Článek
Chápu, že pokud člověk vydělává peníze a žije na dost vysoké životní úrovni, nemá potřebu pomáhat finančně svým rodičům. Myslím však, že za to právě vděčí svým rodičům, ale zřejmě na to zapomněli. Ne nadarmo se říká:
Kdo má peněz dostatek, chce stále víc. a kdo jich má na rozhazování, stává se skrblíkem
I tak bych označila tento případ nevděčné dcery. Samozřejmě, že existují rodiče, co mají peněz dost, dělají ze sebe chudáky, aby mohli své děti obírat o jejich peníze. Těch však snad tolik není, abych to musela zveřejňovat. Takové chování mě přijde urážející a tímto chováním trpí zřejmě ti hloupější rodiče. Také jsou rodiče, co nepřejí svým dětem úspěch. To si myslím, že také není v pořádku.
Když se dítě narodí, rodiče jsou v sedmém nebi. Koupili dítěti nový kočárek a postýlku, chodí v krásných věcičkách. Jako tříleté batole má nové hračky a spoustu věcí co ani nepotřebuje. Přijde škola a dcerka jde krásně oblečená, má novou moderní tašku do školy. Pokud má bolístky maminka vždy pomůže, vyřeší, pofouká. Přijde dospívání a dcera chce jít do kina. Dostává kapesné, a i peníze navíc, nové oblečení, boty. Přijdou narozeniny dostane auto. Rodiče zaplatí řidičský průkaz, vysokou školu a jiné věci, co dcera chce.
Dcera nebo i syn nemají ponětí kolik to stojí peněz, odříkání a úsilí mít ty peníze a dát jim vše co potřebují. Nakonec vyrostou a pak mají své rodiny. Babička nebo dědeček stále pomáhají. Jak finančně, tak s dary při každé návštěvě. S hlídáním dětí a nebo jen s pomocí finanční, manuální.
A děti by pak, když chtějí pomoct rodiče řekli NE.
To je přeci, ale sprosté nemyslíte?
Všechno je to však výchovou. Pokud budu dítě „nezdravě“ ujišťovat, že je nejlepší, má jen dítě pravdu a jen dítě je nejdůležitější. Nemůže se pak rodič divit, že se k němu jeho VLASTNÍ děti otočí zády a nepomůžou.
Z mých vlastních zkušeností mohu potvrdit, že děti, které byli rozmazlené a mohli si dělat co chtěli, neměli žádné povinnosti k rodině ani k sobě, byli v dospělosti SOBEČTÍ, MYSLELI JEN NA SEBE A SVÉ BLAHO. POKUD MĚLI DĚTI, PŘENÁŠELI TO NA SVÉ DÍTĚ STEJNĚ.
CO OSOBA TO JINÝ TEMPERAMENT, TYP OSOBNOSTI A DUŠEVNÍ ROZLOŽENÍ. DEVADESÁT PROCENT Z TOHO JE TO, CO SI GENERACE PŘEDÁ.
Bohužel je to až smutné, že se to děje. Všichni by si měli pomáhat. Matka dceři, dcera matce, vnučka babičce. A to samé v mužském pohlaví.
Závěrem: vazby rodin by měli být pevné a měli by si navzájem pomáhat. Finančně i pracemi. Pokud se rozhlédnu okolo sebe mohu říct, že chudší rodiny tak fungují docela často. Ty střední a bohatší rodiny to už mají rozdílné a zažívají spíše mnoho intrik, špatnou komunikaci a podvody z řad svých rodin. Proč? To se vlastně neví. Ale přikládám to spíše bohatství rodiny. Ten, kdo má moc, chce stále víc.
