu na závěr říct? Jen tak dál ženy, my se snažíme být těmi nejlepšími, ať s moderními nebo starými zvyky. A nakonec dnešní doba je taková jaká je, a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Jestli budeme utrácet a plýtvat zbytkem jídla a pak říkat, že je vše drahé. A nebo kupovat míň jídla a nemít tolik zbytků a vítr v peněžence.
